Článek
V jejím průběhu hledala americká armáda způsob, jak vyřešit palčivý logistický problém: dopravit vojsko a materiál do Velké Británie. Cesta po moři byla velice nebezpečná, neboť v oceánu hlídkovaly německé ponorky a čekaly na kořist. Jako nejvhodnější se jevila vzdušná cesta, ovšem na počátku 40. let minulého století neexistoval žádný letoun, který by dokázal dostat do Evropy přes Atlantik velmi těžký a rozměrný náklad.
Tak spojili své síly dva konstruktéři: Henry J. Kaiser, výrobce válečných nákladních lodí a letecký konstruktér Howard Hugnes. Vytvořili projekt největšího hydroplánu na světě a v té době i letounu jako takového. Tento vzdušný obr s rozpětím křídel 97,54 metru a délkou 66,65 metru měl unést 68 tun nákladu, což představovalo dva tanky nebo 750 plně vyzbrojených vojáků. Konstruktéři vytvořili na papíře sedm různých variant stroje, od čtyřmotorové až po osmimotorovou. A jeden koncept uvažoval i o dvoutrupém letounu.
Z důvodu nedostupnosti hlavního materiálu, to jest hliníku, se počátek výroby prvního exempláře letounu Hughes H-4 Hercules opozdil o 16 měsíců. Nakonec bylo letadlo sestrojeno převážně ze dřeva. Práce na něm trvaly až do roku 1947 a celý projekt tehdy vyšel na 23 milionů dolarů, což dnes představuje přibližně 7 miliard korun.
Bohužel, obří letoun schopný vzlétat i přistávat na vodě, uskutečnil pouze jeden kratičký zkušební let. 2. listopadu 1947 se vznesl do výšky něco málo přes 20 metrů a rychlostí 217 km/h urazil vzdálenost 1,6 km. Toť vše. A proč? Druhá světová válka dávno skončila a armáda pro něj neměla využití.
Tento jediný exemplář svého času největšího letounu světa skončil jako muzeální exponát. Můžete ho vidět v Evergreen aviation muzeu v oregonském městě McMinnvile.
Ve Spojených státech amerických ještě zůstaneme a představíme si další vzdušný kolos z období těsně po II. světové válce. Jedná se o těžký strategický bombardér Convair B-36J Peacemaker. Jeho prototyp poprvé vzlétl v roce 1946 a rozpětím křídel 70 metrů, se tehdy stal největším bojovým letadlem na světě. Až do nástupu proslulého bombardéru B-52 byl jediným letounem schopným nést vodíkovou bombu Mark-17, která vážila 19 tun. Tím však jeho přednosti končily.
Jako pohon totiž sloužilo šest zastaralých pístových motorů. V průběhu padesátých let byl proto postupně vyřazován a nahrazován moderními proudovými bombardéry. Poslední kus opustil armádu v roce 1959.
Ještě než se tak stalo, byly dva exempláře tohoto stroje použity k experimentu s jaderným pohonem. Do jejich útrob byl vestavěn jaderný reaktor o výkonu 1 MW. Jelikož pokus nesplnil očekávání, od využití jaderné energie v letectví se ustoupilo.
Nyní se přesuneme do 60. let minulého století a na Ukrajinu, která byla tehdy součástí SSSR. V jejím hlavním městě Kyjevě v letecké konstruktorské kanceláři firmy Antonov vznikl projekt největšího turbovrtulového letounu světa AN-22.
Práce na něm započaly v roce 1960 a 27. února 1965 vykonal svůj první zkušební let. Do vzduchu se vznesl čtyřmotorový turbovrtulový kolos o délce 57,31 metru, výšce 13,54 metru s rozpětím křídel 64,4 metru, schopný nést náklad o hmotnosti 60 tun. A to jak uvnitř letounu, tak na střeše. Pro tyto účely a lepší stabilitu disponuje zdvojenými ocasními plochami.
Na střeše přepravoval například z Taškentu do Kyjeva křídla ke stavbě dalšího obřího letounu z konstruktorské dílny Olega Antonova, AN 124 Ruslan, k němuž se dostaneme později.
Tohoto prvního širokotrupého turbovrtulového létacího stroje, který se dodnes honosí titulem největší turbovrtulové letadlo světa, bylo vyrobeno celkem 66 kusů a pár jich je v provozu dodnes. Bohužel, jeden tento krásný letoun byl zničen na počátku rusko-ukrajinské války ruskými okupanty na své domovské základně v Hostomelu u Kyjeva.
A co je na tomto stroji ještě zajímavé? I s maximální vzletovou hmotností 226 tun bez problémů vzlétne a přistane i na nezpevněných plochách.
Teď se vrátíme zpět do USA, kde v 60. letech minulého století pracovali konstruktéři na prototypu čtyřmotorového proudového letounu Lockheed C-5 Galaxy. Tento vojenský transportní letoun pro mezikontinentální přepravu nadměrných nákladů uskutečnil svůj první let 30. června 1968 a od roku 1970 byl nasazen do služby v americké armádě.
V počátcích provozu se u Lockheed C-5 Galaxy objevily jisté nedostatky, například problémy s prasklinami v křídlech. Ty byly nahrazeny novými a později byly letouny modernizovány, aby odpovídaly současným potřebám. Vybaveny novou avionikou a výkonnějšími motory se používají dodnes.
Rozpětím křídel 67,91 metru a délkou 75,31 metru byl do 80. let minulého století Lockheed C-5 Galaxy největším letadlem na světě.
Poté získal prvenství AN 124 Ruslan, za nímž se vypravíme opět do konstruktérské kanceláře firmy Antonov v Kyjevě, kde vznikl pod vedením geniálního konstruktéra Olega Antonova projekt tohoto čtyřmotorového nákladního giganta. V roce 1977 se započalo s výrobou první série letounů a první let se uskutečnil 24. prosince 1982 v Kyjevě.
Toto letadlo můžeme směle nazvat rekordmanem. Při jednom letu ustanovilo 21 světových rekordů. Stalo se tak 26. července 1985. Nebudu je zde vyjmenovávat, bylo by to nadlouho, můžete si dohledat na internetu. Zmíním jen jeden: Do výše 10700 metrů vynesl Ruslan náklad o hmotnosti více jak 171 tun. A ještě jeden světový rekord stojí za zmínku, a sice v délce letu. Ten byl vytvořen 6. května 1987. AN 124 Ruslan uletěl bez mezipřistání 20150,92 km.
Svými parametry – délkou 69,10 metrů, výškou 21,08 metru, rozpětím křídel 73,30 metru a nosností 150 tun, byl až do konce roku 1988 největším letounem světa. Poté ho předběhla jeho „rodná sestra“ Mrija. Ale dosud je největším sériově vyráběným nákladním letounem na světě.
Ruslany společnosti Antonov Airlines odvedly se svými posádkami obrovský kus práce při pandemii covidu, kdy vozily medicínské pomůcky a lékařské vybavení po celém světě. Dnes jsou hojně využívány například pro přepravu humanitárních nákladů, dopravních prostředků či těžkých a nadrozměrných strojů. A zatím je nelze ničím nahradit.
Od největšího sériově vyráběného nákladního letounu přejdeme k největšímu osobnímu. A asi všichni víte, o kterém bude řeč. Ano, o Airbusu A380.
Jeho vývoj započal v červnu 1994, ale první let uskutečnil až 27. dubna 2005. Největší počet těchto letadel s patrovou palubou létá u společnosti Emirates.
Parametry tohoto čtyřmotorového kolosu jsou vskutku impozantní: Délka 72,72 metru a rozpětí křídel 79,75 metru. Užitná plocha činí 550 metrů čtverečních. To už je slušný pozemek, co? V typickém uspořádání tříd, to jest ekonomy, businnes a first class, pojme 525 cestujících. Pokud by byla všechna sedadla v ekonomické třídě, vejde se do něj dokonce 853 pasažérů. Poslední Airbus A380 byl vyroben koncem roku 2021.
Další letadlo, které si představíme, je tak trochu zahaleno tajemstvím, neboť se o něm nedá najít příliš informací. Některé zdroje uvádějí Stratolaunch jako největší letoun všech dob, ale to je poněkud diskutabilní, je totiž nutno posuzovat vícero parametrů, ne jen rozpětí křídel. To má opravdu obrovské, 117 metrů.
A k čemu je tento dvoutrupý šestimotorový letoun určen? K vypouštění raket s vesmírnými družicemi, které má vynést do výše 10 500 metrů. Tento způsob je podstatně levnější, než start rakety ze zařízení na zemi.
Pár zajímavostí o tomto futuristickém vzdušném plavidle se mi přeci jen podařilo zjistit. Pohánějí ho motory z Boeingu 747, podvozek sestává z 28 kol, trupy jsou dlouhé 73 metrů a kokpit se nachází pouze v pravém.
Stejnojmenná firma, která postavila tento letoun, se snažila ve spolupráci se SpaceX vyvinout i raketu k dopravě družic do vesmíru. Ze spolupráce nakonec sešlo a letoun absolvoval v roce 2019 jediný zkušební let. S nákladem vzlétl až 9. března 2024, kdy vynesl do výše 10700 metrů hypersonický stroj Talon-A.
Jak jsem se již zmínila, Stratolaunch bývá označován jako největší letoun všech dob. Ovšem pouze díky obrovskému rozpětí křídel, všechny další posuzované parametry má, respektive měl vyšší opravdový rekordman, vlastně rekordmanka, AN 225 Mrija.
O tomto osmém divu světa, jak bývá často označován, najdete na mém profilu podrobný článek a také rozhovor s jeho kapitánem a šéfpilotem společnosti Antonov Airlines, panem Dmytrem Antonovem. Přesto se o letounu AN 225 zmíním, aby byl výčet kompletní.
Nebeský koráb, který byl pro své gigantické rozměry, ladnost a krásu obdivován desítkami tisíc fanoušků, bohužel ukončil svoji vzdušnou pouť na počátku rusko-ukrajinské války. 27. února 2022 ho zničili ruští okupanti na jeho mateřské základně v Hostomelu.
Tento šestimotorový kolos, který by se nevešel na fotbalové hřiště, byl schopný přepravit náklad o hmotnosti 250 tun. A jaké jsou jeho další rekordní parametry?
Délka: 84 m
Rozpětí křídel: 88,4 m
Výška: 18,2 m
Hmotnost prázdného letadla (s vybavením) 293 tun
Maximální vzletová hmotnost: 640 tun
Maximální hmotnost nákladu: 250 tun
Objem nákladového prostoru: 1150 m3
Kapacita palivových nádrží: 350 tun
Maximální vertikální rychlost prázdného letadla 20 m/sec.
Kromě toho vytvořila Mrija 240 světových rekordů, zapsaných v Guinnessově knize. Například v roce 2001 se s nákladem pěti bojových tanků o hmotnosti 254 tuny vznesla do výšky 10 700 metrů.
Tento gigantický letoun byl zkonstruován v 80. letech minulého století podle projektu nám již dobře známé konstruktérské kanceláře firmy Antonov. Měl sloužit pro přepravu komplexu raketoplánu Buran + nosné rakety Eněrgija v rámci kosmického programu tehdejšího Sovětského svazu.
Na projektu, který vycházel z typu AN 124 Ruslan, se začalo pracovat v roce 1985 a za 3 roky, 21. 12. 1988 proběhl první zkušební let. Po rozpadu Sovětského svazu a ukončení kosmického programu létala Mrija do roku 1994 po různých výstavách a airshow a na podzim téhož roku uskutečnila poslední let. Od té doby byl letoun odstaven a odsouzen k postupnému zániku. Nebýt hlavního konstruktéra ukrajinské firmy Antonov, skončil by v propadlišti dějin a na vrakovišti. Mrija, jako sovětská, tudíž přestala existovat v roce 1995. A díky houževnatosti jejího hlavního konstruktéra, se v roce 2001 znovu zrodila jako čistě ukrajinská. Po absolvování příslušných certifikačních zkoušek začala létat v komerční přepravě nadrozměrných a těžkých nákladů u své mateřské firmy.
Zúčastnila se například řady humanitárních misí do oblastí postižených přírodními katastrofami či zasaženými válkou. V roce 2019 prošla modernizací přístrojového vybavení a v následujících dvou letech sehrála významnou roli v boji proti pandemii covidu. Létala téměř nepřetržitě po celém světě s lékařským vybavením a zdravotnickým materiálem.
Na počátku února 2022 se vrátila z dánského Billundu a dál už to znáte. Byla zničena pouze kvůli hrubé nedbalosti bývalého zkorumpovaného vedení společnosti Antonov, které odmítlo nabídku na včasné přemístění všech svých letadel do bezpečí na jejich druhou základnu v německém Lipsku ještě před začátkem války. Viníci byli sice potrestáni odnětím svobody, ale to život největšímu letounu světa nevrátí.
Věřím, že po skončení války bude ve spolupráci s největšími světovými výrobci letadel dobudován druhý, rozestavěný exemplář, který je hotový přibližně ze 70%. A za pár let uvidíme ve vzduchu novou moderní Mriju ještě lepší, než byla ta předchozí. Mrija totiž znamená Sen a sny nelze zničit.
Zpracováno na základě těchto materiálů:
https://www.reflex.cz/clanek/fotogalerie/95382/hughes-h-4-hercules-nejvetsi-hydroplan-v-historii-lidstva-letel-jen-26-sekund.html https://www.smithsonianmag.com/air-space-magazine/b-36-bomber-at-the-crossroads-134062323/ https://www.lockheedmartin.com/en-us/products/c-5.html https://www.airbus.com/en/products-services/commercial-aircraft/passenger-aircraft/a380 https://www.antonov.com/history/an-22 https://www.antonov.com/history/an-124-ruslan https://antonov.com/history/an-225-mriya https://vtm.zive.cz/clanky/nejvetsi-letadlo-sveta-vstalo-z-popela-stratolaunch-vynesl-do-vzduchu-hypersonicky-talon/sc-870-a-227045/default.aspx
