Článek
A to se s ní potýkáme již několik desítek let.
V oblasti Stráže pod Ralskem a v sousedním Hamru na Jezeře v dnešním Libereckém kraji začala těžba uranu v 60. letech minulého století, kdy tu bylo objeveno největší ložisko v Československu. V Hamru se těžila uranová ruda od roku 1963, a sice klasickým hlubinným způsobem podobně jako uhlí na Ostravsku. Naproti tomu v sousední Stráži se v roce 1967 rozběhla experimentální chemická těžba. Bohužel, nezůstalo pouze u experimentu. Chemicky pomocí vysoce koncentrované kyseliny sírové se tu těžil uran až do roku 1996, a to s nedozírnými následky na životním prostředí.
Jak taková chemická těžba probíhala? 99% roztok kyseliny sírové byl vháněn hlubinnými vrty do hloubky cca 200 metrů pod zemským povrchem, kde se dostal do přímého kontaktu s porézní uranovou rudou, v ní cirkuloval a vázal na sebe uran. Tento uranový roztok se dalšími těžebními vrty dostával na povrch, kde putoval do takzvané chemické úpravny k dalšímu zpracování.
Tato značně neekologická metoda těžby uranu byla ojediněle praktikována i jinde ve světě. Ovšem těžební společnost ve Stráži pod Ralskem nedodržovala správné postupy, například používala příliš silný koncentrát kyseliny. Nehledě na to, že tamější ložiska pro tuto formu těžby vůbec nebyla vhodná.
Největšího rozmachu dosáhl uranový průmysl na severu Čech koncem 70. a v 80. letech minulého století. V roce 1980 probíhala chemická těžba na 21 vyluhovacích polích, jejichž celková plocha zaujímala něco přes 300 ha. Do roku 1993 jejich počet stále rostl, až se zastavil na 650 ha a počet vrtů překročil 7 500.
Za bezmála 30 let těchto chemických těžebních procesů, bylo do podzemí vpraveno 4,1 milionů tun kyseliny sírové, 320 tisíc tun kyseliny dusičné, 111 tisíc tun čpavku a 26 tisíc tun kyseliny fluorovodíkové. Šílené, co? A to způsobilo vysoce silnou kontaminaci 369 milionů krychlových metrů podzemních vod a znečištění širokého okolí, s nímž se potýkáme dodnes. Čísla vám asi moc neřeknou, ale představte si obrovské podzemní jezero kyseliny sírové a dalších nebezpečných chemikálií o velikosti například Slapské přehrady.
Přestože se s likvidací následků a ekologických škod započalo ihned po ukončení těžby v roce 1996, stále existuje velmi vysoké riziko kontaminace rozsáhlých podzemních zdrojů pitné vody pro obyvatele blízkého okolí, měst Mimoně, Doks a celé rekreační oblasti kolem Máchova jezera.
Od počátku sanačních prací bylo dosud odstraněno z podzemí přibližně dva miliony tun radioaktivních látek, přes milion tun síranů a přes třicet milionů tun dalších nebezpečných chemikálií. A na povrchu ještě zůstává 18 odkališť s radioaktivním rmutem o objemu 55 milionů m³ a značné množství škodlivin v podzemí. Likvidace nebezpečných látek a očista okolí zdaleka není u konce. Má probíhat minimálně do roku 2037 a stát zchudne o další miliardy.
A co je na celé téhle, troufám si tvrdit ekologické katastrofě nejsmutnější? Zničený kus naší země, nedozírné škody na životním prostřední, dosud trvající nebezpečí kontaminace zdrojů pitné vody, desítky miliard korun doslova utopených v podzemí při sanaci a… A téměř veškerá produkce uranu exportovaná do bývalého Sovětského svazu na výrobu jaderných zbraní. No comment nebo-li nemám slov.
Zpracováno na základě těchto materiálů:
https://www.strazpr.cz/z-historie-tezby-uranu/d-3548 https://heis.vuv.cz/data/webmap/datovesady/projekty/starezateze/default.asp?lang=&tab=5&wmap= https://www.enviweb.cz/65019 https://www.calla.cz/cz/home/tiskove-zpravy/likvidace-nasledku-tezby-uranu-stala-pres-50-miliard-a-dalsi-desitky-jeste-bude https://www.idnes.cz/liberec/zpravy/ralsko-straz-pod-ralskem-nasledky-tezba-uran-kyseliny-2037.A220624_143029_liberec-zpravy_jape
