Článek
Ještě před týdnem jsem neměla ani tušení, co to nějaké Labubu je. Ani náznak. Mezi každodenním kolotočem práce, úkolů a večeří jsem si žila v blažené nevědomosti. Ale jak už to u školních trendů bývá – když přijdou, zasáhnou jako lavina. A stalo se.
Minulý pátek po škole přišla dcera domů s rozzářenýma očima a slovy: „Mami, můžu si koupit Labubu?“ Nevěděla jsem, jestli mluví o plyšákovi, zvířeti, nebo nové aplikaci. Než jsem stihla cokoli namítnout, už měla připravenou fotku – malou, rozcuchanou a zvláštně roztomilou postavičku, která trochu připomíná něžného čertíka zkříženého s yettim. Takový novodobý mončičák. Prý to má už půlka třídy.
Přiznávám – moc jsem nechápala, co na tom je. Ale kapesné je její, a tak jsme o víkendu jednoho Labubu pořídily. A bylo. Od té chvíle máme doma nového člena rodiny, který spí v postýlce, dostává oběd a účastní se cest do školky. Dcera ho zbožňuje.
Jenže pak jsem si šla „jen tak“ vygooglit, co že to vlastně máme doma… a nestačila jsem se divit. Některé edice Labubu se prý prodávají za tisíce! Různé oblečky, limitované edice, sběratelské figurky – je to celý svět. Jak jsem se postupně dozvídala, Labubu není jen hračka. Je to fenomén, který si našel cestu i do světa dospělých sběratelů.
A tak teď patříme mezi ty, které Labubu šílenství taky zasáhlo. Nechci tvrdit, že tomu úplně rozumím – ale vidět tu radost v dceřiných očích, když si s ním hraje, mi vlastně stačí.
Jediné, v co doufám, je, že příští trend nebude stát jako malý bazén…
A co vy? Už jste se s ním setkali?
