Spavá nemoc, která zabila 500 tisíc lidí – a pak beze stopy zmizela

Mezi lety 1916 a 1927 se světem rozšířila podivná choroba. Zatímco svět bojoval s následky první světové války a španělské chřipky, jiný, méně nápadný nepřítel napadal lidský mozek. Lidé upadali do stavů hluboké letargie, někteří zůstali v jakémsi živoucím bezvědomí. Jiní se zotavili jen částečně – se zpomalenými pohyby, psychickými poruchami, nebo se zvláštními projevy podobnými Parkinsonově nemoci.

Odborníci z celého světa si tehdy lámali hlavu. Co způsobuje tak zvláštní neurologické symptomy? Je to virus? Je to reakce na jinou nemoc? Španělskou chřipku? Stres z války? Ale přes všechno úsilí… nic. Žádný jednoznačný původce nebyl nikdy objeven.

A pak přišlo něco ještě podivnějšího než samotná nemoc. Epidemie náhle ustoupila. Po roce 1927 počet nových případů prudce klesl, a v následujících letech téměř vymizel. Encephalitis lethargica v podobě epidemie přestala existovat. Beze stopy zmizela.

Případy s podobnými symptomy se sice objevují i dnes, ale nikdy s takovou silou a rozsahem jako v první třetině 20. století. A žádný z nich nebyl s jistotou identifikován jako návrat spavé nemoci.

Encephalitis lethargica nebyla jen fyzická nemoc. Byla existenciální noční můrou. Nemocní vypadali, jako by jen spali – ale jejich „spánek“ trval měsíce, roky, někdy celý život. Britský neurolog Oliver Sacks ve své knize Procitnutí popsal pacienty, kteří přežívali desetiletí v katatonických stavech, než na krátkou dobu „ožili“ díky novému léku. Pak se však jejich stav vrátil zpět. Jejich těla byla jako loutky, bez vůle, bez směru.

Co přesně spavá nemoc byla? Proč postihla právě tu generaci? A proč zmizela? Odpovědi nemáme. Encephalitis lethargica zůstává jednou z největších medicínských záhad minulého století. Dodnes fascinuje neurology, historiky i spisovatele. A i když už neřádí v nemocnicích, její duch přežívá. Jako připomínka, že lidské tělo – a hlavně mysl – v sobě stále skrývají mnoho neprozkoumaného.

V éře, kdy se po světě šíří nové virové epidemie a stále častěji mluvíme o dlouhodobých neurologických následcích infekcí, dostává příběh spavé nemoci znepokojivě současný nádech.