Článek
Než vstoupíme do jeho komnat, zabrousíme trošku do historie. První zmínky o hradu pocházejí z první poloviny 14. století, kdy se člen jednoho z nejbohatších šlechtických rodů té doby, Hynek Berka z Dubé, rozhodl vystavět uprostřed skal v kokořínských lesích své sídlo.
Ovšem jeho potomci si hradu dlouho neužili, neboť zpustl v období husitských válek. Traduje se, že ho husité dobyli, ale není to pravda. Počátkem 16. století zkrátka přestal hradním pánům vyhovovat kvůli malým rozměrům a nemožnosti rozšíření, neboť stál na skále, špatné přístupové cestě a nedostatku vody. Tak si postavili nové sídlo ve vsi a hrad začal chátrat, až dočista zpustl. Na jeho zruinování měli podíl i vesničané z okolí, kteří ho rozebírali na stavební materiál.
Po třicetileté válce se v opuštěných ruinách hradu usídlili loupeživí rytíři Petrovští z Petrovic, kteří loupili, přepadávali a vraždili v širokém okolí. Při rekonstrukci hradu začátkem 20. století bylo ve sklepení objeveno dvacet zazděných lidských koster, s největší pravděpodobností právě z tohoto období.
Romantická krajina, hluboké lesy, skalní městečka a zřícenina hradu. Tak už nám tu chybí jen Karel Hynek Mácha. Kdepak, nechybí, on na Kokoříně opravdu pobýval a zdejší kraj mu byl často inspirací pro jeho tvorbu. Stejně jako malířům Antonínu Mánesovi či Josefu Navrátilovi.
V 19. století se zřícenina hradu a její malebné okolí stalo vyhledávaným cílem výletníků, především milovníků historie a přírody. A jeden z nich si hrad a okolí tak oblíbil, že se stal hradním pánem. Václav Špaček, chovatel koní, majitel stájí a provozovatel povoznictví sem jezdil na výlety z Prahy. A jednoho dne si řekl, proč sem mám jezdit, když tu můžu bydlet. V roce 1895 ruinu koupil, o pár let později začal s její rekonstrukcí a doslova jí vdechl nový život.
Přestavbu dokončil zároveň se vznikem Československé republiky, tedy v roce 1918. A nejen to. Své koně pronajímal poště, což mu pěkně vynášelo a jelikož nebyl skoupý, nechal za své peníze postavit ve vsi školu a financoval výstavbu cest v okolí. Po něm převzal štafetu jeho syn a v údolí řeky Pšovky dokonce vybudoval rekreační areál s hotely a bazény, což byl v té době na venkově nevídaný luxus.
Na hradě najdeme památky na pana Václava Špačka dodnes, například originální dlažbu s motivy pošťácké trumpety a koní. Za své věrné služby monarchiii byl dokonce povýšen do šlechtického stavu. Jelikož jeho příjmení se šlechtickým titulem zrovna nerezonovalo, nechal si říkat „Pán ze Starburgu“. Označení to bylo vskutku přesné, neboť Starburg znamená v překladu z němčiny Špačkův hrad.
Ještě jednu připomínku novodobých hradních pánů najdeme v jejich sídle, a sice sochu snachy pana Václava, Jarmily Špačkové, která zdobí fasádu paláce. Mimochodem, byla to prababička současného majitele hradu.
Nutno dodat, že se přestavba středověké zříceniny na romantický hrad panu Špačkovi dokonale povedla. I když vnímaví a znalí návštěvníci si možná všimnou jedné odlišnosti oproti středověkým hradům, která však není vidět zvenčí. Točité hradní schodiště se kroutí v opačném směru, než bývá obvyklé. Ale myslím, že vám to bude úplně jedno a rádi po něm vystoupáte na věž, z níž se vám naskytne úchvatný výhled do kraje.
S příchodem komunistů byl hrad vyvlastněn a rodina Pána ze Starburgu přišla i o veškeré vybavení. Ihned po sametové revoluci zažádali potomci rodu o navrácení veškerého majetku. Po dlouhých peripetiích jim byl navrácen i hrad. Dnes tam sice nebydlí, ale stále ho zvelebují.
Chcete-li se přesvědčit, jste vítáni v dubnu a říjnu o víkendech a od května do konce září denně mimo pondělí. A po předchozí domluvě se správou hradu, ho můžete navštívit i v zimě. Stačí, když vás bude alespoň deset.
A peněženka vám taky nezhubne. Zaplatíte 120 Kč, studenti a senioři 90 a děti 70 Kč. Zimní vstupné mimo otvírací dobu činí 250 Kč.
A jak se sem dostanete? Z Prahy rovnou na sever přes Líbeznice a Mělník přibližně za 50 minut.
Tak šťastnou cestu a příjemné zážitky na Kokoříně nebo kdekoliv jinde!
Zpracováno na základě osobní návštěvy, výkladu průvodce a těchto materiálů:
https://www.doksy.com/hrad-kokorin/d-2083
