Hlavní obsah
Lidé a společnost

Utajené jaderné havárie v Československu

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: Věra Vaňková, vlastní foto

Československo bylo jednou z prvních zemí takzvaného východního bloku, kde byla uvedena do provozu jaderná elektrárna. Stalo se tak 25. prosince 1972 v Jaslovských Bohunicích na Slovensku. A také jednou z prvních, kde došlo k jaderným haváriím.

Článek

Ty nám však tehdejší strana a vláda dokonale zamlčela. Dověděli jsme se o nich až dávno po revoluci, kdy byly odtajněny archivy s vyšetřovacími spisy.

Jaderná elektrárna v Jaslovských Bohunicích sestává ze tří samostatných na sobě nezávislých elektráren, označovaných A1, V1 a V2. Dnes bude řeč o té první, tedy A1, kterou tvořil při jejím uvedení do provozu v roce 1972 jeden reaktor. Později měl přibýt druhý, ale k tomu již nikdy nedošlo. A byl to experimentální reaktor tuzemské výroby.

Proč experimentální? Protože nepotřeboval ke své činnosti obohacený uran jako ostatní reaktory, nýbrž mu stačil přírodní, kterého jsme tehdy v naší republice těžili obrovské množství (uranové doly Příbram či nechvalně proslulý Jáchymov). Tudíž byl pro nás výhodnější, ale na druhou stranu byl jeho provoz podstatně složitější a náročnější na obsluhu. Nutno podotknout, že tenkrát nebyli pracovníci elektrárny zdaleka tak odborně na výši jako dnes.

Co byl největší problém tohoto reaktoru? Výměna palivových článků probíhala za běžného provozu, což bylo poměrně riskantní. A právě ta se stala elektrárně a její obsluze osudnou 5. ledna 1976 za pět minut dvanáct. Nikoliv v přeneseném slova smyslu, nýbrž doslova v 11:55. 

Obsluha tehdy špatně zamkla právě vyměněný palivový článek a ten po samovolném uvolnění zámku doslova vystřelil ven do reaktorové haly. Otvorem začal unikat chladicí plyn, pro člověka velice nebezpečný oxid uhličitý. Reaktor, který tak přicházel o chlazení, se začal přehřívat a hrozilo jeho roztavení. Naštěstí většina lidí stačila utéct, až na dva muže. Ti se nedostali včas ven, neboť byly zavřené nouzové východy, a udusili se.

Obrovskou odvahu prokázal tehdy operátor spolu s dozimetristou. Podařilo se jim reaktor provizorně utěsnit a zabránili tak katastrofě s nedozírnými následky. Úroveň radiace na některých místech uvnitř elektrárny 100 násobně překročila normu. Naštěstí ven mimo areál jí příliš neuniklo. A samozřejmě, že se tato nehoda vůbec nedostala na veřejnost.

Uplynul rok a nastal den, který zpečetil osud elektrárny a jejího reaktoru nadobro, 22. únor 1977. Druhá jaderná havárie, jejíž následky byly podstatně horší, přestože na stupnici jaderných událostí byla označena stejně jako předchozí, stupněm číslo 4 (z osmi), se udála opět při výměně palivových článků. U každého z nich byl přiložený sáček se silikagelem, který měl za úkol pohlcovat vlhkost. Tyto kuličky známe všichni, i když jsme v jaderné elektrárně v životě nebyli. Najdete je třeba v krabici s obuví.

Jeden sáček se bohužel roztrhl a kuličky se vysypaly. Pracovníci se je pokoušeli vysát, jenže se jim to nepovedlo úplně dokonale. Nějaké se dostaly dovnitř a ucpaly průtok chladicího plynu. A stejně jako v předchozím případě, i když z jiných příčin, stoupala v reaktoru teplota, jelikož přišel o chlazení. Palivový článek se přetavil a radiace zamořila celý blok.

Samozřejmě také unikla do ovzduší. Kolikanásobně překročila limity, se mi nikde zjistit nepodařilo. Na rozdíl od první havárie, kdy se pracovníkům povedlo na poslední chvíli zažehnat katastrofu, v tomto případě se o to nikdo ani nepokoušel a pravděpodobně si ani stoupající teploty nevšiml. Vidíte, co dokáže způsobit pár silikonových kuliček a nepozornost kompetentních pracovníků.

Po odstavení poškozeného reaktoru bylo rozhodnuto o ukončení provozu elektrárny A1 a její následné likvidaci. Na místo operátorů nastoupili likvidátoři, kteří o provozu elektrárny vůbec nic nevěděli a udělali víc škody než užitku. K tomu také přispěl fakt, že okolnosti a podrobnosti havárie zůstaly nadále v utajení a likvidátoři neměli k dispozici žádné plány a potřebné dokumenty.

Častý únik a záměrné vypouštění kontaminované vody do místního potoka neušlo v roce 1989 ani státní bezpečnosti. Podle vyšetřovacího spisu překročila kontaminace vody v potoce povolenou normu 540 krát, to je 4 krát více, než byla kontaminovaná řeka Pripjať po jaderné havárií v Černobylu.

V roce 1990 naměřila kontrola v blízkosti elektrárny 20 krát vyšší úroveň radiace než je norma a rovněž zvýšenou koncentraci oxidu uhličitého. Měření o deset let později ukázalo podobné hodnoty. A poškozený reaktor s jaderným palivem uvnitř, stojí dodnes.

Vidíte, nadávali jsme, že nám zatajili Černobyl. Ale že jsme měli i náš, v podobě Jaslovských Bohunic, o tom mnozí z vás patrně neměli doteď ani tušení.

Zpracováno na základě těchto dokumentů:

https://www.denik.cz/z_domova/jaslovske-bohunice-havarie-kontaminace.html https://cs.m.wikipedia.org/wiki/Hav%C3%A1rie_elektr%C3%A1rny_Jaslovsk%C3%A9_Bohunice_A1 

https://zoom.iprima.cz/zajimavosti/vedeli-jste-o-havariich-jaderne-elektrarny-v-ceskoslovensku-nebo-udalosti-komuniste

https://youtu.be/Cqfg4pzfMIc?si=UFcfjM2wvDCmTpPz https://youtu.be/QJwR5onc4S0?si=OCSuDwiU1TF-rvPi

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz