Článek
Bull plemena a teriéři, to je skupina, která má mezi lidmi snad nejrozporuplnější pověst. Někdo je obdivuje, někdo se jich bojí a někdo si myslí, že jsou to nebezpeční psi, kterým se radši vyhnout. Pravda bývá, jako vždycky, někde uprostřed. Jsou to psi, kteří mají hodně energie, hodně síly a taky dost tvrdohlavosti. Ale v dobrých rukou umí být společníky, kteří jsou oddaní a zábavní. Anglický bulteriér mezi nimi vyčnívá, a to nejenom vzhledem. Upřímně, kdo ho jednou viděl, ten si ho prostě zapamatuje. Ta hlava ve tvaru vejce, malé oči a tělo samý sval, žádný jiný pes takhle nevypadá.
Anglický bulteriér
Anglie 19.století, přesně tam sahají kořeny tohoto plemene. Tehdy se hodně křížili buldoci s teriéry, kdy bylo cílem získat psa, který by měl sílu i obratnost. A samozřejmě, aby zvládal i zápasy, protože ty byly tehdy velmi populární. Postupně začaly být ale zápasy zakazovány, takže lidé začali přemýšlet, co s těmi psy dál. A tehdy se objevil James Hinks, chovatel z Birminghamu, který měl jasnou vizi. Chtěl vytvořit psa elegantního, silného, ale zároveň společenského.
A právě díky němu vznikl bulteriér, jak ho známe dnes. Hlava se během let měnila, původně vypadala jinak, než jak ji známe teď. Až postupným šlechtěním získala ten prohnutý tvar bez stopu, kvůli kterému se o bulteriérovi říká, že má hlavu jako vejce. A upřímně, je to popis, který sedí na první dobrou. Z Anglie se pak plemeno rychle dostalo i jinam, protože jeho vzhled a povaha budily zvědavost.
Bulteriéra pozná i laik. Tělo má svalnaté, kompaktní, působí dojmem síly, ale zároveň když ho vidíte běžet, zjistíte, že není vůbec neohrabaný. Hrudník je široký, nohy silné a pevné. Ale největší znak je samozřejmě hlava. Ta prohnutá linie od temene k nosu, žádný stop, prostě plynulá křivka. A morda? Silná čelist, mohutné zuby, sevření, kterému se nechcete dostat do cesty. Oči jsou malé, úzké a trojúhelníkové, takže pes někdy působí až komicky. Ale když se na vás zadívá, má to něco, co vás přitáhne. Uši jsou malé, vztyčené a posazené blízko u sebe. Srst je krátká a tvrdší, jednoduchá na údržbu. Barvy jsou různé, úplně bílí jedinci, ale i žíhaní, červení, černí, někdy kombinace.
Pokud si někdo myslí, že bulteriér je jen nebezpečný pes, tak ten ho asi nikdy doma neměl. Pravda je, že jsou tvrdohlaví, to bez debat. Umí být umanutí, když si něco usmyslí. Ale k tomu všemu jsou to psi s obrovským smyslem pro humor. Často se jim říká „psí klauni“ a není to náhoda. Umí vymýšlet různé kousky, které vás rozesmějí, i když byste se vlastně měli zlobit. Zároveň jsou ohromně oddaní rodině. Milují svého člověka a chtějí být pořád s ním. Klidně se nacpou do postele nebo na gauč, i když tam vlastně není místo. Potřebují hodně pohybu. Pokud ho nemají, začnou se nudit a nuda u bulteriéra, to je velký problém. Pak si zábavu najde sám a to nebývá nic příjemného (rozžvýkané boty, převrácené květináče, natržený polštář… kdo to zná, ten ví).
Jsou taky dost citliví. Když je majitel tvrdý nebo nespravedlivý, bulteriér se může stáhnout nebo naopak reagovat vzdorem. Potřebují tedy někoho, kdo je důsledný, ale zároveň spravedlivý.
Plemeno má za sebou tvrdou historii. Na začátku to byly zápasy. Tvrdá minulost, ale bez ní by asi plemeno nevzniklo. Později se z bulteriéra stal spíš výstavní a společenský pes. Lidé si ho brali jako zajímavého společníka, který na ulici budí pozornost a respekt. V moderní době jsou hlavně rodinnými psy. Umí hlídat, protože odvahu rozhodně neztratili, ale především chtějí být členy rodiny. Někteří se hodí i na sporty, třeba poslušnost nebo agility, i když nejsou typickými sportovci.
Žádné plemeno není bez zdravotních problémů a bulteriér také ne. Časté jsou alergie a kožní problémy. U bílých jedinců se často vyskytuje hluchota, což je důležité vědět. Mohou mít i problémy se srdcem, ledvinami nebo s klouby (luxace pately). Proto se vyplatí kupovat štěně od chovatele, který testuje rodiče a podobným problémům tak předcházet. Dožívají se zhruba 10–13 let. Aby byli zdraví, potřebují kvalitní krmení, pravidelný pohyb a samozřejmě veterinární péči. A nezapomínat na psychickou stimulaci. Potřebují zaměstnat hlavu, jinak vymýšlejí hlouposti.
U svého prvního psa jsem zažila napadení tímto plemenem. Bohužel pes byl vůči jiným psům velmi agresivní. Držel mi pejska za nohu a odmítal pustit. Nereagoval ani na svého majitele. Pomohl až kovový předmět, kterým se tlama psa vyloženě páčila, aby pustil. V tom šoku jsem si nevšimla, co to bylo za předmět. Nicméně jsem byla šťastná, že se podařilo nohu mého psa, který byl v naprostém šoku a velmi naříkal, vyndat a agresivní pes pouze nepřekousl na jiné místo. Majitel si pak psa zajistil a nás čekala okamžitá cesta na veterinu. Razance s jakou pes útočil byla naprosto děsivá. Je to opravdu rychlost a s mým tehdy dvanáctikilovým psem házel jako s hadrovou panenkou. Sama mám od té doby k těmto psům respekt.
Dnes znám i velmi milé a hodné bulíčky a nechovám k nim žádnou zášť. Je prostě velmi znát, kdo takové plemeno vlastní. Někdy opravdu platí, že pes je odrazem svého pána.
Anglický bulteriér je pes, který je originál každým coulem. Vzhled, který si nespletete s žádným jiným, a povaha, která je směsicí tvrdohlavosti a humoru. Není to pes pro každého, potřebuje pevné vedení a zkušeného majitele. Je nutné znát své dovednosti a uvědomit si, že i pes může být zbraň, pokud je člověk nezkušený a při výchově naseká jednu chybu za druhou. Ale kdo mu dá, co potřebuje, získá společníka, který je oddaný, věrný a dokáže vás rozesmát i ve chvíli, kdy byste to nejmíň čekali. A to je možná ta největší síla tohohle zvláštního plemene.
Zdroje:
https://www.dogster.com/dog-breeds/bull-terrier
https://www.caninejournal.com/bull-terrier/
https://www.thesprucepets.com/dog-breed-profile-bull-terrier-1117947
https://www.caninebible.com/bull-terrier/
https://www.britannica.com/animal/bull-terrier
https://www.blesk.cz/clanek/zpravy-krimi/633839/problemovy-bulterier-napadl-na-ustecku-zenu-neni-to-poprve-rikaji-mistni-a-popisuji-dalsi-utoky.html
https://cs.wikipedia.org/wiki/Anglick%C3%BD_bulteri%C3%A9r
Vlastní zkušenost autorky článku.
