Článek
Patrně nejrozšířenější zimní houba je penízovka sametonohá. Výborná jedlá houbička roste od konce podzimu do jara v trsech na vlhkých stanovištích. Nejčastěji ji najdete na tlejícím dřevě a pařezech listnatých stromů. Poznáte ji podle medového zbarvení a kloboučků o průměru přibližně 3 až 6 cm, které mohou být po dešti slizké. Zespoda klobouku má lupeny, které bývají u mladých plodnic bílé a postupně přecházejí do žlutooranžova. Nožka také mění barvu, od oranžové do hněda až hnedočerna a později plstnatí.
Ke konzumaci jsou vhodné jen kloboučky, nohy bývají poněkud houževnaté, zvláště u starších exemplářů. Tyto drobné, ale v zimě hojně rostoucí velice chutné houbičky mají v kuchyni všestranné využití. Hodí se do polévek, omáček i pod maso.
A co víc, mají i léčivé účinky. Příznivě působí na střevní mikroflóru, očistu organismu a upravují zažívání. Můžete vyzkoušet kupříkladu tinkturu, kterou si připravíte raz dva. Stačí čerstvé penízovky nakrájet na kousky, vložit do skleněné uzavíratelné nádoby a zalít 40% alkoholem. A po měsíci macerování můžete začít po kapkách užívat. Mám vyzkoušeno, opravdu to funguje.
Pravděpodobnost záměny s nejedlou či dokonce jedovatou houbou, je mizivá, neboť v zimě žádné takové nerostou. Na podzim byste si penízovku sametonohou mohli splést s opěnkou měnlivou, ale ta je také jedlá a výborná.
Další celoroční houbu, na niž se můžete vypravit i v zimě, zajisté znáte z čínské kuchyně. Nazývá se jidášovo ucho. Proč ucho? Protože ho tvarem opravdu připomíná. Nejlepší je tuto zajímavou houbičku sbírat po delším dešti. Za sucha se totiž plodnice různě zkroutí a zbarví téměř do černa, takže na dřevě listnatých stromů a keřů nejsou ani pořádně vidět. Naproti tomu ve vlhkém ovzduší opravdu tvarem i chrupavčitou konzistencí připomínají lidské ucho. Chcete-li mít jistotu, že nějaké najdete, vypravte se k porostu bezu černého, na jehož větvích se vyskytuje nejčastěji. Tuto dohněda zbarvenou houbičku si prakticky s ničím nespletete.
Jak už jsem se zmínila, používá se hlavně v čínské kuchyni a rovněž jako její předchůdkyně, má i významné léčivé účinky: Snižuje krevní tlak, riziko infarktu a kornatění tepen. Rovněž působí jako antioxidant.
Jakmile přijdou první mrazíky, můžete v borovém lese natrefit na šťavnatku pomrazku, rovněž jedlou, velice chutnou houbu. Poznáte ji podle hnědého až šedohnědého klobouku o průměru 3 až 8 cm, pod nímž skrývá nažloutlé lupeny a bíložlutou nohu.
Její využití v kuchyni je opět mnohostranné. Hodí se do polévek, omáček a skvělá je i naložená do octa.
Příbuzná šťavnatky pomrazky je šťavnatka modřínová. Rovněž výborná jedlá houbička, kterou, jak už název napovídá, najdete pod modříny. A nejen v lese, i v parku nebo zahradě. Je velice výrazná díky své citronově žluté barvě, takže ji uvidíte i ve spadaném jehličí. Je o něco menší než šťavnatka pomrazka, ale chutná skvěle, třeba jen opečená na pánvi nebo v polévce.
Další zimní „jedlovku“ asi znáte všichni, ale spíš z obchodu než z lesa. Ano, je to hlíva ústřičná. Chcete-li si nasbírat čerstvou, zamiřte do vlhkého listnatého lesa a hledejte ji na stromech. Ale pozor, vypadá malinko jinak, než ta v regálech supermarketů. Je trošku tmavší, masitý klobouk vějířovitého tvaru má šedou až šedomodrou barvu a zespodu husté bílé lupeny. Roste v trsech a plodnice bývají nad sebou.
Je to vynikající houba s všestranným využitím v kuchyni, například do polévek, omáček, masových směsí či pikantních pomazánek na topinky. A stejně tak, jako většina zimních houbiček, má spoustu léčivých účinků: Snižuje hladinu cholesterolu i cukru v krvi a má příznivý vliv na imunitní systém.
A že byste si ji spletli s nějakou jedovatkou, opravdu nehrozí, maximálně ji můžete zaměnit s jinými druhy hlív. Všechny jsou však jedlé.
Teď už stačí jen počkat na první mrazíky, vygooglit si ty správné obrázky a hurá do lesa!
Zdroje informací: https://www.nahoubach.cz/clanky/na-houby-v-zime-proc-ne-aneb-zimni-houbareni-ma-sve-skalni-priznivce/ https://www.idnes.cz/hobby/atlas-hub
