Článek
Kdyby žila Perchta z Rožmberka, známá jako Bílá paní, dnes, asi by její manžel Jan V. z Lichtenštejna, dávno seděl ve vězení. V roce 1449 ale nebohé Perchtě nemohl pomoci soud a nechtěli se jí zastat ani nejbližší příbuzní, dokonce ani otec Otakar II. a její bratři. Utrpení Perchty muselo zůstat z politických důvodů pod pokličkou…
Sňatky z rozumu, tedy z politických či finančních důvodů, byly v 15. století běžnou praxí. A obětí takového ujednání mezi Lichtenštejny a Rožmberky se stala i Perchta. Dcera vlivného českého velmože Otakara II. a Kateřiny z Vartemberka vyrůstala na rodovém hradě v Českém Krumlově spolu se šesti sourozenci obklopena pohodlím a bohatstvím významné šlechtické rodiny. Až do svých 20 let. Pak se z hýčkané šlechtičny prakticky ze dne na den stala zoufalá týraná a ponižovaná manželka. Perchtu rodina jednoduše obětovala.
Za vším byly samozřejmě peníze. Nebo spíš nevěstino věno 1000 kop českých grošů. Na vlivné šlechtice, jakým rod Rožmberků bezesporu byl, nebylo nijak závratné. Synové Otakara II. se totiž v průběhu let dostali do závažných finančních potíží. Ale Lichtenštejnům se zřejmě hodilo i to málo. Navíc politický svazek vlivných rodin byl pro obě strany výhodný. A tak Perchta poté, co řekla v říjnu 1449 vynucené ano, odjela na Moravu, kde Lichtenštejnové vlastnili majetky ve Valticích a rodové sídlo v Mikulově. A tady začalo její utrpení.
Tenhle sňatek z rozumu, manželské spojení Perchty a Jana V., byl hodně nešťastný. Nejen, že si manželé nebyli sympatičtí a od samotného počátku si nerozuměli, ale Jan V. z Lichtenštejna byl prchlivé a násilnické povahy. Proti „vetřelkyni“ z Českého Krumlova se obrátil po čase nejen on, ale i jeho matka Hedvika z Pottendorfu i obě jeho sestry Alžběta a Barbora. Perchtě dělaly tyhle tři ženy co nejhoršího mohly, k tomu byla jedna ze sester podle historických pramenů šílená, a Jana z Lichtenštejna proti manželce popichovaly, pomlouvaly ji až nakonec dosáhly svého: Její manžel se jí vyhýbal a vystěhoval ji mimo komnaty Lichtenštejnů. Jednaly s ní jako se služkou, nesměla s nimi jíst u stolu až situace dospěla tak daleko, že Perchtě nedávaly jídlo, mučily ji hlady… Nejhůř se k ní ale choval její muž. Důvod? Samozřejmě peníze. Perchtino věno totiž stále nepřicházelo…
Janu V. z Lichtenštejna nakonec došla trpělivost a vyslal do Českého Krumlova posla, který domluvil, že věno Perchty bude její rodina splácet po částech. Jenomže po čase se začaly zpožďovat i splátky až nakonec ustaly úplně… A Lichtenštejn si svou zuřivost začal vybíjet na Perchtě, která byla ve sporu rodin jen pasivní obětí. Sňatkem totiž vazby nevěsty s vlastní rodinou zcela skončily a podle tehdejších zvyklostí patřila rodině svého manžela, byla zcela v jeho moci.
Manželé se začali hluboce nenávidět. Perchta žila v izolaci v kamenné místnosti, kde si v zimě nemohla zatopit, neměla ani čím se v noci přikrýt, tchýně jí neposkytla ani teplé oblečení na zimu.
Psala zoufalé dopisy rodině do Českého Krumlova, ve kterých popisuje svou strastiplnou situaci a prosí své sourozence a otce o pomoc. Situace dokonce došla tak daleko, že byla přesvědčená, že ji chtějí manžel a tchyně otrávit.
„Rádať jsem uslyšela, že se dobře máš, ale já se dobře nemám,“ píše v jednom z desítek dopisů, které v letech 1449 až 1470 posílala zoufalá Perchta bratrovi Jindřichovi. „Vysvoboď mě odsud!“ volala o pomoc. Ale marně. Po svatbě na ni měl nárok jen její manžel a jeho rodina. Rozvod nepřipadal ze společensko-politického hlediska v úvahu, a ze stejného důvodu se nesměly dostat na veřejnost zprávy o tom, jak s dcerou Otakara II. z Rožmberka Lichtenštejnové zacházejí. A tak bratr odbýval Perchtu jen chlácholením a uklidňoval ji, že se určitě všechno vyřeší!
Ale její situace byla stále horší a horší. Perchtě manžel s tchyní nejen že neposkytli oblečení, ale v zimě dokonce spala jen v holé dřevěné posteli.
Do Českého Krumlova Jindřichovi napsala dokonce o pomoc i komorná, kterou si s sebou do Mikulova Perchta přivezla a která už se na utrpení své paní nemohla dívat.
„Paní Perchta trpí mnoho dívných příhod, ježto já bych se tomu, dokud jsem živa, nikdy nenadála. I jiní říkají, že kdyby selku pojal, že by jím tolik netrpěla,“ líčila komorná. „A čím ona povolnější, tím jí i on i bába horší. A pravila mi, že chce Tvé milosti prositi za peřinu a za duchnu. Milý pane, ráčiž jí dáti…., neb jí bába jednoho pírka půjčiti nechce!“
Peřiny ani peněz na jídlo se ale Perchta od rodiny nedočkala. Nakonec se zprávy o zoufalé situaci Perchty dostaly až ke králi Jiřímu z Poděbrad a ten promluvil do duše jejímu manželovi. Dosáhl ale jen toho, že Perchtu přestěhovali z komůrky vedle kuchyně do komůrky vedle rytířského sálu a Rožmberkové jí mohli poslat do Mikulova zbrojnoše, aby ji chránil před násilím Lichtenštejnů…
Z tohoto období se v rožmberském archivu v Třeboni zachovalo 32 dopisů popisujících tragický osud Perchty: „Milý otče, slituj se nade mnu jako otec nad svým dítětem a rozpomeň se na to, milý pane, že jsem se ze své vuole nevdávala.“ A bratra Jošta žádá: „Vysvoboď mě od těchto zlých lidí a budeš míti zásluhu, jak bys duši z očistce vysvobodil!“
Z manželského utrpení osvobodila Perchtu až smrt jejího chotě v roce 1473. Jeho skonem padla i veškerá pouta k jeho rodině a spolu se zemanem Špánem, který ji zajišťoval ochranu, přestěhovala do Vídně. Svobody si ale dlouho neužila. Zemřela jen tři roky po svém trýzniteli, v roce 1476.
Podle legendy požádal Jan V. z Lichtenštejna Perchtu krátce před svou smrtí o odpuštění za všechna příkoří, která jí během jejich manželství způsobil. Ona mu ale neodpustila a on ji na smrtelné posteli proklel…
A tak se na krumlovském zámku začala po nocích zjevovat Bílá paní, odsouzená prokletím svého manžela k věčnému bloudění a lidé si její noční zjevování začali vysvětlovat jako zoufalé bloudění nešťastné Perchtiny duše, která ani po smrti nenašla klid.
Její dopisy objevil po téměř dvou stoletích historik a jezuitský kněz Bohuslav Balbín v archivu v Třeboni a spojil smutný osud Perchty s legendární Bílou paní zjevující se na Českém Krumlově a dalších jihočeských hradech.
https://www.stoplusjednicka.cz/odsouzena-k-vecnemu-bloudeni-skutecny-pribeh-bile-pani-perchty-z-rozmberka
