Článek
Rozumím tomu tak, že když se vysílá do celého světa, chtějí Francouzi demonstrovat svou multikulturnost, multižánrovost a multigenderovost. Takhle jsem si alespoň pro sebe včerejší výběr účinkujících přeložila. Jsou ale momenty, kdy je to podle mě naprosto nepochopitelné nebo spíš zbytečné. A to byl právě včerejší případ: slavnostní otevření katedrály Notre Dame.
Nevím, co čekali od koncertu běžní Francouzi, ale já jsem očekávala to nejlepší z francouzské kulturní scény. Vážné hudby, opery i popu. Tak nějak mi to k pařížské katedrále prostě patří, i když uznávám, že Notre Dame je i součástí celosvětového kulturního dědictví, ale stejně. Notre Dame prostě je Paříž, je jejím symbolem stejně jako Eiffelovka a Vítězný oblouk a i když můžu připadat někomu předpojatá, trvám na tom, že jsou to především oslavy Francie a Francouzů. Že katedrála je symbolem francouzské historie a neodmyslitelně patří k francouzské kultuře. Když se před katedrálou vyrojil houf zpěváků v žlutých hábitech a začali se vlnit v typickém rytmu, nevěřila jsem vlastním očím.
Když k tomu přidám libanonskou zpěvačku, která mimochodem zpívala opravdu příjemně, slavného čínského klavíristu Lang Langa, švédského houslistu bělorusko-kyrgizského původu, alespoň myslím, plus dalšího čínského violoncellistu Yo-Yo Ma, který se ale narodil ve Francii, uznávám, a zmíněný černošský gospel, mám prostě z toho všeho dojem, že šlo ze strany organizátorů jen o křečovitou prezentaci globalismu nebo spíš francouzského multikulturalismu za každou cenu. Ale proč? Je to v souvislosti s Notre Dame vůbec nutné? Anebo snad Francouzi nemají své úžasné hudební umělce? I když fakt je, že půvabná francouzská písničkářka, které občas nestačil hlas, mě moc nepřesvědčila. Ale to ani kanadský zpěvák Garou, který celý koncert před katedrálou zahajoval.
Když k tomu přidám ještě mou oblíbenou herečku Marillon Cotillardovou, které to mimo jiné v modelu od Chanelu, jen tipuji, moc slušeno, s básní od Victora Huga a další citace z Aragona, chyběl mi tam ještě Dvořák s Bohdalovou a balet České televize z Televarieté, nebo abychom se přesunuli někam za hranice: žongléři a akrobati a rázem se ocitneme v Ein Kessel Buntes. A bude to komplet.
Samozřejmě, že mírně přeháním. Jen tím chci trochu brutálně říct, že jsem byla zklamaná.
Asi jako ze zahájení Olympiády před pár měsíci. Někdy, když chtějí organizátoři ukázat hodně a dát do toho co nejvíc ingrediencí, aby se to prostě líbilo, dopadne vše nakonec, jako když pejsek s kočičkou vařili dort. V životě to tak občas bývá a pak ten dort prostě nechutná. Přesně jako se to povedlo autorům zahájení Olympiády v Paříži. Přes Lady Gaga s růžovými péry v zadku až po Poslední večeři v queer podání.
Bohužel z včerejšího slavnostního koncertu v Notre Dame jsem měla podobný, i když ne tak drastický dojem.
Prostě trochu zklamání.
