Článek
O tasmánském čertu snad slyšel opravdu každý, ne každý ale ví, jak skutečně vypadá, kde a jak žije. Někdy se používá přirovnání „jsi vzteklý jako tasmánský čert“, v souvislosti, kdy je člověk trochu vzteklý. V jednom animáku byl zobrazen jako vzteklá a celkem žravá postava Taze. Jak je to s jeho vztekem a apetitem?
Ďábel medvědovitý (Sarcophilus harrisii)
Jedná se o jednoho z největších masožravých vačnatců, který je endemitem ostrova Tasmánie. Žijí v podstatě po celém území a nebojí se ani okrajů zabydlených oblastí. Vyznačuje se svojí celkem malou, ale podsaditou a svalnatou postavou, typickým štiplavým pachem, černou srstí, extrémně hlasitou komunikací a dravým chováním při krmení, které připomíná krmení hyen. Zajímavé je, že i když se jedná o celkem malé zvíře, má ďábel nejsilnější skus na jednotku své tělesné hmotnosti (ze všech suchozemských dravých savců).
Tasmánský čert žije samotářsky kromě období páření nebo krmení. Aktivní je převážně za soumraku a v noci. Při krmení je běžné, že se objeví najednou 10-20 jedinců. I když jsou schopni ulovit kořist větší, než jsou oni sami, dávají přednost mršinám. Při krmení panují přísná pravidla. Jejich zvukový repertoár při krmení je opravdu hlasitý a někdy dojde i k větším šarvátkám.
Podobně jako klokani mají vak. Ten je stejně jako u klokanů úkrytem nově narozených mláďat. Čerti nejsou monogamní. Samec v období říje samice vyhledává a páří se s nimi. Samice ďábla může po třech týdnech březosti porodit 20-30 mláďat. Mláďata jsou opravdu maličkatá. Váží pouhých 0,2 g, jsou růžová a holá. I když samice porodí tolik mláďat, ve vaku má pouze čtyři bradavky. Je tak jasné, že mláďata musí svádět krutý boj o život. V přírodě prostě silnější vyhrává. Když jsou mláďata schopna samostatně fungovat, jsou z vaku vyhozena.
Celkově se nejedná o teritoriální zvířata. Samice pouze v době, kdy mají mladé, si hlídají okolí doupat. Doupata mění každé 1-3 dny a během noci urazí klidně i něco okolo 8 km. Když narazí na nečekanou potravu, jsou schopni pojmout až 40 % své vlastní hmotnosti. Pro představu, běžně snědí okolo 15 % své tělesné hmotnosti. Umí tedy velmi dobře využít situace. Nezanechávají za sebou nic. Sežerou vše včetně kostí, kůže i chlupů. Většinou to vítají farmáři. Díky tomu se totiž nestihnou rozmnožovat mouchy, které by na jejich dobytek mohly přenést různá onemocnění.
Mnoho jedinců uhyne při přecházení silnic, kdy je bohužel srazí auto. Větším problémem populace je však jejich nádorové onemocnění tváře (DFTD). Jedná se o přenosnou rakovinu, která měla za následek vyhlazení až 80 % populace. Většinou se zvířata nakazila přenosem při různých šarvátkách, kde docházelo k otevřeným ranám. Smrtnost u tohoto onemocnění byla opravdu obrovská. Zvířata trpící nádory v oblasti tváří a čelistí nebyla schopna přijímat potravu a kvůli tomu došlo k vyhladovění.
Jak umí být příroda krutá, někdy připraví i překvapení. Vědci zjistili, že se imunitní systém některých ďáblů začal rakovině bránit. Jejich DNA se vlivem onemocnění začalo měnit a přizpůsobovat se nemoci. U některých dokonce došlo k posílení imunity, která pomáhá s bojem proti tomuto onemocnění. Zvíře, které bylo na pokraji vyhubení, se začíná pomalu stabilizovat. Nicméně riziko, že se vše opět změní, je obrovské. Vědci dále zkoumají populace tasmánských čertů a snaží se zabránit tomu, aby se zvíře opět dostalo do stavu, kdy bude na pokraji vyhubení.
Zdroje:
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/priroda/tasmansky-cert-dabel-medvedovity-zvire-zvirata-nemoc-rakovina_1903301621_dok
https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/tasmansky-cert-rakovina-protilatky.A190401_121312_hobby-mazlicci_bma
https://en.wikipedia.org/wiki/Tasmanian_devil
