Článek
Existují příběhy, které šokují svou brutalitou. A pak jsou tu příběhy, které děsí svým tichem. Právě ticho – dlouhé, nezpochybněné a společensky přijímané – obklopovalo případ Blanche Monnier, ženy, která byla více než 25 let vězněna v naprosté tmě vlastní matkou. Tento případ není jen tragickým příběhem jednotlivce. Je to zrcadlo společnosti, která se neptá. A varování, co se může stát, když poslušně přijímáme fasádu místo pravdy.
Blanche Monnier se narodila v roce 1849 do vážené buržoazní rodiny v Poitiers. Byla popisována jako krásná, inteligentní a vzdělaná – dívka s budoucností. Když se však zamilovala do muže, kterého její rodina považovala za nevhodného, začal její pád. Její matka, Louise Monnierová, s pomocí syna Marcela, Blanche potrestala způsobem, který překračuje hranice chápání: zavřela ji do malé temné místnosti na půdě jejich domu, kde zůstala následujících 25 let. Nevěznila ji žádná zákonitost, jen absolutní moc rodiče a mlčení společnosti.
A právě to mlčení je možná nejzlověstnější součástí tohoto případu. Rodina Monnierových byla vážená, váženější než otázky. Sousedi, úřady ani širší komunita nikdy nevznesli dostatečně důrazný dotaz ohledně Blancheina náhlého zmizení. A když se ptali, byli uspokojeni jednoduchou lží – že Blanche se zbláznila a odešla ze společnosti. Přijmout lež bylo pohodlnější než čelit realitě. Nevidět bylo jednodušší než vidět. Mlčení se stalo spolupachatelem.
Když byla Blanche v roce 1901 konečně nalezena – nahá, podvyživená, žijící v naprosto nelidských podmínkách – Francie byla otřesena. Objev, který přišel díky anonymnímu dopisu, přinesl nejen znechucení, ale i kolektivní stud. Jak se mohlo něco takového stát v civilizované společnosti? Jak mohla být svoboda jedince tak hrubě pošlapána, aniž by si toho někdo všiml – nebo spíš bez toho, aby to někdo chtěl vidět?
Blanche Monnier po 25letech
Případ Blanche Monnier odhaluje několik vrstev. V první řadě je to extrémní příklad patriarchální (a zároveň matriarchální) moci – rodina si nárokovala právo rozhodovat nejen o Blancheiných vztazích, ale i o jejím bytí. Ve druhé rovině jde o selhání společnosti – důvěra v autoritu, úcta k postavení, strach z konfliktu – to vše vedlo k tomu, že jedna žena byla po čtvrt století zcela vymazána z veřejného prostoru. Třetí rovina je psychologická – trauma Blanche Monnier není jen výsledkem fyzického uvěznění, ale i důkazem, jak dlouhodobá izolace deformuje lidskou psychiku a důstojnost.
Blanche přežila. Ale nikdy se už plně nevrátila do života. Zemřela v roce 1913, dvanáct let po svém „osvobození“, v psychiatrické léčebně. Otázka zní – byla vlastně někdy skutečně osvobozena? Je možné po takovém údělu žít dál? A co její matka? Je snadnější ji označit za monstrum – ale není skutečná hrůza právě v tom, že působila dojmem spořádané a obdivované ženy? Že zlo může být decentní, uhlazené, a přesto absolutní?
Případ Blanche Monnier není jen historií jedné rodiny. Je to symbol. Varování, že za zdmi, které neotvíráme – obrazně i doslova – se mohou dít věci, které odporují všemu, čemu chceme věřit. A připomínka, že největší nebezpečí často nečíhá v temných uličkách, ale v domovech, kde se nikdo neptá.
Zdroje:
Wikipedia – Blanche Monnier (anglicky):
https://en.wikipedia.org/wiki/Blanche_Monnier
Infobae – „The beautiful young woman…“ (anglicky):
https://www.infobae.com/en/2022/03/15/the-beautiful-young-woman-who-lived-for-25-years-locked-up-by-her-mothers-decision-and-the-anonymous-clue-that-rescued-her-when-she-weighed-24-kilos
Medium – „A Fate Worthy of a Horror Story“:
https://medium.com/new-writers-welcome/blanche-monnier-a-fate-worthy-of-a-horror-story-fa1cc1a6144d
Fabled Collective – Shrnutí příběhu:
https://www.fabledcollective.com/blanche-monnier
Propensity Pod – Případ Blanche Monnier:
https://www.propensitypod.com/episodes/blanche-monnier
