Článek
Dětská hřiště by měla být prostorem pro pohyb, dobrodružství a hru. V posledních letech však řada nových realizací spíše připomíná umělecké instalace než funkční herní prostředí. Architektonicky působivé konstrukce sice zaujmou dospělé a skvěle vypadají na sociálních sítích, dětem ale často neposkytují to nejdůležitější – radost z pohybu, variabilitu a přirozené výzvy.
„Často se setkáváme s tím, že nové hřiště je krásné na pohled, ale děti na něm během pár minut nemají co dělat,“ říká Klára Veselá, matka dvou dětí a členka iniciativy Rodiče na hřišti. Podle ní chybí na některých moderních hřištích klasické prvky – houpačky, skluzavky, prolézačky s možností šplhání a objevování. Místo toho jsou zde neobvyklé konstrukce, které působí jako umělecký objekt, ale děti rychle omrzí. A například železné skluzavky, které se začali vyskytovat skoro na všech nových hřištích, se v letních měsících stávají spíš nebezpečnou rozpálenou plochou, kam je vstup v kraťasech zakázán.
Konkrétní příklady z českých měst
Jedním z často diskutovaných příkladů je hřiště v pražských Modřanech zvané „Mraveniště“, navržené renomovaným studiem. Ačkoliv získalo architektonická ocenění, rodiče na sociálních sítích kritizují, že je zábavné jen pro malé děti a chybí na něm prvky pro starší.
Podobně dopadlo i hřiště na brněnském Lesné – designově čisté a estetické, ale podle mnoha rodičů „víc galerie než místo ke hraní“. Ve Zlíně pak vzniklo originální dřevěné hřiště ve tvaru lesních zvířat, které vypadá impozantně, ale děti rychle ztrácí zájem kvůli omezené interaktivitě.
Co říkají odborníci
Podle dětské psycholožky PhDr. Markéty Šedivé je pro rozvoj dítěte klíčová hra, která je spontánní, aktivní a umožňuje zkoušení hranic. „Pokud hřiště nenabízí různé typy výzev – fyzické, sociální i imaginativní – dítě rychle ztrácí zájem a přesune se jinam. Estetika je příjemná, ale nesmí jít na úkor funkce,“ říká.
Podobně se vyjadřuje i odborník na urbanismus Ing. arch. Tomáš Bureš: „Design má být prostředkem, ne cílem. Hřiště má především sloužit – jeho hlavním uživatelem je dítě, ne oko architekta.“
Hledání rovnováhy
Obce, které si nechávají hřiště navrhovat, často čelí složitému dilematu – chtějí moderní, odolné a estetické řešení, ale zároveň potřebují, aby hřiště skutečně sloužilo svému účelu. Ideální rovnováhu mezi designem a funkčností se daří najít jen výjimečně – například v případě herního parku Gutovka v Praze 10, který kombinuje kreativní architekturu s různorodými herními prvky a širokou věkovou škálu uživatelů.
Rodiče proto stále častěji vyhledávají starší, osvědčená hřiště. Jak dodává Klára Veselá: „Dítě neocení architekturu. Ocení výzvu, radost a možnost se zasmát, spadnout a znovu vylézt nahoru.“
Zdroje:
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/domaci/na-zcela-bezpecnem-hristi-se-deti-mnoho-nenauci-324876
