Článek
Umění, jak ošálit zákazníka, už by se pomalu mohlo vyučovat jako samostatný obor v rámci obchodního marketingu na vysoké škole. Je vypilován téměř k dokonalosti léty boje s těmi neustále nespokojenými reptajícími divnými tvory, kteří chtějí za své peníze odpovídající množství nebo dokonce odpovídající kvalitu zboží! Nechtějí nahnilé ovoce a zeleninu, ani oschlé 12 hodin staré pečivo, dokonce ani zavánějící šunku nakrájenou před 24 hodinami a otočenou lícem dolů, aby zákazník neviděl její podivnou barvu a šla tak lépe prodat. Prodejce počítá s tím, že s reklamací se vrací jen nepatrné promile zákazníků, většina kvůli 15 dkg šunky už znovu cestu do obchodu podnikat nebude. A když už se náhodou vrátí, šéf prodejny se mu pokorně omluví, dá mu zpátky peníze a šunka poputuje opět na pult a jede se dál. Podle známého hesla zkoušet se to musí.
To nemluvím o trapném přesvědčování Ministerstva obchodu, že ceny potravin jdou dolů… Stačí si skočit na nákup a zjistíte, že je to nesmysl a že například cena rostlinných tuku už je na astronomické výši a přehoupla se z původních zhruba 45 korun na stovku a výš.
Nemluvím ani o trapných podvůdcích během tzv. slevových akcí, kdy na většině cenovek není uvedena k té akční, slevové, původní cena zboží. Prodejce to zkouší…Jaká je pravděpodobnost, že právě sem, do jeho obchodu, zavítá prověřovat podvodné jednání Česká obchodní inspekce? Odpovím si hned sama: minimální.
Když k tomu připočítám ještě nenápadné snižování objemu zboží výrobci, vzpomenu si na slavné „zkracování“ z filmu Postřižiny. Magda Vašáryová si tam nadšená z nového módního výstřelku zkrátila své dlouhé vlasy na mikádo a ustřihla si k velké radosti kibicujících akcionářů pivovaru sukni. V případě výrobců potravin ale nejde o módní výstřelek, nýbrž o plíživý trend, který trvá už řadu měsíců. Že cena zůstává i u výrobků s menší gramáží stejná, to asi není nutné zdůrazňovat. Výrobci tak reagují na inflaci, jinými slovy, aby neodradili zákazníky, nabízejí za stejnou cenu menší balení… Kdo si toho všimne? Takže další finta na zákazníky. Argumentem výrobců je, že nová gramáž nebo objem je uveden na obalu, tudíž nejde o podraz na kupujícího. A samozřejmě opět počítají s tím, že při nákupu mají čas a možnost si přečíst informace drobným písmem jen ti skutečně skalní bojovníci za práva kupujících. Mimo jiné – všimli jste si, že se například zmenšily kelímky jogurtů, mléčných krémů, ale i balení nejrůznějších brambůrků a chipsů, nebo třeba že vajíčka už nemají rozlišení na L, M, XL? Takže v balení najdete většinou smíchané všechny velikosti. Nejvíc je ale těch nejmenších, pochopitelně.
Nejde ale jen o potraviny: zmenšily se i kelímky kosmetických krémů a menší jsou například i mýdla.
Na trapné podvůdky prodejců jsem samozřejmě narazila mnohokrát. Naposledy včera. Jako narozeninový bonus mi přišel od jistého řetězce poukaz na slevu 250 korun na zakoupené zboží. Přicvaknutý magnetem na ledničce vydržel několik týdnů a včera jsem se rozhodla ho využít. Drobným písmem byla uvedena jeho platnost do 30. 9. Byl tedy nejvyšší čas. A když jsem si konečně vybrala rukavice za 500 korun a ukázala u pokladny svůj slavný poukaz, připadala jsem si jako hlupák. „Ale ten poukaz je platný jen při koupi zboží nad 1500 korun,“ sdělila mi se sladkým úsměvem pokladní. „A kde to je napsané?“ bránila jsem se, protože jsem den před tím poukaz detailně prohlédla, abych si ušetřila přesně tuhle blamáž. Prodavačka mi ukázala větičku vytištěnou nějakým mikropísmem dole na zadní straně poukazu…
Závěr?
Vždycky mě dostanou! Je to marný, je to marný, je to marný!
