Článek
I v dnešní době by byla vévodkyně Františka Toskánská považovaná za hodně emancipovanou ženu, která se o sebe umí postarat a vydělat velké peníze na život v luxusu. V 18. století byla doslova úkazem, výjimečnou osobností. Zatímco její urozené vrstevnice spoléhaly na své manžele, anebo na dědictví, které jim po nich zbylo, když jejich drahé polovičky zesnuly v pánu v bojích za císaře, vévodkyně svůj majetek dál rozmnožovala. Byla dobrá obchodnice, měla vkus a vlastní rozum a dokonce si sama vedla účetnictví. Bavilo ji budovat hezké stavby, zařizovat interiéry a vše sama organizovat. A ještě na tom slušně vydělávat. Pochopitelně díky práci svých poddaných a roboty. Vyžadovala na nich pracovitost a loajalitu, ale zároveň byla spravedlivá a peníze jim vyplácela pravidelně. Podle portálu tachlovice.cz, se na jejím panství jen dvakrát lidé vzbouřili: V roce 1706 na Cvikovsku, když zakázala pátrat po ložiscích stříbra a v roce 1733 v Zákupech a Ploskovicích proti robotě. Na potlačení bouří musela povolat z Prahy na 150 vojáků. Na druhé straně prý měla silné sociální cítění, se svými poddanými byla v kontaktu, dokonce je i navštěvovala a na svých panstvích stavěla špitály, poustevny, fary, mlýny a myslivny…
Anna Františka byla velice pobožná. Jak se to slučuje s její slabostí pro luxus? Nijak. Prostě tak to tenkrát chodilo. Nakonec i jiná výrazná osobnost té doby, tajný rada, komoří a mecenáš v jedné osobě, vydavatel náboženských knih a majitel panství Lysá nad Labem a Kuks, František Antonín Špork, byl také známý svou pobožností a přesto občas rád podlehl hazardu. Konkrétně za 1400 dukátů, které vyhrál, když byl na léčení v Karlových Varech, na saském kurfiřtovi Friedrichovi Augustovi, nechal hrabě Špork postavit na nejvyšším kopci svého panství zvaném Vysoký nedaleko Kutné Hory, kapli Belveder, zasvěcenou sv. Janu Křtiteli. Vysvěcená byla 24. června 1697. Zbožná mysl i hazard šly ruku v ruce, stejně jako zbožná mysl a luxus. Občas to ale chtělo nějaký ten odpustek. I Anna Františka stavěla kostely, fary a kaple a vybavovala je drahými náboženskými relikviemi. Z Říma například nechala dovézt ostatky sv. Pavla a sv. Kristýny a v roce 1732 pořídila do loretánské kaple v Hájku oltář Panny Marie Pasovské a věnovala ostatky sv. Justina…Ostatky svatých se vkládaly do dřevěných figurín oblečených do honosných oděvů a vystavovaly v prosklených rakvích.
Zámek Zákupy, sídlo Anny Františky Toskánské
A tak zatímco vrstevnice vévodkyně Anny Františky objížděly galantní plesy, snažily se získat přízeň dvora a šlechticů na ženění, ona jen tak mimochodem nechala vybudovat, opravit nebo zrekonstruovat zámky Ploskovice, Kácov, Buštěhrad, Zákupy, Svádov, Zvoleněves a Hostivice a v roce 1718 koupila od Thun-Hohensteinů majestátní Toskánský palác na Hradčanském náměstí, který dostavěla a pořídila si i řadu dalších nemovitostí. Zvelebovala svá panství Žandov, Horní Polici, Chlumín, Tachlovice a jistý čas i Kladno, které ale brzy prodala.
Ke svému podnikání měla dobrý základ: dědictví po rodičích. A bylo to slušné dědictví. Její otec vévoda Julius František Sasko-Lauenburský s matkou Hedvikou Marií Augustou von Pfalz-Sulzbach zřejmě dobře odhadli, že Anna Františka bude podnikavější a dravější, než její sestra Sibylla Marie, a tak většinu majetku odkázali Františce. Zlí jazykové tvrdily, že také proto, že její mladší sestra Sibylla byla hezčí, a tak se předpokládalo, že má větší šanci se dobře vdát. Sibylla dostala panství Ostrov nad Ohří, zatímco Františka prý zas takovými půvaby neoplývala, údajně měla mít robustní postavu a byla při těle, tak aby přilákala zajímavé ženichy, získala prakticky celé dědictví po rodičích.
Po jejich smrti se stali poručníky sester spříznění Lobkowiczové a princezny žily na zámku v Roudnici nad Labem. Po dovršení plnoletosti se z Anny Františky stala bohatá nevěsta. Všichni čekali, jak dopadne dohodnutý sňatek s falckrabětem z Neuburgu, Filipem Vilémem Augustem, švagrem císaře Leopolda I. a vojákem z povolání. Vilém August by 13. dítě z celkem 17 potomků. Nestarší sestra Eleonora Magdalena se v roce 1676 provdala za císaře Leopolda I., takže Vilém August byl ze společenského hlediska opravdu dobrá partie.
Fackrabě Filip Vilém August z Neuburgu, první manžel Anny Františky
Se zasnoubením a sňatkem ale museli počkat kvůli nemoci a smrti Vilémova otce. Nakonec se zasnoubili 1. října 1690 a koncem října se na zámku v Roudnici nad Labem vzali. A k velkému překvapení všech zasvěcených, to byla velká láska. Osmnáctiletá Františka i Vilém August se do sebe opravdu zamilovali. Rozuměli si, byli spolu šťastní a usadili se na manželčině zámku v Zákupech. Jenomže osud manželům nebyl nakloněn. Ještě v batolecím věku, ve dvou letech, zemřela první dcera Leopoldine Eleanor, která se jim narodila rok po svatbě. A rok po jejím narození spatřilo světlo světa další děvčátko Marie Anna Karolina. Když byl Karolíně rok, Vilém August zemřel. Naposledy vydechl 5. dubna 1693 v Zákupech poté, co sedm dní bojoval se „zhoubnou horečkou“. Bylo mu 24 let a Anna Františka zůstala ve svých 21 letech sama s dcerou. Pro zamilovanou princeznu a falckraběnku z Neuburgu byla smrt manžela strašnou ranou. Rozhodla se, že nadosmrti nechce žádné nápadníky vidět a nikdy se už neprovdá.
Aby naplnila svůj život smysluplnou prací, kromě péče o dceru, samozřejmě, začala se věnovat zvelebování svých zámků a panství. Nákladně je rekonstruovala, některé prodávala a kupovala další…
Zámek Kácov u řeky Sázavy, který vévodkyně barokně přestavěla
Netušila, že mezi tím v daleké Itálii…hledají nevěstu pro dědice slavného italského rodu Medici. Měla to být šlechtična, která porodí Gianimu Gastonovi syna, aby rod nevymřel po meči. Měla být nejen plodná, ale i bohatá, protože Medicejové byli v tu dobu více méně finančně na dně. Starší bratr Gastona, Ferdinando, který měl v nástupnictví před Gastonem přednost, zemřel bezdětný na syfilis. A tak švagrovou Anny Františky, sestru jejího zesnulého manžela, nenapadlo nic lepšího, než podsunout svému choti, císaři Leopoldovi I., jeho skvělý nápad : provdat svou příbuznou za posledního 7. toskánského velkovévodu, dědice rodu spřízněného s královskými rodinami Evropy. A Františce nezbylo nic jiného, než s tímto politickým tahem císaře souhlasit.
Ale nic se nezdařilo podle plánu…Manželství těch dvou byla doslova katastrofa. Narazily na sebe dva absolutně rozdílné světy. Ten Anny Františky, silně nábožensky založené, poněkud autoritativní, ale systematické, pracovité a racionálně uvažující, a ten zhýralého italské šlechtice Giana Gastona, emotivního, líného a nezodpovědného miláčka Florencie.
Když v roce 1723 v 81 letech zemřel ve Florencii doyen rodu Medici, Cosima III., byl už jeho syn Gian Gaston zase zpátky ze Zákup ve Florencii. V Zákupech prožil s dlouhými přestávkami, kdy cestoval po Evropě, aby unikl nudě a své manželce, celkem 11 let. Byl sice stále ženatý s teď již velkovévodkyní Františkou Toskánskou, ale stále bezdětný, bez následníka. Ještě před smrtí se jeho otec na poslední chvíli pokusil u císaře Karla VI. získat souhlas s nástupnickým právem pro dceru Annu Marii Luisu, aby zachránil trůn pro rodinu, protože tušil, že Gian Gaston v čele Medicejů bude katastrofa. Císař Karel VI. ale jeho žádost zamítl.
Že byl Gian Gaston Medici enfant terrible rodu, to bylo všeobecně známé. Jeho vztahy s rodinou byly komplikované. A to, že o možnosti jeho nástupnictví uvažoval jeho otec Cosima III. až jako o poslední možnosti, hovoří jasně o tom, jaké důvěře se v rodině těšil. To se ale do Vídně a ani do Zákup před svatbou nedoneslo. Nebo doneslo a Anna Františka se stala obětním beránkem?
Gian Gaston Medici, druhý manžel Anny Františky Toskánské
Anna Františka byla s Gianim Gastonem Medici oddána v Düsseldorfu 2. července 1697. Viděli se krátce před sňatkem a jeden i druhý pochopil, že jejich soužití bude tragické. Nebyli si vůbec sympatičtí. On jí připadal malý, křehký a zženštilý, ona jemu obrovská, tlustá a upjatá Němka. Sňatkem získala titul velkovévodkyně Toskánské, což jí lichotilo, majetek ze strany ženicha ale žádný. Dar v podobě několika panství ji přislíbil za její souhlas s manželstvím Leopold I. Do manželské smlouvy si prosadila, že každý z manželů mohl disponovat jen svým majetkem, který mu zůstával. A to bylo její štěstí. Gaston byl marnotratný, rozhazovačný a nezodpovědný. Pro Annu Františku byl život s ním šok a nebyla schopná si na chaos, který vnesl do pokojného života v Zákupech, zvyknout. Jeho zase nudily stojaté vody manželčina panství, tak vzdálené od společenského lesku Florencie.
V Zákupech zabral novomanžel s doprovodem přes polovinu zámku. Velkovévodkyně Toskánská, Anna Františka, měla po klidu. Všude hluční Italové a nejnepříjemnější z nich byl osobní komoří jejího manžela Giuliano Dami. Bez něj neudělal Gaston ani krok. První večer po slavnostní večeři a svatební oslavě čekala Anna Františka na manžela ve své komnatě. Marně. Nepřišel za ní ani první, ani další noci. Gian Gaston Medici měl totiž milence a tím nebyl nikdo jiný, než jeho komorník, který mu byl neustále v patách a kterého vozil s sebou už od jeho 13 let. A to nebyla dobrá situace. Hlavně pro splození potomka. Giuliano Dami si svého pána pečlivě hlídal, žárlil na něj a v podstatě ho ovládal a manipuloval s ním. Postupně začalo být soužití Anny Františky a Gianiho Gastona neúnosné. Vévoda zvyklý na rušný život v Itálii a podle greek-love.com, závislý na alkoholu a sexuálních orgiích, se s poklidným, spořádaným životem v Zákupech, majícím svůj řád, nemohl smířit. Gaston Medici se začal nudit. Pořeboval se bavit, mít kolem sebe bujarou společnost, potřeboval být obdivován. A tak se svým komorníkem začal jezdit za zábavou do Prahy. A když ho i to přestalo po nějaké době bavit, oznámil manželce, že odjíždí na cestu po Evropě, kterou ale měla spolufinancovat. A velkovévodkyně to udělala s radostí, i když formálně se trochu zdráhala. Pak už se jen se zpožděním dozvídala, kde udělal Gaston ostudu, že v Hamburku prohrál veškerou hotovost, co mu dala, že se se svým komořím účastnil nejrůznějších orgií a výtržností v Drážďanech, v Cáchách, Lipsku, ale i v Paříži a že nakonec skončil na ulici. Byla to velká ostuda, která se donesla i do Vídně. Ale všechno bylo lepší, než kdyby její manžel zůstal v Zákupech a musela ho mít denně na očích.
Jenomže jednoho dne byl tu. Byl zpátky i se svým komorníkem. Bez peněz a ve zbědovaném stavu.
Ale to už Anně Františce trpělivost došla. Odmítla ho v Zákupech přijmout a v podstatě ho vykázala na jeden ze svých zámků, do Svádova. Když ji žádal o peníze, odmítla mu je dát s tím, že ve Svádově bude mít ubytování a jídlo zajištěné, jako její host. A postěžovala si na svého manžela církvi i císaři Leopoldu I., který byl zodpovědný za její životní trable.
Otec Gastona Medici, velkovévoda Cosimo III.
Do řešení manželských sporů se vložil nejen Leopold I., ale i otec ženicha Cosimo III.. Ten doporučil ke zklidnění situace, aby Anna Františka odjela s Gastonem žít do Florencie. To ale velkovévodkyně nechtěla. Bála se, že jejich vzájemná nenávist s manželem došla už tak daleko, že jí bude usilovat o život. Naopak velkovévoda Medicejský tvrdil, že na sexuální život manželů a potenci jeho syna bude mít život v Itálii pozitivní vliv.
Zoufalá Anna Františka se cestě do Itálie bránila a žádala odloučení od manžela. Jenomže to nebylo tak jednoduché: měla do toho co mluvit jak církev, tak císař. A vévodkyně musela předložit seznam zásadních prohřešků, kterých se manžel dopustil. Gaston nenaplnil jejich manželství, nevěnoval se manželskému životu a v komnatě ji navštívil jen jednou za celé manželství. Rozhazoval její peníze a dokonce, aby si zajistil finance pro zhýralý život, jí ukradl šperky, které jí ke svatbě dal. Medicejové ale obvinění z krádeže odmítli s tím, že šperky, které zmiňuje, jí rodina jen zapůjčila na svatbu…
Vyčerpávající boj nakonec skončil v roce 1708, kdy se Gian Gaston Medici vrátil i se svým komorníkem do Itálie. Od té doby měla velkovévodkyně o manželovi čas od času jen šokující zprávy o orgiích a korupci v paláci Medicejských a o tom, že za něj v podstatě vládl jeho milenec Giuliano Dami, který ho finančně využíval.
O smrti svého chotě se Františka Toskánská dozvěděla z dopisu švagrové, sestry Gastona, Anny Marie Louisy.
Na manželův pohřeb do Itálie nejela.
https://is.muni.cz/th/117769/ff_d/Disertace_-_Jan_Pavlicek.pdf
