Článek
Knajpa byla postavená ve 13. století, ale to se ještě jmenovala Na vinici. Se svou družinou sem prý občas zavítal i král Karel IV. Jednou v přeplněném sále skrz mlhu z opiátů rozpoznal dva odbojné šlechtice, kteří seděli u holby vína. A protože v té době bylo nepsaným zvykem nosit s sebou u pasu pro případ potřeby nějaký ten váček s jedem, v nestřeženém okamžiku se stali tito dva nic netušící chlapíci syny smrti. A od té doby se téhle hospodě začalo trefně říkat Jedová chýše. To je jedna verze příběhu. Ta druhá je, že Jedová chýše získala svůj název díky studentům medicíny, kteří byli štamgasty nejen každý večer a noc, ale i přes den, kdy sem z lékařských fakult na Karlově doběhli mezi přednáškami na guláš za 20 krejcarů. A nejrůznější chemikálie pro obveselení si nosili s sebou. Jako právě oblíbený jodoform, protože jejich jodoformové středeční bály byly doslova vyhlášené.
Scházely se zde všechny sociální skupiny, od nejlevnějších prostitutek po vědecké pracovníky z nedalekých ústavů, včetně toho psychiatrického. A strašit sem chodil údajně už od roku 1326 o půlnoci duch slavného Golema od rabiho Löwa. Historka, která nemá ani minimální racionální základ. Rabi se narodil až v 16. století… V každém případě je to hezká legenda, která podtrhuje atmosféru hospody, kde se scházela podivná individua z celé Prahy. Tvrdilo se dokonce, že hostinský servíroval jídlo přímo do jamek vydlabaných v desce stolů a lžíce byly připevněné řetízky. Jednoduché opatření proti krádežím.
Jedová chýše
V Jedové chýši a okolí se slavilo, když se dva dny nestal žádný zločin. Policie tu měla stále pohotovost. Vraždy, loupežná přepadení, prosté krádeže…a také znásilnění. Karlov byl vyhlášeným pražským předměstím. A řešila i kuriozní situace. Národní politika v článku Šli s mrtvolou místo do pitevny - do hospody z 3.dubna 1896 popisuje, jak dva zřízenci nedaleké nemocnice, měli dopravit ve večerní hodinách zesnulého na blízkou patologii. Ale vzali to s mrtvým na marách neprozřetelně kolem Jedové chýše. Máry odstavili vedle vchodu a zašli si na pivo. Nejdřív jedno, pak druhé a nakonec se zdrželi až do rána…
V Jedové chýši byly v patře tzv. ateliéry, kde se pořádaly orgie německých a českých studentů Akademie a jejich „modelek“, prostitutek, které se sem stahovaly z celé Prahy a širého okolí. Výtržnosti byly na denním pořádku. V Jedové chýši se dokonce jeden čas ukrýval bratr kapitána Alfreda Dreyfusse odsouzeného ve Francii za velezradu. Opilí němečtí studenti podlehli svodům dvou půvabných dívek a úkryt Mathieu Dreyfusse jim vyzradili. Poté, co byl Mathieu Dreyfuss dopaden, se strhla mela mezi Čechy a Němci a po bitce zůstala hospoda v troskách. Ale znovu už druhý den otevřela, i přes zdemolovaný interiér.
Časem přibyly i národnostní třenice mezi německými a českými hosty, které nakonec vyvrcholily aférou Linhart-Bieberle v roce 1899. Šlo o konflikt dvou studentů Čecha Františka Linharta, studenta filosofie a Karla Bieberleho, studenta německé techniky. Linhart Bieberleho napadl, že ho sleduje noční Prahou a konflikt vyvrcholil na Vinohradech, kdy Bieberle Linharta zastřelil…Tragédie měla dohru přímo v Jedové chýši, kde došlo k velké bitvě mezi českými a německými hosty.
K hostinci se vázaly neskutečné příběhy a legendy, protože byla doupětem pražské galerky. Právě sem situoval režisér Jiří Sequens svůj dobový TV seriál Hříšní lidé města pražského a Karel Lamač zde natočil některé scény z Dobrého vojáka Švejka. Tvrdilo se, že Jedová chýše je prokletá. Posledním majitelem Jedové chýše poté, co se z ní po aféře Linhart -Bieberle stala ruina, byl zakladatel české psychiatrie, profesor Antonín Heveroch, který dlouho žil ve vedlejším kanovnickém domě a plánoval, že hospodu zbourá a rozšíří na její pozemek nedaleký blázinec nebo si zde postaví soukromé sanatorium. Nakonec volba padla na druhou možnost: dům, kam se chtěl nastěhovat a v jeho části otevřít vlastní sanatorium. Místní znalí poměrů ho varovali, že místo vyzařuje smrtelnou atmosféru. Několik měsíců po koupi Jedové chýše profesor skutečně zemřel.
Jedová chýše na dobovém snímku
Zbědovaný dům s mansardovou šindelovou střechou, který zažil mnohé aféry, osobní tragédie a zločiny, nechalo město zbourat v roce 1933. A Národní listy věnovaly zániku legendárního podniku celou první stranu.
Na místě jedové chýše byl postaven ve 40. letech funkcionalistický činžovní dům, který nakonec koupil hudebník Ladislav Štaidl. Zrekonstruoval ho a nastěhoval sem svou uměleckou agenturu a začal zde bydlet. v 90 letech se k němu přistěhovala zpěvačka Iveta Bartošová. Právě sem za ní v době, kdy byl Štaidl obchodně v USA, přišel Roman Tříska a Bartošovou přesvědčil, že ji sledují mimozemšťané a před zářením jejich vysílačů se musí chránit alobalem. Strávili zde spolu pod alobalem několik dní a po návratu Štaidla ze zahraničí z toho byla velká aféra zakončená soudy. Zpěvačka tvrdila, že ji ke všemu Tříska přinutil násilím a držel ji v zajetí, ale spekulovalo se o tom, že tak chtěla přinutit Štaidla k životnímu kroku – ke svatbě. Zafungovalo i tentokrát prokletí Jedové chýše?
Iveta Bartošová spáchala sebevraždu skokem pod vlak 29.dubna 2014. Ladislav Štaidl zemřel několik let po ní, 30. ledna 2021, na komplikace související s covidem.
https://www.prazskepribehy.cz/jedova-chyse-pred-devadesati-lety-zanikla-legendarni-prazska-hospoda/
https://www.blesk.cz/clanek/celebrity-ceske-celebrity/616106/25-let-od-unosu-bartosove-14-dni-znasilnovani-v-alobalu-a-unosce-v-redakci-blesku.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Jedov%C3%A1_ch%C3%BD%C5%A1e
