Článek
Nejednalo se o letoun naší letecké společnosti, ale většinu ze 115 pasažérů tvořili Češi, vracející se do Prahy z dovolené v bývalé Jugoslávii.
Tato letecká havárie se dočkala i televizního zpracování. Stala se námětem posledního dílu legendárního seriálu Sanitka. Určitě si na doktora Janderu a na precizní záchrannou akci u nás nevídaných rozměrů, vzpomenete. Ale jak to bylo s letounem DC-9 imatrikulační značky YU-AJO, jeho posádkou a pasažéry doopravdy? To se teď pokusíme rozkrýt.
Bylo docela obyčejné čtvrteční dopoledne, předposlední den měsíce října a nad Prahou visela mlha, že by se dala krájet. A aby to piloti měli s přistáním na Ruzyni ještě složitější, nefungovala dvě letištní zařízení, která přistávací manévr za zhoršené viditelnosti usnadňují. A sice ILS (přístrojový přistávací systém) a přesný přibližovací radar (PAR). Ale piloti s řádným výcvikem by měli v této situaci bez problémů přistát i bez nich.
Tak k čemu došlo, že rutinní přiblížení na přistání skončilo katastrofou nevídaných rozměrů? Nejprve se podíváme na výpovědi přímých účastníků nehody, to jest přeživších pasažérů a svědků.
Let probíhal naprosto standardně, posádka nehlásila žádné problémy a řádně plnila pokyny řízení letového provozu. Nikdo z cestujících si ničeho neobvyklého nevšiml, až na jednoho. Na palubě byl jako pasažér shodou okolností i pracovník radioprovozu Ruzyňského letiště, který si pár vteřin před osudným okamžikem všiml, že něco nehraje, ale to už bylo pozdě.
Svědkyně, která nedaleko místa neštěstí bydlela a pohybovala se zrovna venku, uviděla i přes hustou mlhu velice nízko letící letadlo a zarazil ji ohlušující řev motorů. A pak uslyšela obrovskou ránu, to když letoun narazil do země. Okamžitě zavolala záchranku a spolu s dalšími svědky běžela na místo dopadu.
První lidé z okolí, kteří přispěchali na pomoc, byli naprosto šokováni hrobovým tichem a při pohledu na rozmetané kousíčky čehosi, co dřív tvořilo letadlo, nevěřili, že by tento hrůzný masakr mohl vůbec někdo přežít. Na sedačkách, které náraz doslova katapultoval volně do prostoru, mnohdy ještě seděli připoutaní pasažéři. Až po chvíli se začalo ozývat první sténání zraněných, přes trosky klopýtala letuška a prosila svědky o deky a vodu. Řeknu vám, když to teď píšu, běhá mi mráz po zádech.
Letadlo dopadlo na zahrádkářskou kolonii, několik zahradních domků doslova srovnalo se zemí a pár jich shořelo, neboť od rozlitého paliva vypukl požár. Naštěstí se nehoda stala ve všední den dopoledne za nepříznivého počasí a na zahrádkách prakticky nikdo nebyl. Být to o slunném víkendu, byl by počet obětí na zemi podstatně vyšší, než jedna.
Svědkové se ihned zapojili do pomoci přeživším. První tři sanitky, které se pohybovaly poblíž, dorazily na místo neštěstí za pouhých 5 minut po nahlášení, což je na tehdejší dobu a používané vozy, úctyhodný výkon. Prvotní hlášení pro posádky záchranářů obsahovalo informaci, že se jedná o pád malého sportovního letounu. Záhy bylo upřesněno, že jde o havárii plně obsazeného velkého dopravního letadla.
Zdravotníci, kteří se dostali na místo jako první, předávali fundované informace o počtu zraněných a závažnosti poranění dispečinku pražské záchranné služby, která na místo vyslala doslova vše, co měla. Lékaři na místě katastrofy zřídili provizorní ošetřovnu, třídili zraněné podle priority a rozváželi do okolních nemocnic. Za dvacet minut od počátku záchranné akce bylo všech 45 zraněných z celkového počtu 120 lidí na palubě, v nemocnicích nebo na cestě do nich. Obdivuhodný výkon, co říkáte?
Nakonec jich přežilo 41 včetně jedné letušky. Další 4 členové posádky bohužel zahynuli na místě. Celkově si katastrofa vyžádala 79 obětí.
A nyní se dostáváme k samotnému vyšetřování příčin tohoto leteckého neštěstí. První domněnku, že se jednalo o teroristický útok, tedy výbuch na palubě, vyšetřovatelé vyvrátili hned v počátku. Dle rozmístění trosek zjistili, že se letadlo nerozpadlo ve vzduchu, nýbrž až při nárazu do země.
Závěrečná zpráva vyšetřovací komise o příčinách nehody hovoří o kombinaci nepříznivého počasí a selhání lidského faktoru. Negativní roli sehrála i nefunkčnost ILS a přesného přibližovacího radaru. Piloti nedodrželi předepsaný postup přiblížení a výškový profil letu. Před závěrečným finále narazili do vyvýšeniny, kterou kvůli mlze neviděli. Patrně vůbec nesledovali výškoměr. Některé verze uvádějí, že ukazoval chybně, ale to se nepodařilo prokázat.
Vyprostit a zachránit takové množství lidí z trosek totálně zničeného letadla se v tehdejší době a s vybavením, kterým disponovala pražská záchranka, rovnalo téměř zázraku. Zázraku, za nímž stála naprostá profesionalita zdravotnického personálu, dokonalá organizace záchranné akce a spolupráce celého záchranného systému, kterému se dostalo i mezinárodního uznání.
Zpracováno na základě těchto dokumentů a článků: https://www.ceskatelevize.cz/porady/1091682868-osudove-okamziky/403235100081014/ https://www.denik.cz/z_domova/havarie-letadla-v-suchdole.html https://prazska.drbna.cz/zpravy/3836-prazsky-suchdol-se-pred-45-lety-stal-dejistem-nejhorsi-letecke-nehody-v-cesku-havarii-neprezilo-79-lidi.html
