Článek
My se teď pokusíme zjistit, proč tomu tak je.
Jedním z důvodů může být harmonogram směn. Strojvůdci, ale i průvodčí či vlakvedoucí často nastupují do práce třeba ráno ve tři a končí pozdě v noci. Pracují o víkendech i svátcích. Ale kupříkladu piloti to mají podobně. A ještě navíc se při dálkovém letu musí vyrovnávat s časovými posuny a změnou klimatu. Takže to asi nebude ten pravý důvod, proč se mladí za řízení mašiny nehrnou.
Že by zájemce odrazovaly přísné zdravotní požadavky a prohlídky? Ty jsou nutné i v jiných profesích, kromě již zmiňovaných pilotů jimi procházejí i řidiči autobusů, metra či kamionů.
Větší překážku představuje strojvůdcovský výcvik, který je poměrně náročný a dlouhý, trvá i celý rok a to možná některé zájemce odradí. Oproti tomu třeba rozšíření řidičského oprávnění ze skupiny B na C, eventuálně D, zabere pouze pár týdnů. A je nepoměrně snazší, neboť člověk už ví, o co jde.
A někteří uchazeči ani neprojdou výběrovým řízením a psychotesty před vstupem do kurzu. Podle školitelů z dopravně vzdělávacího institutu v České Třebové takto ztroskotá přibližně 30% zájemců.
A co platové podmínky? Průměrná mzda strojvedoucích v Česku je o něco málo vyšší než celorepublikový mzdový průměr, ovšem s velkým množstvím přesčasů. Když k tomu připočteme časté odloučení od rodiny, tak to opravdu není žádná sláva. Třeba takový kamioňák, který je také věčně na cestách, si vydělá víc. Proto se dopravci snaží nalákat nové zájemce na různé benefity a náborové příspěvky. Nebo je přetáhnout od jiné dopravní společnosti, ale toto „přelévání“ situaci nevyřeší. A u kvalifikovaných cizinců bývá často problémem jazyková bariéra.
Dalším důvodem nedostatku strojvedoucích je podle odborníků také neatraktivnost prostředí a nízká společenská prestiž tohoto povolání. I když dnes už je tato profese zcela o něčem jiném, než za dávných časů parních strojů, umouněných mašinfírů a jejich pomocníků, pohled společnosti na ně a dráhy jako takové se prakticky nezměnil. A to také bezesporu přispívá k faktu, že nám dnes několik stovek vůdců lokomotiv chybí a vyhlídky do budoucna nejsou nijak růžové.
A co je opravdu na pováženou, z celkového počtu přibližně 8500 aktivních strojvedoucích, je 2500 ve věkové skupině 51 až 60 let a 1700 dokonce již překročilo šedesátku. Naopak, velice pozitivním faktem je, že se v této profesi pomalu, ale jistě zabydlují ženy, momentálně jich brázdí naší vlast po kolejích 110.
Tak doufejme, že jich bude přibývat, jinak nás za pár let budou vozit sedmdesátiletí strojvůdci, kteří zasvětili tomuto povolání celý život a budeme rádi, že je máme.
Zpracováno na základě těchto materiálů:
