Tragédie v den „osvobození“: Sovětský nálet na Mladou Boleslav

Den 9. května 1945 je v českých dějinách vnímán jako symbol vítězství nad nacismem a konec druhé světové války. Jenže v Mladé Boleslavi se tento den proměnil v jednu z nejtragičtějších epizod konce války – sovětské letectvo toho dne omylem provedlo ničivý nálet na město, při kterém zemřelo cca 450 nevinných lidí.

Po kapitulaci Německa 8. května 1945 panovala v českých zemích směsice radosti, úlevy i zmatku. Na mnoha místech probíhaly boje ještě i po oficiálním konci války. Mladá Boleslav, průmyslové město s automobilkou Škoda, leželo na trase ústupu německých jednotek. Stalo se tak cílem postupující Rudé armády.

Ráno 9. května 1945, v době, kdy už byla Praha osvobozována a válka byla prakticky u konce, sovětské letectvo provedlo masivní nálet na Mladou Boleslav. Cílem útoku byla pravděpodobně zničená německá technika, která stála ve městě či jeho okolí, ale existují i teorie, že šlo o nedorozumění – Sověti si město mohli splést s jiným cílem nebo reagovali na chybné hlášení o přítomnosti německého odporu.

Bombardování začalo krátce po deváté hodině ranní a město zasáhlo několik vln sovětských strojů. Těžce byly poškozeny obytné čtvrti, škola, nemocnice i samotné centrum města.

Při náletu zahynulo podle odhadů 400–450 lidí, přičemž značnou část tvořily ženy a děti. Mnoho obětí bylo ve školních budovách, protože lidé zde hledali úkryt před možnými přestřelkami. Stovky dalších byly zraněny, město utrpělo těžké materiální škody.

Zasažena byla i automobilka Škoda, která byla v té době pod německou správou, ale k 9. květnu již žádný význam pro nacistické velení neměla.

Podle pamětníka Vladimíra Šimka:
„Když se nad městem objevila letadla, někteří Boleslavané jim nadšeně mávali. Z bombardérů však začaly padat bomby.“

Další svědek, paní Marie Nováková, vzpomíná:
„Puma dopadla i na pomocnou školu v blízkosti kasáren na Jičínské ulici. Obětmi se kromě Němců a místních obyvatel stal i hlouček dětí, které mají dodnes za plotem školy malý pomníček.“

Po válce se o tragédii v Mladé Boleslavi příliš nehovořilo. V době komunistického režimu nebylo možné otevřeně mluvit o chybách Rudé armády – sovětské osvobození bylo prezentováno výhradně jako heroický akt. Oběti náletu zůstaly dlouhá desetiletí bez důstojné veřejné připomínky.

Teprve po roce 1989, s pádem režimu, bylo možné o události mluvit otevřeně. Město dnes připomíná tuto tragédii pamětními deskami, pomníky a každoročními pietními akty, které se konají 9. května. Je to způsob, jak uctít památku těch, pro které se den osvobození stal dnem zkázy – a jak připomínat, že i vítězství může být provázeno tragickými chybami.