Článek
Společenská a toy plemena. Většina lidí si vybaví spíš drobné chlupáčky, kteří se rádi uvelebí u člověka na klíně a dokážou s ním trávit hodiny jen tak v klidu. Tahle skupina psů bývá občas podceňovaná. Jakoby jejich velikost byla známkou toho, že toho moc nezvládnou nebo že jsou určeni jen k mazlení. Jenže každé plemeno má svůj vlastní příběh, a u těch úplně malých to někdy platí dvojnásob. Čivava je toho krásným příkladem. Malé tělo, ale pod ním nečekané odhodlání a sebevědomí, které by leckdy slušelo i psům několikanásobně větším. A hlavně, je to plemeno, které si žije tak trochu po svém.
Čivava
Když se člověk začne probírat původem plemene, zjistí, že odpověď není ani zdaleka tak jednoduchá, jak by se mohlo zdát. Odborníci se sice shodují, že už staří obyvatelé Mexika měli malé psy podobné čivavám, ale zdaleka se neví všechno. Jejich předchůdci, kterým se říkalo techichi, byli spojováni s duchovnem, rituály a představou, že člověka provázejí i po smrti. Archeologické nálezy ukazují, že se nejednalo o žádnou nahodilou populaci, ale o malé psy, kteří měli ve společnosti jasné místo. Ať už přesná cesta k dnešní podobě vedla jakkoli, jisté je, že v 19. století se malí psi začali dostávat z Mexika do Spojených států. A protože pocházeli převážně ze státu Chihuahua, jméno plemene se tak nějak chytlo automaticky. Američané je přijali poměrně rychle. Nejprve možná proto, že byli neobvyklí, ale později si získali oblibu díky své povaze a jednoduché péči. Postupně se dostali i do Evropy, kde je zprvu vnímali jako raritu, ale to netrvalo dlouho. A pak už se plemeno šířilo samo.
Na první pohled působí čivava nenápadně, ale když se člověk zadívá pořádně, zjistí, že je to plemeno plné zvláštností. Nejvýraznější je určitě hlava. Ta je typicky kulatá, jemná, s krátkým čumáčkem, který čivavě dodává až dětský výraz. Oči bývají velké, tmavé a často výmluvné. Když se čivava na majitele zadívá, leckdy z toho lze vyčíst všechno od spokojenosti až po uražené „teď se se mnou nebav“. Majitelé čivav jistě potvrdí. Uši stojí vztyčené a umějí se velmi dobře otáčet, takže i podle ušního postavení člověk často pozná náladu psa. Trup je malý, ale pevný. Hmotnost se obvykle drží kolem dvou kilo, někdy víc, někdy míň – extrémně malé „mikro“ čivavy ale nejsou zdravé, i když jsou často velmi žádané. Výška se pohybuje od 15 do 23 cm, ale najdou se jedinci, kteří v pohodě přesahují i 23 cm.
Rozdíl mezi krátkosrstou a dlouhosrstou variantou není jen ve vzhledu, ale i v celkovém dojmu. Krátkosrstá čivava má hladkou, jemnou srst, která přiléhá k tělu, zatímco dlouhosrstá mívá jemnou delší srst, která v pohybu hezky vlaje. Na uších bývají drobné třásně, ocásek bývá bohatší, ale nikdy nejde o srst tak těžkou, jako mají třeba špicové. A barvy? Ty se snad ani nedají vyjmenovat všechny. Čivava může být čistě bílá, krémová, černá, čokoládová, modrá, žíhaná, flekatá, se znaky nebo bez. Je to jedno z nejpestřejších plemen vůbec. I dva sourozenci mohou vypadat jako z úplně jiného vrhu.
O povaze čivavy se toho říká hodně. Někdy se jedná o pravdivé informace, někdy jsou to jen mýty. Jedno je ale jisté. Je to pes, který si nenechá nic líbit. Malá velikost ho nijak neomezuje v tom, aby měl sebevědomí na rozdávání. Umí být zvědavý, hlasitý, tvrdohlavý, ale také oddaný a velmi pozorný. Spousta majitelů potvrzuje, že čivava má skoro až lidskou schopnost reagovat na náladu člověka. Dokáže být přítulná, a vzápětí se urazit kvůli maličkosti. A hlavně, často si vybere jednoho člověka, kterému věří nejvíc. Neznamená to, že ostatní přehlíží, ale ten „její“ člověk má prostě přednost. Kromě toho jsou čivavy překvapivě chytré. Někdy to nedávají úplně najevo, protože mají vlastní hlavu, ale většina z nich se učí rychle, pokud se na ně jde s rozumem a bez tvrdého zacházení. Kdo je zná, ví, že to nejsou žádné porcelánové panenky. Milují procházky, dokážou překvapivě rychle běhat a často se pustí do hry i s většími psy (což někdy není úplně dobrý nápad, ale čivava to prostě neřeší). Většinou vše moc řeší majitelé.
Historické využití jejich předků bylo spojeno hlavně se symbolikou a duchovním světem. Přesto existují názory, že předchůdci čivav, techichi mohli pomáhat i jako jednoduchý alarm nebo likvidátor drobných škůdců, protože malí psi byli pohybliví a dostali se všude. V novodobé historii si čivavy vydobyly pozici společenských psů. Pro lidi žijící v bytech nebo ve městech jsou ideální . Zvládnou menší prostor a nepotřebují extrémně dlouhé procházky. Objevily se také jako hvězdy filmů a reklam, což jim přineslo velkou popularitu, někdy až přehnanou. Na druhou stranu díky tomu lidé zjistili, že i malý pes může mít velké srdce. V současnosti je plemeno především rodinným společníkem, ale někteří jedinci se uplatňují i v terapii. Dokážou být jemní a citliví, což je výhoda třeba při práci se seniory. A občas se objeví i na závodech v agility nebo jiných sportech. Když mají chuť, dokážou podat výkon, který by od nich málokdo čekal.
Každé plemeno má své slabiny a u čivav to není jinak. Přestože se často dožívají krásného věku, existuje několik oblastí, které je dobré hlídat.
Kolabující průdušnice – typický zvuk, který připomíná husí kejháni, není u čivav nic neobvyklého. Často pomůže obyčejný postroj místo obojku.
Luxace čéšky – u malých psů častá. Někdy téměř nevadí, jindy znamená jistou operaci.
Zuby a dásně – malá tlama = málo místa. Zubní kámen se tvoří rychleji, proto je nutná pravidelná péče.
Srdeční problémy – zejména u starších čivav se objevují šelesty a degenerace chlopní.
Hypoglykémie u štěňat – maličká štěňata mohou mít problém s regulací cukru v krvi.
Oči – protože jsou velké a vypouklé, jsou náchylnější k poranění a podráždění.
Zdravý chov a pravidelné kontroly dokážou většinu potíží podchytit včas, což může psovi prodloužit život o roky. U tohoto plemene se obzvlášť doporučuje zaměřit se na chov s průkazem původu.
Čivava je plemeno, které nepotřebuje velký dům ani kilometr zahrady. Mnohem víc mu záleží na blízkosti svého člověka a pravidelném kontaktu. Za to umí dát nesmírnou věrnost a často i trochu humoru, protože jejich chování je někdy tak své, že to člověka prostě rozesměje. Pokud si někdo hledá psa, který je malý, ale přesto plný energie a chuti do života, čivava může být skvělou volbou. Jen je potřeba nezapomenout, že to není křehká hračka, ale živý tvor, který potřebuje respekt, péči a lásku.
Zdroje:
https://www.britannica.com/animal/Chihuahua-dog
https://www.dogster.com/dog-breeds/Chihuahua
https://www.thesprucepets.com/breed-profile-chihuahua-1117953
https://www.caninejournal.com/chihuahua/
https://www.ireceptar.cz/zvirata/pritulny-psik-civava.html
https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/23337/psi-plemena-civava-mala-ale-presto-bojovnice.html
