Článek
Drobná dřevěná soška malého Ježíška má prý zázračnou moc. Přináší štěstí. Přišly na to před 500 lety španělské princezny z rodu Manrique de Lara y Mendoza, které si předávaly Jezulátko jako svatební dar. Z matky na dceru po několik generací. Pro pražského kostelníka Pavla G. měl po staletí uchovávaný náboženský symbol úplně jiný význam – sexuální. A pak 1.srpna 1961 přišel šok: soška Jezulátka z kostela Panny Marie Vítězné na Malé Straně v Praze zmizela… Ale nepředbíhejme.
Španělské princezny ze slavné dynastie Manrique de Lara y Mendoza milovaly české šlechtice. Dvorní dáma císařovny Marie Španělské, manželky císaře Maxmilána II., Marie Manrique de Lara, se do jednoho takového zamilovala, když s císařovou přicestovala do Prahy. Měl vysoké postavení u dvora a přátelský vztah s císařem, pro kterého plnil nejrůznější diplomatická poslání. Byl kariérním diplomatem a nejvyšším kancléřem Českého království, navíc držitelem řádu Zlatého rouna a členem tajné dvorské rady. Španělská šlechtična si nemohla vybrat líp. Vratislav II. z Pernštejna byl elegantní pohledný muž, který měl mezi dvořany přezdívku Nádherný. Ale i Marie padla kancléři do oka. A tak už 14. září 1555 se ve Vídni konala slavná svatba. Marie a Vratislav spolu měli 21 dětí!
Pražské jezulátko
Nad jejich šťastným manželstvím bděla dřevěná soška malého Jezulátka, kterou španělská šlechtična dostala od své matky… Že byla Vratislavova manželka velice náročná, spoustu jeho peněz padlo na její nákladné róby, ale i drahé knihy a umělecké předměty a že hodně stál i její tzv. Pernštejnský společenský salón v Praze, který vedla, takže z jmění Pernštejnů toho díky náročné Španělce moc nezbylo, to je už jiná věc.
Ale soška Jezulátka putovala dál. Od matky ji ke své druhé svatbě dostal nejznámější potomek Vratislava z Pernštejna a Marie de Lara, jejich dcera Polyxena. I ona si své manžele dobře vybrala. Tím prvním byl bohatý Vilém z Rožmberka, nejvyšší purkrabí Českého království. Ten Polyxenu, svou čtvrtou manželku, zahrnul bohatstvím, povzbuzoval ji, aby nakupovala půdu a nemovitosti a odkázal jí veškeré své majetky, včetně panství v Roudnici. Manželé děti neměli a Polyxena po nich toužila.
Vilém z Rožmberka
Už 23. listopadu 1603 se vdala podruhé. A Jezulátko, dar od matky, jí přineslo velké štěstí. S nejvyšším kancléřem království Zdeňkem Vojtěchem Popelem z Lobkovic se jí narodil šest let po svatbě syn Václav Eusebius. Vojtěch Popel nebyl sice příliš majetný, ale byl vzdělaný a uznávaný politik a hlavní představitel české katolické šlechty. Polyxena se sňatkem s ním stala váženou a významnou katoličkou a do své smrti v 76 letech podporovala katolické řády, zakládala kláštery a její manžel měl pro její aktivity velké pochopení.
V roce 1628 Popel z Lobkovic umřel a v témže roce věnovala Polyxena klášteru bosých karmelitánů u kostela Panny Marie Vítězné na Malé straně vzácnou sošku Jezulátka, známého dnes jako Pražské Jezulátko.
Zdeněk Vojtěch Popel z Lobkovic
Půvabná soška ve zlatem vyšívaném rouchu, se zlatou korunkou na hlavě, zlatým říšským jablkem a připnutým řádem Zlatého rouna, odjakživa lákala nejrůznější zloděje a podvodníky… Nejstarší korunku z roku 1655, která byla zlatá a posázená drahokamy a perlami, někdo Jezulátku ukradl už v 17. století. Roku 1733 odcizil zloděj ze sošky říšské jablko a s velkou pravděpodobností i řád Zlatého rouna. Během třicetileté války v roce 1631 byl karmelitský klášter vydrancován a sošku Jezulátka vojáci poškodili a ukradli jí zlaté šatičky. S uraženýma rukama ji nakonec našli pohozenou za oltářem. Opravili ji až o sedm let později…A tak dřevěná soška malého Ježíška potažená vrstvou vosku, oblečená do zlatem vyšívaných šatů, kterou po několik staletí chránila rodina Manrique de Lara jako oko v hlavě, musela po staletí odolávat nájezdům lapků.
Největší šok ale přišel 1. srpna 1961. Tehdy Pražské Jezulátko z oltáře zmizelo úplně! Událost nahlásil policii místní kostelník Pavel G. a jak vyšlo najevo během vyšetřování, Pražské Jezulátko se pro něj stalo doslova obsesí. Celých dvacet let za ním chodil každý den. A podle psychologa Františka Hyhlíka, který podrobil Pavla G. odbornému vyšetření, se mu stalo dokonce sexuální obsesí.
Kostelník se z původního svědka stal postupně hlavním podezřelým. Mimo jiné i proto, že na policii několikrát změnil svou výpověď.
Co se tedy v noci 1. srpna 1961 v kostele Panny Marie Vítězné stalo?
Kostelník Pavel G. na policii vypověděl, že překvapil v kostele dva muže, kteří ho omráčili velkou svící ze zákristie. Jenomže kostelník neměl po tomhle údajném útoku na hlavě žádné pohmožděniny. Pak si ale vzpomněl, že ho zloději ohrožovali nožem a zatáhli ho do zákristie, kde ho donutili pít mešní víno a přitom mluvili podivnou směsicí slovansko-německého jazyka… Policejní pes dokázal vysledovat stopy údajných pachatelů přes zahradu do stráně a za zídku do petřínských sadů. Tam ale stopu ztratil. Podle serveru dvojka.rozhlas.cz došli kriminalisté k závěru, že pachatelé museli místo dobře znát, protože zámky u kostela, ani u dveří dvora nebyly poškozené. Zničený byl jen zámek na dveřích u schodiště k zadními traktu.
S vyšetřováním pak pomohla náhoda. Na výzvu v novinách, aby se přihlásili případní svědci krádeže Pražského jezulátka, se ozvala jistá pražská lékařka. A kriminalistům oznámila, že sošku Jezulátka má doma! Jak zjistili, skutečně šlo o Pražské jezulátko, ale bez šatů a korunky, a tak prý lékařce zpočátku nedošlo, o co se jedná. Sošku si k ní přinesl její pacient Pavel G., který ji měl zachránit před zloději…
To kostelník ve své další výpovědi potvrdil s tím, že sošku před zloději svlékl, aby jim ukázal, že sama o sobě nemá žádnou hodnotu…a v opilosti ji pak odnesl lékařce. Přitom šatičky Jezulátka policie našla u Pavla G. v bytě. Výpovědi, do kterých se stále více zaplétal, přesvědčily kriminalisty o tom, že je to s největší pravděpodobností kostelník, kdo sošku ukradl a podali na něj v říjnu 1961 návrh na obžalobu za trestný čin krádeže.
Psycholog František Hyhlík z katedry psychologie UK byl přesvědčen, že celou šarádu kolem krádeže Pražského jezulátka odstartovala deviace kostelníka Pavla G. a jeho sexuální obsese vzácnou soškou a kultem Jezulátka.
Jenomže vývoj událostí byl překvapivý: Pavel G. byl zproštěn obžaloby! „I když proti obviněnému svědčí řada podezřelých okolností, nebyly shromážděny dostatečné důkazy, aby mohl být postaven před soud…“ stojí v odůvodnění podle serveru dvojka.rozhlas.cz.
A tak nikdo nebyl potrestán. Pražské jezulátko se vrátilo na své místo do kostela Panny Marie Vítězné v Praze na Malé Straně, kam za ním denně proudí davy turistů. Málokdo z nich tuší, že zázračný Ježíšek má za sebou 500 let dlouhou historii a řadu pohnutých a neuvěřitelných dramatických událostí.
https://prazsky.denik.cz/zpravy_region/kradez-prazskeho-jezulatka-mela-sexualni-podtext-20191108.html
