Článek
Září 2019
Klidný večer ve švédském městečku Härnösand se během několika vteřin proměnil v noční můru. V domě Emmy Schols, matky šesti dětí, vypukl požár. Uvnitř spala celá rodina.
Plameny se šířily rychle, v domě zuřilo peklo. A přesto Emma nezaváhala. Vběhla dovnitř, ne jednou, ale znovu a znovu – pro každé dítě zvlášť.
„Řekla jsem si: Když jsem porodila šest dětí, tak je taky všech šest dostanu ven,“ říká s klidem v hlase, který kontrastuje s dramatem, jež prožila.
Dům hořel. Kouř dusil, stropy padaly, vzduch byl horký a těžký. Emma se hnala z pokoje do pokoje. Děti, vyděšené a zmatené, tahala ven a doslova je házela přes práh do bezpečí.
„Vyhodila jsem chlapce předními dveřmi a zamkla je, aby se nevrátili zpátky. Nevěděli, co se děje. Bála jsem se, že by se mohli rozběhnout zpět,“ vypráví.
Nejmladší, roční Mollie, však zůstala uvězněná v zadní části domu. Emma už v tu chvíli měla popáleniny na většině těla. Přesto se nezastavila.
„Když jsem uviděla nejmladší v postýlce, něco ve mně se zlomilo – musela jsem ji zachránit. Nic jiného v tu chvíli neexistovalo,“ popisuje Emma chvíli, kdy se její tělo rozpadalo, ale vůle sílila.
Doslova se plazila po zemi, aby se vyhnula plamenům. Vlastním tělem kryla dceru, než ji dostala ven. Mezitím starší syn pomáhal evakuovat ostatní děti přes balkon.
„Každý krok po hořících schodech byl, jako bych šla po žhavém uhlí,“ dodává Emma.
Když dostala všechny děti z hořícího domu, zhroutila se. Téměř bez vědomí, s tělem popáleným z 93%, pronesla slova, která její boj uzavřela:
„Dostala jsem všech šest ven. Teď už můžu umřít.“
Nezemřela. Ale boj pokračoval. Dlouhé týdny na jednotce intenzivní péče, připojená na přístroje a v umělém spánku. Lékaři jí moc nadějí nedávali. Přesto přežila.
Po probuzení z kómatu pronesla první otázku:
„Jsou děti naživu?“
Byly. Díky ní.
Hrdinka bez pláště
Dnes je Emma Schols symbolem odvahy a lásky. Příběh, který zasáhl nejen Švédsko, ale celý svět, je svědectvím o tom, co dokáže matka, když jde o život jejího dítěte.
Za svůj čin byla v roce 2020 oceněna titulem Záchranářka roku na Swedish Heroes Gala. Ale její největší odměnou je šest dětí, které může každý den obejmout.
„Nejsem hrdinka. Jen jsem udělala to, co by udělala každá máma,“ říká skromně.
Její příběh nám připomíná, že odvaha není nepřítomnost strachu, ale čin navzdory němu. A že mateřská láska nezná hranice – ani ty mezi životem a smrtí.
