Článek
Ve sdělovacích prostředcích, na internetu, v obchodech, na billboardech u silnice, a dokonce i na stadionech, zkrátka všude.
Že by byl alkohol méně návykový a nebezpečný než cigarety? To těžko. Ostatně posuďte sami. Jistě, kouření také škodí zdraví a je to závislost jako každá jiná. Ale viděli jste někdy kuřáka, který by po vytahnutí několika cigaret přepadl benzínku nebo znásilnil ženu v parku? Viděli jste člověka, který by v nikotinovém opojení pobodal souseda? Nebo závisláka, který po požití tabákového výrobku zavraždí při hádce svoji manželku? Nebo jste snad četli či slyšeli o chlápkovi, který vinou své závislosti na nikotinu způsobil smrtelnou dopravní nehodu? Já opravdu ne.
Zkrátka alkohol nás provází na každém kroku, v dobách dobrých i zlých. A zejména mladí (ale nejen ti) jsou přesvědčeni, že jeho popíjení zkrátka patří k životu a aby byli in, musí se prostě jednou za čas zlít pod obraz nebo se tomuto koníčku věnovat pravidelně.
Teď si třeba řeknete, že zbytečně moralizuju, vždyť jsme si zamlada taky občas dali pořádně do sosáku. To ano, ale současná reklama často prezentuje pití alkoholu jako společenskou normu a životní styl. Abstinenti na oslavě obvykle vyvolávají údiv. Když někde řeknu, že nepiju, každý se ptá: „A proč?“ A proč bych měla? Nepiju hlavně proto, že mám mezi svými předky alkoholika. Vy všichni, kdož jste ho v rodině či blízkosti měli taky, se asi divit nebudete.
Ten náš alkoholik si vůbec žádný problém se závislostí nepřipouští a tvrdí, že pije úplně normálně jako každý jiný. Podotýkám, dva litry vína a nějaký ten panáček mezi je jeho, respektive její denní norma. A na léčení takové lidi nedostanete, vždyť alkohol přece neškodí, když ho všude propagují.
A ještě jedno proč. Proč nejsou lahve s alkoholem, především tím tvrdým, opatřeny stejným varováním o jeho škodlivosti jako krabičky cigaret?
Podle mého názoru by měla být zakázaná reklama na všechny návykové látky, tedy například i na léky. Ty jsou značně nadužívány, zejména mezi dětmi a mládeží, u těch starších ještě ke všemu v kombinaci s alkoholem. Šokovalo mne vyprávění kamarádky, která řadu let jezdí coby zdravotnice na dětské tábory. A děti sebou mívají více léků než ona v táborové lékárničce pro čtyřicetičlennou výpravu. A množství medikamentů užívaných dětmi rok od roku rapidně stoupá. Nejedná se přitom o životně důležité léky, například při chronických chorobách, diabetu, vysokém krevním tlaku, nýbrž všechny ty růžové a jinak barevné pilulky proti bolesti. Mladí je konzumují stejně jako bonbóny a vůbec si neuvědomují jejich škodlivé vedlejší účinky.
Nad tím by se opravdu měl někdo kompetentní zamyslet a přijmout příslušná opatření, abychom za pár let nebyli národem závisláků.
