Článek
Je pondělí 20. října 1986 a z ruského Sverdlovska, (dnes Jekatěrinburg) vzlétá dvoumotorový proudový letoun TU 134A společnosti Aeroflot na pravidelné lince do města Groznyj s mezipřistáním v Kujbyševu (nyní Samara). Posádce letounu, na jehož palubě cestuje 87 pasažérů, velí kapitán Alexander Kliujev, který bude hrát v našem příběhu klíčovou roli. Na pozici druhého pilota mu sekunduje Genadij Žirnov, osazenstvo kokpitu doplňují palubní inženýr a navigátor. O cestující se starají tři letušky.
Let probíhá naprosto bez problémů a posádka se připravuje na mezipřistání v Samaře. Piloti začínají klesat podle pokynů řídících letového provozu a dosahují sestupové roviny. A v tom dostane přespříliš sebevědomý kapitán šílený nápad. Vsadí se s druhým pilotem, že přistane úplně poslepu, to znamená pouze podle přístrojů, aniž by viděl letiště a ranvej. A tuhle, s prominutím hovadinu, myslí naprosto vážně!
Zatáhne všechny okenní žaluzie v kokpitu tak, aby vůbec nebylo vidět ven. Možná se teď divíte, že tam vůbec nějaké jsou. Ano, ale používají se výhradně na zemi, aby do kokpitu zaparkovaného letounu nepražilo slunce.
Piloti nedbají doporučení dispečerů, aby pro přiblížení a přistání zvolili přesný přibližovací systém ILS (Instrument landing systém), to jest přiblížení pomocí radiomajáků a soustředí se pouze na ukazatele na palubní desce. A to až tak silně, že naprosto ignorují velice hlasité varování před blízkostí země.
Jsou pouhých 60 metrů vysoko, ale stále ještě mohou přerušit přistání, vystoupat a jít na druhý okruh. Jenže kapitán je přesvědčen o svém vynikajícím pilotním umění, tak přece sázku nezruší. A to je právě kámen úrazu či spíše cesta do pekel. Následuje velice tvrdé přistání při rychlosti 280 km/h a ještě ke všemu až za polovinou ranveje.
Je jasné, že letoun nedokáže zabrzdit, po najetí na trávu se převrací a začíná hořet. V jeho troskách zahyne 63 lidí, dalších 7 včetně druhého pilota umírá po převozu do nemocnice. Mezi pasažéry je i 14 dětí, naštěstí všechny z této katastrofy vyváznou živé.
Asi se ptáte, proč druhý pilot kapitánovi v tomto nesmyslném jednání nezabránil, naopak jeho sázku přijal. V Sovětském svazu panovala tvrdá hierarchie a nejinak tomu bylo i mezi piloty. Prostě velel kapitán, který musel mít vždycky pravdu a když ji neměl, platil bod číslo jedna. Druhý pilot tak neměl šanci cokoliv rozporovat.
Kapitán Kliujev na rozdíl od druhého pilota vyvázl z tragické havárie pouze s lehkým zraněním. Určitě jste zvědaví, jaký trest za 70 zmařených životů vyfasoval. Po vleklém procesu byl odsouzen k patnácti letům odnětí svobody nepodmíněně. Ale jak už to v této zemi „neomezených možností“ bývalo běžné, dostal se na svobodu již po šesti letech.
Tato letecká katastrofa, respektive její příčina nemá v historii letectví obdoby. A dodnes si letečtí experti lámou hlavu nad tím, jak mohla takováto hra s ohněm kapitána dopravního letounu napadnout a jak vůbec mohl takto nezodpovědný člověk pilotovat letadlo.
Kdybych viděla tento příběh ve filmu, řekla bych, že to autor scénáře přehnal, to se přeci nemůže stát. A vidíte, stalo.
V článku jsou použity informace z těchto zdrojů:
https://refresher.cz/31556-Sovetsky-pilot-se-vsadil-ze-s-letadlem-pristane-naslepo-Havaroval-zabil-desitky-lidi-ale-sam-prezil
https://youtu.be/bAJi5EQunQs?si=v4NWNnF7Hs7YxHeG
Když se pilot Aeroflotu pokusil přistát naslepo, aby vyhrál sázku, a zabil 70 lidí https://share.google/P7FJM0MkSdXU96cLL
