Článek
Chystáte-li se kupříkladu do centra Pardubic, vyražte s několikahodinovým předstihem, vezměte si knížku, dámy třeba pletení a obrňte se trpělivostí. V krajské metropoli se sešlo hned několik rozsáhlých a dlouhodobých stavebních akcí, spojených s uzavírkami komunikací. Objízdné trasy nejsou projektované na tak hustou dopravu, jsou totálně přetížené a ucpané. A v samém centru, u hlavního nádraží, je to v dopravní špičce fakt masakr. Obdobná situace nastala ve městě již v předloňském létě a navzdory značné kritice ze strany řidičů, se opakuje znovu. A takových míst je v naší republice, jak říkají bratia Slováci, „neúrekom“.
Taky si lámete hlavu, proč u nás rekonstrukce a stavby silnic a dálnic trvají tak dlouho? Ono si stačí všimnout stavebního „ruchu“, když jedete kolem. A budete mít jasno hned. A je úplně jedno, pozorujete-li dělníky v kanalizačním výkopu nebo na stavbě dálnice, výsledný efekt je téměř stejný.
Kupříkladu nedávno v jedné obci na Chrudimsku: Provoz sveden do jednoho jízdního pruhu a deset kopáčů s krumpáči a lopatami. Jeden cosi kutí v jámě, ostatní stojí kolem opřeni o násady, pokuřují a lelkují. Odpoledne jedu zpět a nikde ani noha, díra zeje prázdnotou.
Další příklad: Věčná stavba dálnice D 35 u Holic, sobota dopoledne a mrtvo. Stavební stroje ve stejných pozicích jako včera. No a co, těch třicet kilometrů za rok zvládnem, tak co bychom se honili, že?
A do třetice: Místní komunikace v našem malém městečku a oprava kanálů. Kolem poklopu vyfrézovaná vozovka, ohrazená plůtkem, přesně na středové čáře. Už půl roku beze změny. Vlastně ano, přeci k jedné změně došlo, někdo stačil část ohrádky ukrást.
Podobné pracovní tempo jsem v okolních zemích viděla pouze na Slovensku. Holt je stále znát, že jsme byli jeden stát. Asi málokdo z vás zavítá autem do Rumunska, ale kdybyste viděli tamější dělníky na stavbě dálnice, nevěřili byste vlastním očím. Makají jak šrouby, dokonalá organizace práce a dělá se od nevidím do nevidím. Řekli byste si, nějaké Rumunsko nám nesahá ani po kotníky, ale v tomhle směru bychom se měli od nich hodně co učit.
Se západem a stavebním ruchem na jejich komunikacích, nás raději ani srovnávat nebudu. Jen jeden příklad za všechny: Jedu v noci od našich hranic směrem na Drážďany a v dálce vidím obrovská světla. Že by tam přistávali mimozemšťani? Ale kdepak, to jen asfaltují vozovku, hezky o půlnoci, za minimálního provozu.
A teď mi řekněte, proč to nejde u nás? Chceme do Evropy, ale po těhle silnicích a s pozůstatky totality to bude hodně dlouhá cesta!
