Článek
Historie vějířů je stará několik tisíciletí. První zmínky pocházejí už od starých Babyloňanů a Egypťanů. Tehdy měly podobu plochých mávátek a otroci jimi často ovívali své pány.
První vějíře v Evropě se údajně objevily roku 1543 v Lisabonu.
Podle některých dobových příruček existoval takzvaný jazyk vějíře. Říká se, že ženy mohly pomocí různých pohybů s ním posílat svým nápadníkům tajné zprávy, aniž by si toho kdokoli všiml.
Například:
• Vějíř přiložený ke rtům - Polib mě
• Vějíř držený u pravé tváře - Ano
• Vějíř držený u levé tváře - Ne
• Rychlé ovívání - Jsem zasnoubená
• Pomalé ovívání - Jsem vdaná
• Zavřený vějíř přiložený na srdce - Miluji tě
Zní to romanticky, že? Ovšem historikové si nejsou zcela jisti, nakolik se tento systém skutečně používal. Spíše se domnívají, že onen tajný jazyk vymyslel výrobce vějířů, jako šikovný marketingový tah. Lidé byli způsobem této komunikace fascinováni a prodej vějířů se tak zvýšil.
A proč byly vějíře tak oblíbené?
• V sálech často bývalo horko a dusno
• Dámy nosily několik vrstev oblečení
• Vějíř byl symbol elegance a společenského postavení
• Často se jednalo o malé umělecké dílo z hedvábí, perleti nebo malovaného papíru
Mohly tedy ženy takto skutečně flirtovat? Nejspíš ano, i když asi ne podle přesného „slovníku.“ Už samotný fakt, že žena mohla pomocí vějíře částečně zakrýt svoji tvář, schovat úsměv nebo navázat oční kontakt, z něj dělalo ideální nástroj k nenápadnému flirtování.
