Článek
Obsah krabice však nebyl obyčejný – uvnitř byl malý chlapec. Byl nahý, zabalený do staré deky, jeho tělo neslo známky podvýživy a dlouhodobého zanedbání. Vlasy měl čerstvě ostříhané, jako by někdo chtěl ztížit jeho rozpoznání. Na hlavě se mu rýsovaly podlitiny, smrtelná zranění způsobená tupým předmětem. Jeho věk byl odhadnut na 4 až 6 let.
Policie okamžitě rozjela obrovské vyšetřování. Po celém městě a nakonec i po celé zemi se objevovaly letáky s chlapcovou fotografií. Zasílaly se do škol, nemocnic, sirotčinců. Doufalo se, že se ozve někdo, kdo ho pozná. Jenže žádný učitel, žádný lékař ani žádný soused nedokázal říci, kdo chlapec je.
Detektivové se snažili zachytit stopu alespoň z předmětů nalezených na místě. Krabice pocházela z obchodního řetězce J.C. Penney, ale obchod prodal desítky podobných kusů. Stejně tak deka, v níž bylo tělo pečlivě zabaleno, se ukázala být běžným domácím textilem. Každá stopa, která zprvu vypadala nadějně, se nakonec proměnila ve slepou uličku. A s postupujícím časem se kolem chlapce v krabici začala rozprostírat aura tajemství, která znepokojovala i ty nejzkušenější policisty.
Teorie
Když nešlo zjistit, kdo dítě bylo, začaly se rojit domněnky, odkud mohlo pocházet. Někteří policisté věřili, že šlo o svěřence nedalekého sirotčince – možná nechtěného, možná potají odloženého. Ale nikdo ze zaměstnanců sirotčince se k chlapci nehlásil.
O mnoho let později vystoupila žena označovaná jen jako „M“. Ta tvrdila, že chlapec byl jejím bratrem, kterého matka surově týrala, držela v kleci a nakonec zabila. Podle jejího vyprávění se těla zbavila právě v krabici nalezené u cesty. Její verze zněla hrůzostrašně, ale vyšetřovatelé ji nakonec označili za nedůvěryhodnou – neseděla s některými fakty.
Jiní se domnívali, že šlo o oběť únosu nebo dokonce obchodu s dětmi. Objevily se i úvahy, že dítě vyrůstalo v pěstounské rodině, kde se stalo terčem násilí. Ale stejně jako v jiných teoriích, ani zde se nikdy nepodařilo najít dostatek důkazů. Zůstávalo jen mnoho otázek a žádná jistá odpověď.
Dopisy od vraha
V následujících letech se na policii občas dostávaly podivné dopisy – někteří anonymní pisatelé tvrdili, že znají vraha, nebo dokonce že vrahem jsou oni sami. Jeden z dopisů popisoval, že chlapec žil v domácnosti plné násilí, jiný tvrdil, že šlo o nechtěné nemanželské dítě. Ani tyto zprávy ale nevedly k rozřešení záhady. Byly to stopy, nebo jen výplody fantazie senzacechtivých lidí?
Identifikace po desetiletích
Případ se vryl do paměti Philadelphie jako „Chlapec v krabici“. Po více než šesti desetiletích, v roce 2022, se konečně podařilo poodhalit jeho identitu. Díky moderní genetické genealogii zjistili odborníci, že jde o Josepha Augusta Zarelliho, narozeného v lednu 1953 ve West Philadelphii. Jeho rodiči byli Augustus „Gus“ Zarelli a Mary Elizabeth „Betsy“ Abel.
Joseph nebyl jedináčkem – měl sourozence z obou stran rodiny. Ale ačkoliv vyrůstal obklopen rodinou, nikdo jej nikdy nenahlásil jako pohřešovaného. Jak se stalo, že skončil sám, opuštěný a mrtvý, zůstává dodnes záhadou.
Chování médií
Příběh chlapce okamžitě zaujal média. Novinové titulky popisovaly hrůzný nález do nejmenších detailů a často přidávaly vlastní, někdy přehnané spekulace. Reportéři se snažili získat každý střípek informací, ať už od policie, nebo od místních obyvatel. Některé články dokonce nabízely dramatické verze příběhu, aby šokovaly čtenáře.
Rodina Josepha se v době, kdy jeho identita ještě nebyla známa, stala obětí tlaku a senzacechtivosti. Policie i veřejnost se snažily najít někoho, kdo dítě pozná, a přitom se nadále vynořovaly nové fámy. Média tím nevědomky prohlubovala bolest těch, kdo mohli být s chlapcem spjati, a zároveň deformovala veřejné vnímání případu.
Po dlouhá desetiletí byl Joseph známý jen jako „Neznámý chlapec“. Na jeho hrobě stálo prosté označení, které symbolizovalo anonymní oběť. Dnes je však na náhrobku konečně vytesáno jeho jméno.
A přestože otázka, kdo jej připravil o život a proč, stále zůstává nezodpovězená, jedno je jisté – Joseph Augustus Zarelli už není jen neznámým dítětem v krabici. Je připomínkou, že i po mnoha letech může věda vrátit ztracenému jméno a tvář. Kdo byla ta zrůda, která ho připravila o život, se ale už asi nikdy nedozvíme.
