Článek
Existují lidé, kteří vstoupí do historie nejen tím, co dělali, ale i tím, co symbolizovali. Osobnosti, které dokážou vzbudit bezmeznou lásku i hlubokou nenávist, protože jejich život přesahuje politiku a dotýká se samotné podstaty lidských emocí. Zprvu nenápadní, někdy podceňovaní, ale s neochvějnou vírou ve vlastní poslání. Jejich příběh bývá krátký, intenzivní a často tragický, a přesto nebo právě proto se stávají nesmrtelnými. Pojďme se na jednu takovou osobnost nyní společně podívat.
María Eva Duarteová - Evita Perón
Když se 7. května 1919 narodila María Eva Duarteová v malém městečku Los Toldos v Argentině, nikdo netušil, že se z této dívky stane jedna z nejikoničtějších postav argentinské historie, a zároveň žena, jejíž život i smrt budou inspirovat, rozdělovat a vyvolávat emoce po celá desetiletí. Evita vyrůstala v chudých poměrech jako nemanželské dítě. Již v mládí toužila po útěku ze života plného omezení a nespravedlnosti.
Ve 15 letech utekla do Buenos Aires, kde se pokusila prorazit jako herečka. Přestože se nikdy nestala filmovou hvězdou první velikosti, dokázala se v uměleckém světě prosadit a navázat důležité kontakty. Právě ty ji přivedly k muži, který zcela změnil její osud. Tím mužem byl plukovník Juan Doming Perón. Když se Perón v roce 1944 stal ministrem práce a sociálních věcí, Evita se rychle stala jeho blízkou důvěrnicí, a nakonec i manželkou. V roce 1946 byl Perón zvolen prezidentem Argentiny, a Evita, ač oficiálně pouze „první dáma“, sehrála naprosto zásadní roli v jeho vládě.
Evita se stala hlasem chudých dělníků, kteří se v ní viděli jakoby byla jednou z nich. Vytvořila nadaci Fundación Eva Perón, která stavěla nemocnice, sirotčince, školy a zajišťovala přímou pomoc potřebným. Pro miliony Argentinců se stala symbolem sociální spravedlnosti a soucitu. Její dramatický styl, někdy až teatrální jí vynesl přezdívku „duchovní vůdkyně národa“. Měla v sobě charisma, které vzbuzovalo buď oddanost, nebo nenávist nic mezi tím. A to trvá posmrtně až dodnes.
V roce 1951 Evita oznámila, že se chce ucházet o post viceprezidentky. Tato ambice však narazila na odpor armády i politických elit. Zároveň se u ní začala naplno projevovat velmi zákeřná rakovina děložního čípku. Ve 33 letech už byla výrazně oslabená, ale stále se objevovala na veřejnosti. Byla to naprostá oddanost pro „věc“. Bohužel byla postupně stále víc a víc slabá, až nakonec 26. července roku 1952 zemřela. Lid její smrt uvrhla do hlubokého smutku. Její pohřeb se stal masovou událostí, protože její tělo vidělo více než milion lidí, kteří jí přišli vzdát poslední hold. Ale to byl teprve začátek jednoho z nejpodivnějších příběhů moderní historie.
Po její smrti rozhodl Juan Perón, že tělo Evity bude nabalzamováno a uchováno jako národní relikvie. Tohoto úkolu se chopil španělský lékař Pedro Ara, který tělo skutečně uchoval v téměř neporušeném stavu. Jeho práce byla tak důkladná, že Evita vypadala, jako by jen spala. Plánem bylo umístit její mumii do monumentálního mauzolea. Nicméně tento plán nebyl nikdy dokončen.
V roce 1955 byl Perón svržen a prchl ze země. Nový režim se Evity děsil jako nebezpečného symbolu perónismu. Její tělo bylo odstraněno a následně na neuvěřitelných 16 let zmizelo. Během tohoto období se odehrávaly skutečně bizarní události. Vojáci, kteří měli tělo na starost, mluvili o tom, že se jim zdály noční můry, jeden z nich dokonce spáchal sebevraždu. Podle některých teorií bylo tělo Evity pohřbeno pod falešným jménem v Miláně, aby bylo zcela ukryto před veřejností. Tato teorie se později potvrdila. Její tělo bylo skutečně pohřbeno v Itálii pod jménem „María Maggi de Magistris“.
Její tělo bylo vyzvednuto až v roce 1971, kdy bylo tajně převezeno do Španělska. Tam žil tehdy Perón se svou novou ženou. Tělo Evity bylo uchováváno v jejich domě v Madridu a podle některých svědectví leželo dokonce v otevřené rakvi v jídelně. Když se Perón v roce 1973 vrátil do Argentiny a opět se stal prezidentem, bylo tělo převezeno zpět. Po jeho smrti v roce 1974 se Isabel jeho nová manželka stala prezidentkou a rozhodla, že Evitino tělo bude konečně uloženo do rodinné hrobky Duarteových na hřbitově La Recoleta v Buenos Aires. Dnes odpočívá v nejlépe chráněném hrobě v Latinské Americe, několik metrů pod zemí, za několika vrstvami železobetonu, proti případným pokusům o další znesvěcení.
Evita Perón i dnes vyvolává silné emoce. Pro jedny je patronkou chudých a symbolem boje za rovnost, pro druhé manipulativní populistkou. Nicméně jedno jí nikdo nemůže upřít, a to její vliv na argentinskou společnost. Její příběh byl ztvárněn v muzikálu „Evita“ Andrewa Lloyd Webbera a filmové adaptaci s Madonnou v hlavní roli. Z tohoto muzikálu vzešla jedna z nejslavnějších písní Madonny „Don't Cry for Me, Argentina“.
Život Evity by se dal nazvat jak pohádkovým, tak zároveň velmi tragickým. Ale z chudé dívky se stala, dá se říci, nesmrtelná ikona.
Zdroje:
https://www.britannica.com/biography/Eva-Peron
https://allthatsinteresting.com/eva-peron
https://www.notablebiographies.com/Pe-Pu/Per-n-Eva.html
https://www.bbc.com/news/magazine-18616380
https://en.wikipedia.org/wiki/Eva_Per%C3%B3n
https://www.stoplusjednicka.cz/evita-peron-ochranci-nacistickych-zlocincu-kteri-pozvedli-argentinu
https://www.reflex.cz/clanek/fotogalerie/103506/manzelky-diktatoru-krasna-a-milovana-evita-zacinala-jako-prostitutka.html
