Článek
Ikonická love story o okoralém londýnského burzovním makléři Maxi Skinnerovi v podání Russella Crowea a půvabné francouzské majitelce restaurace v Provence Fanny Chenalové, kterou si zahrála Marion Cotillardová, je prostě dokonalá. Je vtipná, romantická, hodně zamilovaná a místy až nostalgická. Ale hlavně dává naději, že nikdy nic není v životě ztraceno, že je možné začít znovu. Pro milovníky Provence a romantiky vytvořil britský režisér Ridley Scott doslova ikonický snímek. V Dobrém ročníku hraje ale vedle hlavních postav svou roli i lehce zdevastovaný zámeček po strýci hlavního hrdiny uprostřed vinic a butikové červené víno, kolem kterého se film v druhém plánu točí. Ridley Scott ví o čem vypráví a proto jeho film nemá chybu: Od roku 1992 totiž v Provenci žije, dokonce nedaleko vinařství Chateau la Canorgue v národním parku Luberon, konkrétně v obci Oppede. A také on je vlastníkem vinic, vyrábí víno a na svém statku ho prodává. Ale navíc i pronajímá prázdninové apartmány.
Film se od roku 2006, kdy měl premiéru, stal tak populárním, že pro skalní fanoušky dokonce existuje turistická mapa míst, kde se natáčel… Od zmíněného vinařství Chateau La Canorgue, nedaleko vesnice Bonnieux, které se ve filmu jmenuje La Siroque a kde stále vyrábějí butikové červené víno Coin Perdu, které si ve filmu zahrálo, až po restauraci filmové Fanny Chenalové, na náměstí v Gordes, dnes Fann´s Café.
Právě tady se bankéř Max snaží půvabnou Francouzku sbalit… Nabídne se, že jí pomůže s objednávkami, protože si coby student vydělával v Londýně v restauraci, takže to pro něj není problém. Jeho herecká etuda, když si americká turistka vymýšlí, že chce dietní salade nicoise, ale s majonézou, protože drží dietu a on jí odpovídá: McDonald je v Avignonu, Fisch and chips v Marseille. Allez! a vyrazí turisty z Texasu z předzahrádky restaurace, je dnes už pověstná.
Ale co bude s Maxem a Fanny dál? Nebojte se, dobře to dopadne a Max a Fanny se do sebe zamilují. A Max udolán kouzlem Provence a půvaby Fanny, nakonec opustí své lukrativní místo v londýnské City a zůstane v Luberonu.
A tak když jsem asi posté nedávno shlédla tenhle půvabný film a jeho závěrečnou scénu, kdy na terase zámečku špulí zamilovaně rty Marion Cottiardová na zjihlého bankéře Maxe alias Russella Crowea a šeptá mu… mes levres sont rouges, a k celé té letní romantice běsní cikády, pochopila jsem, že k blížícímu se Valentýnu patří jako stylový nápoj červené víno právě z tohoto filmu o lásce… Takže co s tím? Sednout na letadlo do Marseille, půjčit si auto, jako to udělal filmový Max, a vyrazit do La Canorgue? Upřímně: na tuhle výpravu nebyl čas a ani nejlepší počasí.
Takže chvála globalizaci! Zachránila mě. To musím s velkým pokáním napsat. A tak jsem zkusila možnost č.2. – internet. Zadala jsem jméno vína a vyskočila mi jedna z mnohých českých firem, která ho měla za nekřesťanské peníze v nabídce. Vytočila jsem číslo a dozvěděla se, že je na skladě, ale že mi prodají jen jednu lahev, protože letos dostali z Francie pouze tři. Osobně si mohu přijet už druhý den, až ho připraví ze skladu.
A tak jsem druhý den nasedla do auta a na okraji Prahy jsem byla za dvacet minut. A tam, kousek za fotbalovým hřištěm, jsem zazvonila u nenápadné vilky. Zaplatila jsem fakturu a od slečny převzala balíček s lahví s ikonickým CP na vinětě. A vezla jsem si vysněné víno domů. Tak to bylo jednoduché!
Takže až budeme 14. února otevírat lahev červeného vína z Luberonu, ještě jednou si nasypu popel na hlavu a budu říkat: chvála globalizaci!
V každém případě se do Provence v létě stejně chystám. Koupím si mapu vydanou speciálně pro mě a další filmové šílence. V La Canorgue koupím víno, v Gordes si dám na náměstí café au lait s croissantem nebo možná salade nicoise, a mrknu se také k Ridley Scottovi do jeho obchodu v Opedde… A bude mě samozřejmě jako vždy štvát, když uvidím na nějaké typické krásné francouzské restauraci anglický název.
