Článek
Psi provázejí člověka od chvíle, kdy se z ohně stalo domácí teplo a z lovu obživa. Některá plemena vznikla, aby chránila majetek, jiná, aby lovila, pásla nebo doprovázela člověka na cestách. Pracovní a lovecká plemena vždycky zůstávala těmi, která dokázala přemýšlet po svém. Nebyla jen nástrojem, ale také partnerem. Měla vlastní hlavu, sílu i intuici, kterou si člověk musel zasloužit. A právě z této skupiny, z těch opravdových dělníků americké půdy, pochází pes s nádherným a zvláštním jménem. Je to pes, který v sobě nese energii divočiny, i klid moudrého pracanta, který ví, že síla má smysl jen tehdy, když ji ovládne rozum.
Louisianský leopardí pes
Když se řekne Louisiana, většina lidí si představí bažiny, aligátory a blues. Ale v těchto místech se zrodilo i jedno z nejzajímavějších psích plemen Ameriky. Louisianský leopardí pes vznikl někde mezi indiánskými osadami a prvními farmami bílých osadníků. Indiáni tehdy chovali své psy, podobné menším vlkům, kteří lovili a pomáhali s přežitím. Evropané přivezli lovecké psy, hlavně mastify, chrtí typy a španělské psy. Když se tyto linie spojily, vznikl pes, který zvládal všechno od stopování, hlídání přes práci v těžkém terénu.
O louisianském leopardím psu se začalo psát kolem 18. století, kdy byl popisován jako „mramorovaný pes z Catahouly“. Lidé si ho vážili nejen kvůli práci, ale i proto, že dokázal číst člověka. Prý poznal, kdo se bojí, kdo lže a kdo stojí za důvěru. Na plantážích i v lesích Louisiany byl k nezaplacení. V bahně, kde by se jiní psi ztratili, louisian našel stopu a šel za ní, dokud akci nedotáhl do konce. Dlouho to byl pes, který existoval mimo oficiální kynologii. Nebyl šlechtěn pro vzhled, ale pro výkon. Každý farmář měl svého leoparda trochu jiného, ale vždycky silného, houževnatého a odvážného. Až v roce 1979 se z něj stal oficiální státní pes Louisiany, čímž získal uznání, které si dávno zasloužil. Dnes je rozšířený i mimo Spojené státy, například do Evropy, ale pořád zůstává tak trochu tajemstvím.
Na první pohled působí louisianský leopardí pes dojmem, že si s ním příroda pohrála víc než s ostatními. Jeho srst bývá krátká, hustá, hladká a přiléhavá, ale co na něm zaujme nejvíc, jsou jeho barvy. Mramorování, skvrny, flíčky, někdy v odstínech šedé, jindy dočervena, modré nebo černé. Každý louisian vypadá jinak, jako by příroda malovala každý kus zvlášť. Někteří mají navíc jedno oko modré a druhé hnědé, jiní oči s více odstíny. Efekt je zvláštní a trochu tajemný.
Postavou je středně velký až větší pes, vysoký kolem 55 až 65 centimetrů, s váhou, která se pohybuje zhruba mezi 25 a 40 kilogramy. Je to pes svalnatý, pevně stavěný, ale zároveň pružný. V jeho pohybu je vidět jistota, rovnováha a síla. Není těžkopádný, je spíš atletický, připravený vyrazit kdykoli vpřed. Hlava je široká, čenich silný, uši střední a lehce převislé. Ocas bývá nesen přirozeně, ne stočený nad zády, spíš jako prodloužení linie těla. Celkově působí kompaktně. Tohle plemeno nepotřebuje vypadat impozantně, protože impozantní prostě je.
Leopard má v sobě všechno, co lze od pracovního psa čekat. Má sílu, energii, odvahu, ale i vlastní hlavu. Je to pes, který poslouchá, když rozumí smyslu úkolu. Neudělá něco jen proto, že mu to někdo řekl. Musí vědět proč. A právě to z něj dělá plemeno pro lidi, kteří mají zkušenosti. K cizím bývá zdrženlivý, někdy až rezervovaný, ale nikdy zbabělý. Naopak, když ucítí hrozbu, dokáže jednat velmi rychle a rozhodně. Svou rodinu chrání bez váhání, ale zbytečně neútočí. Je to rozumný ochránce, ne bezhlavý rváč. Ovšem jako u každého zvířete i u tohoto plemene se mohou najít jedinci, kteří mohou být nebezpeční.
Jeho vztah k lidem je zvláštní. Často bývá popisován jako pes jednoho pána. To znamená, že si vybere člověka, ke kterému se připoutá, a toho poslouchá téměř bez výhrad. K ostatním členům rodiny je přátelský, ale v jeho očích vždycky zůstane jeden člověk, ke kterému vzhlíží nejvíc. Což může být ale pro běžný rodinný život dost omezující. Leopard má obrovskou chuť pracovat. Miluje pohyb, výcvik a výzvy. Pokud mu je člověk nedá, vymyslí si je sám, a to jak je známo, obvykle nebývá k radosti majitele. Proto potřebuje aktivní životní styl a důsledného, ale spravedlivého majitele. Trest nebo křik ho zraňuje, zato klidná autorita a jisté vedení z něj dělají ideálního parťáka.
A pak je tu jedna zvláštnost. Toto plemeno často „mluví“. Vydávají různé zvuky, brumlají, vrní, občas zaskučí, jako by si něco sami komentovali. Lidé, kteří s nimi žijí, říkají, že se s nimi dá opravdu vést konverzace. Je to pes s emocemi, které se nebojí projevit.
Dříve byl louisianský leopardí pes především lovcem a honákem. Dokázal stopovat prasata, jeleny, ale i pumy, a když bylo třeba, pomáhal shánět dobytek. V bažinách Louisiany, kde se jiní psi báli, leopard pracoval. Uměl přemýšlet, používal instinkt a dokázal se rozhodovat sám. Dnes je využíván i jinak. Díky výjimečnému čichu a vytrvalosti se uplatňuje jako záchranářský a pátrací pes, ale i jako pomocník policie při stopování pachatelů nebo pohřešovaných osob. Má přirozený smysl pro hledání a nevzdává se, dokud nenajde, co hledá.
V moderní době se z něj stává i rodinný společník, ale není to pes do města nebo na gauč. Potřebuje prostor, pohyb, aktivitu a kontakt s člověkem. Mnoho aktivních lidí si ho k běhu, túrám nebo do lesa, kde se cítí doma. Kdo ho zavře do bytu a nemá na něj čas, ten z něj udělá nešťastného tvora. Zajímavé je, že si stále zachovávají silný pracovní instinkt. I po generacích bez farmy a lovu v nich zůstává chuť něco dělat. Jsou to psi, kteří hledají smysl, ne jen obyčejné rozptýlení.
Louisianský leopardí pes patří mezi plemena, která mají štěstí. Šlechtění nebylo nikdy zaměřeno jen na vzhled, takže si zachoval přirozenou odolnost a zdraví. Většina jedinců se dožívá 12 až 14 let, někteří i více. Přesto existují určité problémy, které se mohou objevit. Hlavně u jedinců s dvojitým merle genem, tedy u těch, kteří mají extrémně světlou nebo silně mramorovanou srst. Ti mohou trpět vrozenou hluchotou nebo problémy se zrakem. Proto je nutné vybírat chovné páry s rozmyslem a od chovatelů, kteří provádějí genetické testy. Jinak je péče o něj jednoduchá. Srst téměř nelíná, stačí občas vyčesat. Potřebuje ale dostatek pohybu a mentální stimulace. Rozhodně to není pes, kterému stačí pár minut na zahradě. Potřebuje běhat, stopovat a učit se. Potřebuje cítit, že dělá něco užitečného.
Louisian není z těch, kteří se zalíbí každému. Má drsný původ, silnou osobnost a charisma, které se nedá napodobit. Není to mazlíček, který bude slepě poslouchat. Je to pes, který vyžaduje respekt, trpělivost a čas. Kdo mu je dá, získá věrnost, která se nedá koupit. Jeho mramorovaná srst, zvláštní oči a klidná síla v pohledu připomínají, že v něm stále žije kus divočiny. Je to pes, který by se neztratil ani v časech, kdy se člověk musel spolehnout jen na sebe a na svého psa. Kdo jednou pozná jeho povahu, nikdy nezapomene, že v těch mramorových barvách se ukrývá srdce opravdového pracovníka.
Zdroje:
https://www.thesprucepets.com/catahoula-leopard-dog-breed-profile-4685443
https://dogbreedpro.com/facts-about-the-catahoula-leopard-dog/
https://www.nalc-inc.org/
https://www.ukcdogs.com/louisiana-catahoula-leopard-dog
https://www.caninejournal.com/catahoula-leopard-dog/
https://www.denik.cz/zvireci-denik/catahoula-leopardi-pes.html
https://www.idnes.cz/hobby/domov/zajimave-psi-plemeno-luisiansky-leopardi-pes.A110119_162659_hobby-domov_bma
https://www.novinky.cz/clanek/zahranicni-po-leta-bezproblemovy-pes-znicehonic-ukousl-americance-nos-40508179
