Článek
A sice do Sovětského svazu. Komunističtí pohlaváři se přeci nemohli nechat zahanbit a tak začali vyvíjet svoji vlastní jadernou zbraň hromadného ničení. A dlužno dodat, že opravdu ničila vše živé. Zabíjela nejen zvířata, ale i lidi, kteří se stali doslova pokusnými králíky.
My se nyní přesuneme v čase a prostoru o 76 let zpět na Semipalatinský jaderný polygon, pouhých 130 kilometrů od kazašského města Semipalatinsk, (dnes Semej) s více jak 300 tisíci obyvateli a podíváme se, co se tam tenkrát dělo.
Sovětský jaderný program odstartoval již v roce 1943 a první roky nespočíval v ničem jiném, než ve špionáži. Za „otce“ první sovětské jaderné bomby je považován fyzik Igor Kurčatov. A jak je možné, že se její zkoušky prováděly v blízkosti tak velkého města? Šéf jaderného programu zkrátka označil oblast jako neobydlenou a hotovo! Myslím, že vás to ani nepřekvapí, vždyť z historie víme, že v zemi, kde zítra znamená hůř než včera, si nikdy s bezpečností žádné starosti nedělali. Hlavně, že to bylo daleko od Moskvy.
A kdy jindy první jadernou bombu odpálit, než v pondělí, hezky na „oslavu“ nového pracovního týdne. A tak se stalo 29. srpna 1949 v 7 hodin místního času na jaderné střelnici o rozloze 18 500 km² v dnešním Kazachstánu. Bomba o síle 22 kilotun TNT nesla kódové označení RDS-1 a rozsévala smrt široko daleko. Jen pro srovnání: Americká jaderná bomba svržená na Hirošimu měla sílu 15 kilotun TNT a na Nagasaki 21.
Aby si jaderní mocipáni mohli ověřit ničivé účinky nové zbraně, postavili v blízkosti místa výbuchu malé městečko. Kromě odolnosti budov z různých materiálů testovali i účinky na živých tvorech, zvířatech zavřených v klecích v různých vzdálenostech od epicentra. A to není vše. Účinky jaderné zbraně testovali i na nic netušících lidech, obyvatelích velkého města.
Lidé v Semipalatinsku neměli o odpálení jaderné bomby pouhých 130 kilometrů od svých domovů, ani ponětí. Mimochodem, tato první zdaleka nebyla poslední. Jaderná střelnice fungovala až do roku 1991 a bylo tu uskutečněno celkem 456 jaderných výbuchů.
Statisíce obyvatel, léta sužovaných spadem radioaktivních částic a konzumací radioaktivních potravin, trpí příznaky chronického radiačního syndromu dodnes. Tedy, pokud měli štěstí a žijí. O zvýšeném výskytu rakoviny, onemocnění štítné žlázy či imunitního systému a mnohonásobně vyšší úmrtnosti, než v ostatních částech Kazachstánu, ani nemluvě.
Stejně tak je dosud v oblastech zasažených radioaktivním spadem zaznamenáván mnohonásobně vyšší počet spontánních potratů, mrtvě narozených dětí, vývojových vad a genetických mutací, než je celostátní průměr. A více jak 40% občanů z postižených oblastí trpí dodnes chronickými chorobami, dokonce i v dalších generacích.
Hodně smutná bilance, že? Takovéto dědictví zanechal Kazachstánu Sovětský svaz a jeho pečlivě utajovaný program jaderného zbrojení.
A co je nejhorší? Rozpadem Sovětského svazu hrozba jaderného útoku z východu nezmizela. Rusko straší svět svým jaderným arsenálem dál.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/kazachstan-rusko-sovetsky-svaz-sssr-atomova-jaderna-bomba-test-zbran-zkouska-radiace-ozareni-vybuch.A191127_145041_zahranicni_dtt
https://www.denik.cz/historie/prvni-sovetska-atomova-bomba-test-semipalatinsky-jaderny-polygon.html
https://youtu.be/8trAZwlyGNs?si=n-EKHW6thpOBOlNj
