Článek
Samozřejmě nemluvím o Star Dance, nebo Tvoje tvář má známý hlas, případně dalších nákladných show v licenci. Mám na mysli populárně naučné dokumenty s menším rozpočtem, pořady typu České chaty snů na Primě nebo třeba ty o italské gastronomii. V našem případě nekonečný seriál, který začal na ČT v roce 2018, Manu a Matěj na cestě do Říma. Zpočátku působil svěže a nově, dokonce vtipně, s dobře vybranými protagonisty, kteří nedostatky a nenápaditost scénáře přebíjeli bezprostředností a návštěvami zajímavých italských restaurací. A pohled na dva chlapíky, kteří se cpou italskými specialitami, když my sedíme před bednou, na klíně talíř s párkem k večeři, se tak dal v pohodě přežít. Zajímavé bylo i sledovat, jak se Matějovi Ruppertovi rozšiřuje italská slovní zásoba a jak se od grazie v prvním dílu dopracoval v tom desátém ke grazie mille. (Ale i tak ho miluju!)
Jenomže v pokračování pořadu už došly nápady, kontakty a možná i peníze. Samospásné italské bílé kuchyňské spotřebiče tenhle výlet po Itálii zřejmě už neufinancují, a tak místo luxusních italských specialit vařili Manu s Matějem občas někde na mezi, kde zastavili autem, natrhali ingredience přímo u cesty a vydávali tuhle z nouze cnost za romantiku italské lidové gastronomie. Dobře, proč ne? Možná bych se i dívala, protože Itálii mám ráda, přestože od gastronomie se pořad docela nenápadně posunul k putování nazdařbůh Itálií s hamburgerem, i když italským, v ruce. Prostě Stenley Tucci pro chudé, komentoval jeden můj známý.
Dívala bych se, kdyby nepřišlo brutální srovnání. Ten šok připravila svým divákům sama ČT, když zařadila do vysílání pořad Stenley Tucci a všechny chutě Itálie. A to je najednou úplně jiný level. Jiný přístup k dokumentu. Kromě toho, že Tucci je hollywoodský herec a zvládá roli průvodce dokonale, stojí díly na zajímavostech jednotlivých italských regionů: jejich zvláštnostech, památkách, lidech a také gastronomii. Není o tom, že prostě jen navštíví nějakou místní restauraci, kde mu dají na talíř jídlo a on uznale zamlaská a kývne hlavou. Ale v kuchyni nad hrnci mluví s lidmi o politice, kultuře, zajímavostech kraje… A sám i vaří, loví ryby na Comu, které pak s kamarádem vykuchají a osmaží a přitom proberou Ligu severu, leze v Miláně se svým známým na slavný dóm, odkud nabízí nečekané výhledy, anebo jde na večeři k majitelům jisté módní značky, protože jsme v Miláně, městě módy. A tam v kuchyni nad bublajícími hrnci rozpráví o módě a o tom, jak se správně vaří polenta. Nakonec o módě něco ví: zahrál si přeci v ikonickém filmu Ďábel nosí Pradu kreativního ředitele.
Je jasné, že na tenhle pořad není Tucci sám, ale má dobré profi zázemí: scénáristy a hlavně rešeršisty a tým produkce, který zařizuje i nemožné, což samozřejmě není vůbec levná záležitost… Ale výsledek pak je - dokonalý!
Když se vymýšlí nějaký podobný pořad, tím prvním by pro producenta asi mělo být nejen samotné téma, ale i kdo se na něj bude koukat, prostě cílová skupina diváků. A to má Tucci ve svém seriálu dobře promyšlené. Není právě tohle spolu s profesionální přípravou základ úspěchu?
Ale kdo je cílovou skupinou třeba seriálu České chaty snů? To doteď netuším. Jsou to chataři, kteří se chtějí něčemu přiučit? Nebo diváci toužící po zábavě? Mám pocit, že to není nikdo z nich. Byla bych to určitě já, kdyby se pořad věnoval alespoň z poloviny skutečné rekonstrukci: kdybych se dozvěděla postupy, který materiál je na co vhodný a proč, kde ho sehnat, čím natírat a proč se tahle barva stavebníkům osvědčila…Jak budou řešit rekonstrukci právě téhle chaty… Ale to se nedozvím. Kamera zabere uříznutí kusu dlaždice, kopnutí do podlahy, natření kousku zábradlí. U Českých chat snů se ani nepobavím. Místo toho, abych se dozvěděla něco zajímavého o rekonstrukci nebo se svíjela smíchy, poslouchám nudné řeči tří necharismatických a nevtipných chlapíků, které mě ale vůbec nezajímají, stejně jako jejich plány jak stráví volno. Zabírají téměř polovinu seriálového dílu. Takže producent by si měl vybrat komu jsou České chaty snů určené. V tomhle formátu si z pořadu nevybere nikdo nic: vtipné a zábavné to není a poučné také ne. Možná by tu nudu vylepšil nějaký hodně vtipný a známý chlapík, nějaká celebrita, která by dala pořadu trochu odpich, usměrňovala by ty nudné povídaly, ptala se zároveň na odborné věci a bylo by se zároveň na co dívat? Co třeba Bachelor, který je teď bez práce a ty noční košile nebude předvádět do nekonečna? Ale musel by být do půl těla a těm třem pracantům rozdat na závěr každého dílu po rudé růži. Vždyť říkám, že je to jenom nápad.
Ještě postřeh od amatéra: předávat zrekonstruovanou chatu s novou terasou a schody v zimě, zasypané sněhem, to nevymyslíš.
