Článek
Výroba skla, zrcadel a nejrůznějších skleněných předmětů bývala na Šumavě výnosná živnost. Ale musela se umět a k podnikání byly zapotřebí obchodní buňky a také sociální cítění. Protože když byli spokojení dělníci a skláři, jela výroba na plné obrátky a byl s výdělky spokojený i majitel. A to zakladatel slavné hutě na Hůrce nedaleko Prášil, Ignác Hafenbrändl, rozhodně dobře věděl.
Pozemek o rozloze přes tisíc hektarů koupila sklářská rodina Hafenbrändlů v říjnu 1732 od kněžny Eleonory Mansfeldové za 2500 zlatých. Proč vybral Ignác Hafenbrändl místo pro svou sklárnu právě tady, téměř tisíc metrů nad mořem, v zalesněných šumavských hvozdech? Především kvůli nevyčerpatelné zásobě dřeva do sklářských pecí, blízkosti obchodní cesty do Bavor a nedalekému jezeru Laka, název zřejmě odvozený od francouzského le lac. Voda z jezera totiž napájela umělý kanál vybudovaný kvůli provozu sklárny a později i dvou mlýnů. Ideální místo.
Sklárna nazvaná Česká huť, prosperovala a obec Hůrka vzkvétala. K budovám sklárny nechal majitel v roce 1789 postavit kostel zasvěcený sv. Vincenci Ferrerskému, základ a společenské centrum každé slušné vesnice. A faru. Takže žádný přespolní dojíždějící duchovní. Ale vlastní muž církve přímo ve vesnici. A to už byl skutečný luxus. Hafenbrändl nechal vedle kostela vybudovat i hřbitovní kapli sv. Kříže, kde byly do konce 2. světové války uloženy ostatky všech generací sklářského rodu i pozdějších majitelů rodiny Abelů, ve skleněných rakvích. V kapli byl pohřben i rodinný lékař Josef Klostermann, otec známého spisovatele Karla Kolstermanna. Ostatky rodiny ani krypta se ale nedochovaly. V roce 1952 je rozstříleli opilí vojáci z místní posádky. A jak uvádí turistickamapa.cz, do několika měsíců aktéři tohoto znesvěcení, zemřeli na záhadné infekční onemocnění…
A protože Ignác Hafenbrändl dobře věděl, že obchodníky je zapotřebí si předcházet, postavil v centru vesnice, hned vedle svého domu, tzv. panský dům, kde se mohli ubytovat a občerstvit obchodníci putující z Čech do Bavor a zpět… A při té příležitosti udělat i nějaký ten dobrý „geschäft“.
Ignác Hafenbrändl zemřel v Hůrce v roce 1792. Českou huť koupil v roce 1799 potomek slavné sklářské rodiny Abelů, Křišťan Ferdinand Abele a zahájil zde výrobu největších foukaných zrcadel a zrcadlového skla v Evropě a dal České huti na Hůrce nový podnikatelský impulz. Zemřel o dva roky později, v roce 1801 v Sušici. Měl tři syny, ale sklářství se věnoval pouze Jiří Kryštof, který převzal podnikání a dovedl huť na Hůrce k obrovskému rozkvětu. Věděl jak na to: vzal si za manželku vnučku zakladatele České hutě, Zuzanu Hafenbrändlovou a díky jejím penězům a svému podnikatelskému instinktu uskutečnil své grandiózní plány.
Především okamžitě rozšířil úspěšnou výrobu unikátního zrcadlového skla. Přikoupil v roce 1822 další hutě v Hůrce, získal povolení k výstavbě zrcadlové huti v Ludwigsthalu u Zwieslu. V Muzeu Šumavy v Železné Rudě je podle muzeumsumavy.cz dokonce zachován první výrobek této huti z 5. 9. 1828.
Za Jiřího Kryštofa Abeleho se majetek úspěšně rozrostl: vlastnil Hůrku, kde bylo hlavní sídlo. Pak statek s rozsáhlými lesními pozemky, dvěma hutěmi a barokním zámečkem Debrník, huť Ludwigstahl, hutě v Prášilech, Suchých Studánkách, Alžbětíně, kde byla největší sklárna a v Železné Rudě. Rodina vlastnila i další statky a usedlosti.
V jeho sklárnách, bursírnách a leštírnách zrcadel pracovalo přes 1800 zaměstnanců! A majitel jim za dobrou práci nabízel i na tu dobu komfortní podmínky. Postavil pro zaměstnance domky a pronajal jim k nim i menší pozemky, na kterých mohli hospodařit. Pro jejich děti otevřel na Hůrce školu a rodinný lékař Abelů byl k dispozici i Abelovým zaměstnancům.
Komfort si mohl dovolit, protože jeho produkty, litá zrcadla vyráběná až do velikosti 250 × 120 cm byla mimořádně kvalitní. Měla dokonalý brus a techniku pokládání fólií a sklárna za ně získala řadu medailí na mezinárodních soutěžích. Jiří Kryštof Abele vymyslel i dokonalou obchodní logistiku. Vybudoval sklady výrobků v Praze, ve Vídni, Norimberku a Terstu. V janovském přístavu měl zakotvené dokonce vlastní tři obchodní lodě, které rozvážely produkty sklárny po celém světě.
V březnu 1833 ale Jiří Kryštof Abele předčasně zemřel ve věku 47 let. A podnik, který patřil za jeho vedení k nejvýznamnějším v rakouské monarchii, začal upadat.
Vedení hutě přešlo na jeho bratra a poručníka nezletilých dětí Ferdinanda. V roce 1836 dosáhl plnoletosti syn zesnulého majitele Jiří Kryštof Mikuláš. Jeho sňatkem s Františkou Urbanovou, dcerou majitele pivovaru z Prahy, začal postupný konec sklářského gigantu.
Přispěl k tomu nehospodárný, velkopanský život potomků Jiřího Kryštofa Abeleho a skutečnost, že firma musela financovat jejich nákladný život: vlastní divadlo, komorní orchestr, plesy, dokonce i rodinný sbor ostrostřelců, prostě život na vysoké noze Abelů i dalších spřízněných rodin.
Sklářské impérium se definitivně zhroutilo v roce 1845 ve čtvrté generaci Abelů, konkrétně osobou Kryštofa Mikuláše Abeleho. Majetek rodiny byl částečně rozprodán, částečně vydražen. Podle muzeumsumavy.cz, si nechal poslední dědic Kryštof Mikuláš Abele z výnosu dražby zámečku Debrník postavit v Železné Rudě v roce 1877 vilu. Dnes má v ní paradoxně sídlo Muzeum Šumavy.
