Článek
Když člověk vlastní zvíře, přebírá za něj odpovědnost, ať chce či ne. Proč ale stále existují lidé, kteří si za svého mazlíčka vybírají zvířata, která po staletí žijí v divoké přírodě, to je někdy nepochopitelné. Dá se pochopit, když zachrání mládě, dají do po zdravotní stránce dohromady a následně se ho snaží navrátit tam, kam patří - do volné přírody. Nejspíš si takový člověk neuvědomuje riziko, které na sebe bere a že zvíře, o kterém je přesvědčený, že ho miluje, to vnímá zcela jinak. Takové rozčarování zažil farmář, který si jako svého mazlíčka vybral hrocha, jednoho z nejnebezpečnějších zvířat naší planety. Pojďme se na tento mrazivý příběh společně podívat.
Hroch Humphrey a Marius Els
Už jako malý chlapec Marius Els miloval zvířata. Vděčil za to z větší části svému otci, kterého nesmírně miloval. Ten vlastnil farmu, na které choval mnoho zvířat. Jedním takovým zvířetem byl například divoký kůň. V pouhých dvanácti letech s ním začal Marius pracovat a podařilo se mu ho zkrotit. Rodina na něj byla pyšná. Bohužel koníka potkal osud, který je koním většinou osudným. Zlomil si nohu a Marius tak přišel o svého kamaráda. Jeho ztrátu nesl velmi špatně, což bylo posílené i jeho věkem, kdy dítě je mnohdy citlivější než dospělý člověk. Na farmě se toho naučil opravdu hodně, ale jedno se mu zcela nepovedlo. Později vstoupil do armády a vypracoval se až na post majora.
Farmářské vlohy získané na otcově farmě využil a pokračoval v jeho stopách na farmě. Farma, kterou vlastnil, ležela na nádherném a obrovském pozemku, který čítal více jak 400 akrů. Poklidně si farmařil a ještě netušil, co se dělo o kus dál u řeky Vaal. Tam u rozbouřené řeky po povodních našli lidé mládě hrocha. V dobrém úmyslu jej z řeky zachránili a poskytli mu tu nejlepší možnou péči. Jejich prostor byl však spíše skromnější a tak jak hroch rostl, nebyl to pro něj prostor ideální. Rodina se rozhodla, že mládě bude muset do jiného domova, který mu poskytne vše potřebné. A tak bylo mládě nabídnuto k prodeji.
Prodeje hrošího mláděte si tehdy povšimnul Marius, který neváhal a mladého hrocha od rodiny vykoupil. Na své farmě měl dostatek prostoru, aby mohl mladý hroch prosperovat. Marius se do něj zcela zamiloval a hroch dostal jméno Humphrey. Marius pro něj vybudoval speciální ohradu, která byla dostatečně prostorná, aby se mohl mladý hroch volně pohybovat a měl kolem sebe dostatek prostoru. Dokonce mu vybudoval velké jezírko, aby se mohl spokojeně rochnit. Postupně byla Mariusova láska silnější a silnější a to až tak, že se nazýval otcem a hrocha měl jako syna. Dá se říct, že si vůbec neuvědomoval s jakým zvířetem má tu čest. Z té doby totiž vznikly fotografie, kde si Marius v klidu na hrocha sedne. A dělal to docela často. Dokonce měl takovou odvahu a důvěru ve svého miláčka, že mu čistil jeho obří špičáky.
Po smrti svého otce se na hrocha upnul ještě víc. Přesto, že byl ženatý, s manželkou děti nikdy neměl, a tak jeho veškerou lásku dostával právě Humphrey. I když jeho žena Louis neustále poukazovala na to, že se jedná o divoké zvíře a že není dostatečně opatrný, Marius na varování nedbal. Obavy však neměla sama. Občas se stalo, že mohutný hroch probořil svoji ohradu a utekl do okolí. Jeden farmář dokonce přišel o svá telata. Byl přesvědčen, že je usmrtil právě Humphrey. Když o tom informoval Mariuse, očekával nápravu a že dá hrocha pryč. Nic z toho se však nestalo. V blízkosti farmy leželo i golfové hřiště a když hroch utekl, často byl vidět i na něm. Hráči se vždy museli běžet odklidit do bezpečí. Ani to ale Mariuse nedonutilo cokoliv změnit.
Všechny tyto události se měly teprve vyhrotit. Jednoho dne se na kánoi vydal starší muž se svým vnoučkem po řece, která vedla přes pozemky Maria na výlet. Jejich přítomnost však zaznamenal i Humphrey a pustil se za nimi. Jak je o hroších známo, jsou to velmi teritoriální zvířata a jemu právě někdo to jeho narušil. Navíc je hroch neuvěřitelně obratné a rychlé zvíře. Starý pán si ho naštěstí všimnul a jednal velmi rychle. Rychle svoji kánoi otočil ke břehu a jako útočiště využil jeden ze stromů. Oba na něj vylezli a čekali na záchranu. Plni strachu čekali dvě hodiny. V tu dobu už o problému věděla žena Maria a na přilákání přinesla jablka. Na ta naštěstí hroch reagoval a běžel si pro svoji pochutinu. Povolaní záchranáři tak mohli rychle starého pána a chlapce zachránit. Nejen tato zkušenost byla varováním a jasnou ukázkou, že Humphrey je stále v srdci divoké a nebezpečné zvíře.
Když přišel další útok, který už se týkal jeho rodiny, konkrétně synovce Johana, začal Mario vnímat, že soužití hrocha a lidí není tak snadné. Jeho synovec byl hrochem napaden při sledování krmení hrocha. Útok přežil, ale následky si ponese celý život. Po tomto incidentu hledal Mario pomoc u odborníků. Oslovil Tonieho Jouberta, který měl s hrochy bohatou zkušenost. Poradil Mariovi, aby k samci pořídil samici. Měl by tak svoji družku a žil se stejným druhem, tak jakoby tomu alespoň částečně bylo ve volné přírodě. Tvrdohlavý Mario však takovou možnost zavrhnul. Nedokázal si představit, že by tak silné pouto měl narušit někdo jiný, v tomto případě další hroch. Jeho rozhodnutí, že Humphrey zůstane sám, bral Joubert jako čiré bláznovství.
Postupem času však hroch dospíval a jak je u samců známo, roste u nich i agresivita. Navíc zvíře jako je hroch, který má ve volné přírodě svůj harém a tady žil sám, mohl být sexuálně velmi frustrovaný. Bylo to s ním čím dál těžší a stále více se jeho agresivita stupňovala. Mario byl sice přesvědčený, že mu jeho miláček nikdy neublíží, ale tlak jeho okolí stále více a více tlačil na to, aby byl hroch přemístěn. Mario to na jednu stranu chápal, ale nedokázal se přesvědčit, aby Humphreyho přestěhoval. A to se mu stalo osudným. V roce 2011 hroch Maria napadl. Chytl ho do svých obrovských čelistí a táhl ho do vody. Tam ho svoji tlamou drtil tak dlouho, dokud Mario nezemřel. Pak ho nechal hroch bezvládně ležet ve vodě. Takovou lásku a náklonnost pociťoval ke svému majiteli.
Divokým zvířatům nelze napadení dávat za vinu. Reagují tak, jak jim velí instinkt. A každý, kdo chová zvíře, které patří do volné přírody, musí počítat s tím, že je může napadnout a usmrtit. Na jednu stranu, ať si každý dělá co chce a pokud svojí hloupostí zemře, pak si za to bohužel může sám, ale nikdy by takový chov neměl být nebezpečný dalším lidem.
Zdroje:
https://historicflix.com/the-strange-story-of-marius-els-and-his-pet-hippo/
https://www.snopes.com/fact-check/south-african-killed-by-pet-hippo/
https://www.wn24.cz/farmar-vychovaval-hrocha-jako-sveho-syna-ten-ho-nakonec-zabil/
https://www.theguardian.com/world/2011/nov/14/pet-hippo-humphrey-kills-owner
https://www.ahaonline.cz/clanek/musite-vedet/66151/jihoafricky-farmar-marius-els-vypiplal-od-mladete-hrocha-jenze-rozsapal-ho.html
https://theweek.com/articles/480179/loveable-pet-hippo-that-mauled-owner-death
