Článek
Jsou příběhy, u kterých si člověk přeje, aby se nikdy nestaly. A přesto se takové odehrály. Uprostřed běžné a klidné čtvrti, v domě, kolem kterého lidé denně chodili, aniž by tušili, že za zavřenými dveřmi se odehrává čirá hrůza. Takový byl osud šestnáctileté Sylvie Likens, dívky, která v roce 1965 zemřela na následky hrůzného mučení. Její smrt dodnes zůstává symbolem jedné z nejkrutějších kapitol americké kriminalistiky.
Sylvia přišla na svět v roce 1949 do rodiny Lester a Betty Likensových. Rodiče byli lidé z chudších poměrů, žili kočovným životem a tak i často cestovali. O děti se starali, jak jen mohli, ale peněz bylo málo a stabilní domov také chyběl. V létě 1965 se její rodiče rozhodli, že obě dvě dcery, Sylvii a Jenny, nechají na čas v péči Gertrudy Baniszewski, ženy ze sousedství, která slíbila, že se o ně postará. Rodiče jí měli každý týden posílat peníze na stravu a ubytování. Na první pohled šlo o rozumné řešení. Nikdo však netušil, že tím podepsali Sylvii rozsudek smrti.
Gertruda působila jako unavená matka sedmi dětí. Ve skutečnosti byla nemocná, vyčerpaná a psychicky labilní. Sama vyrůstala v těžkých podmínkách a násilí jí nebylo cizí. To však rodiče Sylvie vůbec netušili. V okamžiku, kdy se Gertrudě dostaly do rukou dvě nové dívky, začala se na nich vybíjet. Nejprve šlo o drobné tresty, křik, nadávky nebo facky. Vše ale poměrně rychle nabralo dramatický směr a soužití se vymklo kontrole.
Gertrude Baniszewski
Sylvia se stala terčem obvinění, že je špatná dívka, že prý spí s chlapci a kazí ostatní děti. Gertruda tyto lži používala jako omluvu k tomu, aby ji mohla tlouct. A nejen ona, zapojila i své děti a postupně dokonce i sousedské kluky, kteří k ní chodili jako do klubu. Všichni se učili ubližovat, a čím déle to trvalo, tím to pro Sylvii bylo horší a horší. To, co se dělo, překračovalo všechny meze. Sylvia byla často nucena stát nahá před ostatními, aby se jí smáli. Děti ji bily, kopaly nebo polévaly horkou vodou. Na těle měla popáleniny od cigaret. Gertruda jí odepírala jídlo, někdy ji nechala celé dny hladovět.
Jedním z nejděsivějších okamžiků bylo, když jí jeden z chlapců, na Gertrudin příkaz, rozžhavenou jehlou vypálil na břicho nápis: „Jsem prostitutka a jsem na to hrdá.“ Sylvia tehdy ztratila vědomí, její tělo už bylo tak slabé a zcela zničené nekonečným týráním. Přesto ji Gertruda nutila podepsat dopis rodičům, ve kterém stálo, že sama odešla z domu a že si své rány způsobila sama. Mělo to zakrýt zločin, který se odehrával v jejím domě.
Jenny, Sylviina mladší sestra, všechno sledovala. Kvůli obrně byla slabší a věděla, že kdyby se vzepřela, dopadla by stejně. Byla sama bita, ale nikdy ne tak brutálně. Žila ve strachu a zároveň vině, protože nemohla sestru ochránit. Po letech popsala, že to bylo jako uvěznění v noční můře, ze které nebylo úniku.
Když už Sylvia nemohla stát ani na nohou, Gertruda ji zavřela do sklepa. Tam ležela na matraci, vyčerpaná, podvyživená a pokrytá ranami. Každý den byla slabší, nemohla už ani křičet o pomoc. 26. října 1965 její tělo brutálnímu týrání podlehlo. Bylo jí pouhých šestnáct let. To donutilo Jenny sebrat odvahu a utéct k sousedům. Ti zavolali policii. Co vyšetřovatelé našli ve sklepě Baniszewskiových, bylo tak strašné, že na to nikdy nezapomněli.
Proces otřásl celou zemí. Před soudem stanula Gertruda, její dcera Paula i několik dalších dětí, které se mučení účastnily. Gertruda dostala doživotí. Přesto byla po letech podmínečně propuštěna, což vyvolalo vlnu nevole. Paula a ostatní obdrželi nižší tresty. Pro mnohé však spravedlnost nebyla dostatečná. Jenny, tehdy ještě teenager, byla hlavním svědkem. Její výpověď o tom, co se v domě dělo, vehnala slzy do očí i zkušeným policistům. Je neuvěřitelné, že za takový zločin byla tato děsivá a krutá vražedkyně podmínečně propuštěna.
Otázka, která se dodnes vrací a zůstává nevysvětlená je, že sousedé věděli, že u Baniszewskiových není něco v pořádku. Někteří slyšeli křik, jiní viděli modřiny. Nikdo ale nešel na policii včas. Proč? Možná z pouhého strachu, možná to byla pouze lhostejnost. A právě to je na případu Sylvie Likens nejděsivější, že se to celé odehrávalo před očima okolí a možná tomu všemu šlo zabránit.
Dnes v Indianapolisu stojí pamětní deska na počest Sylvie Likens. Její jméno se objevilo v knihách, filmech a studiích o ochraně dětí. Ale především je varováním, co dokáže lidská krutost a jak nebezpečné je mlčet a nic nedělat. Sylvia byla usměvavá, milá dívka, která měla své sny a nechtěla nic jiného, než žít normální život. O to bolestnější je vědět, že její život skončil tak brutálně.
Pokud je ve vašem okolí někdo, o kom víte, že je na něm páchána trestná činnost, nebuďte lhostejní a nečekejte příliš dlouho. Čekání může skončit i ztrátou života. Je jedno, zda se jedná o dítě, dospělého nebo dokonce seniora. Každý život je důležitý.
Zdroje:
https://allthatsinteresting.com/sylvia-likens-gertrude-baniszewski
https://thecinemaholic.com/richard-hobbs-coy-hubbard/
https://eu.indystar.com/story/news/history/retroindy/2013/10/24/sylvia-likens/3178393/
https://sylviascac.org/sylvias-story/
https://indyencyclopedia.org/sylvia-likens-murder-case/
https://www.dailycrime.com/sylvia-likens-the-tragic-murder-that-inspired-movie-the-girl-next-door/
https://en.wikipedia.org/wiki/Murder_of_Sylvia_Likens#/media/File:Gertrude_Baniszewski_John_Baniszewski_Jr_Trial_May_23_1966A.jpg
https://www.lifee.cz/historie-a-tajemno/silene-utrpeni-sylvie-likens-radoby-hodna-sousedka-z-ni-udelala-trosku-neschopnou-mluvy-ani-pohybu_418783.html
