Článek
Je známo, že každý kontinent má své zajímavé rostliny a živočichy. Některé jsou dokonce endemitem, a tak je někteří vůbec neznají. Většinou se jedná o tvory, kteří jsou něčím zajímaví. Mohou vypadat zvláštně a připomínat zcela jiný živočišný druh nebo jsou třeba vrcholovým predátorem dané oblasti. Pojďme se na jedno takové zvláštní zvíře společně podívat.
Fosa madagaskarská (Cryptoprocta ferox)
Jedná se o šelmu patřící do čeledi Euplerinae, která některým lidem může připomínat spíše menší pumu. Její domovinou je Madagaskarská republika neboli Madagaskar. Je endemitem tohoto ostrova a největší masožravou šelmou. Možná i jejich blízká příbuznost s čeledí promykovitých, kam patří například hyena, je důvod, proč někteří mohu ve fose vidět znaky hyeny. I když by se dalo říct, že fosa připomíná spíše kočkovitou šelmu.
Celkový počet není nijak velký, ale v menších počtech jsou rozptýlené po celém ostrově. Nenajdeme je však v nezalesněných oblastech. Jejich oblíbeným stanovištěm jsou deštné pralesy a listnaté lesy. Tato největší madagaskarská šelma může měřit od 70 do 80 cm na délku od hlavy ke konci těla. Její ocas je velmi dlouhý a tvoří téměř stejnou délku jako její tělo, a to od 65 do 70 cm. Samci jsou přitom delší než samice. I když byla hlášena zvířata vážící až 20 kg, nejsou pro tyto data žádné jasné důkazy. Váha, která byla zjištěna u těchto šelem má poměrně velké rozmezí a to od 5,5 až do 8,6 kg. Váha samce se pohybuje v horní hranici tohoto rozpětí.
Nejen, že je fosa velmi obratnou šelmou na zemi, ale díky jejím končetinám se velmi dobře pohybuje i po stromech a větvích. Největším pomocníkem ve šplhání jsou její chodidla a kotníky. Ty se díky své flexibilitě dokáží pohybovat tak, aby bylo možné se dobře udržet na kmenech a větvích. V pohybu na stromech také pomáhají ne zcela zatažitelné drápy. Zajímavé je, že fosa velmi obratně a ladně přeskakuje ze stromu na strom. Na své zadní nohy si dokonce umí stoupnout podobně jako stojí člověk na chodidlech.
Fosa má velmi dobře osvalené a štíhlé tělo. I když se to na první dojem možná nezdá, má tato šelma poměrně hustou srst. Zbarvení je v horní části těla spíše tmavě hnědočervené. Na spodní části těla je srst zbarvena světleji, stejně tak jako ocas. Na srsti však není patrná žádná kresba či jiné znaky. Uši fosy jsou kulatého tvaru a jsou větší, stejně jako u kočkovitých šelem. Vytříbený sluch je také jedním ze tří smyslů, které fosa využívá. Oči fosy jsou středně velké a dokáží v noci odrážet světlo a jsou dalším dokonalým smyslem této šelmy. Třetím velmi dobře vyvinutým smyslem je čich.
Stejně jako některé kočkovité šelmy je fosa aktivní jak během dne, tak během noci. Největší aktivity jsou rozdělené do části dne. Většinou je to v brzkých ranních hodinách, v pozdních odpoledních hodinách a pak v nočních hodinách. I přesto, že se fosa považuje za samotářské zvíře, jsou krom matek s mláďaty občas k vidění i páry, které tvoří samci. Jsou to zvířata, která mají svá teritoria. Často do sebe zasahují. Teritoria si značkují pachovou stopou, kterou vytvoří díky análním žlázám. Značkují nejen na zemi, ale také ve stromech.
Fosa je největším a vrcholovým predátorem. Jejich lov je zaměřen hlavně na lemury. Dle oblasti výskytu se také liší složení jejich jídelníčku. I když je lemur jejich nejčastěji lovenou kořistí, někteří jedinci loví i jinou kořist. Většinou se jedná o různé druhy létajících i nelétavých ptáků, menší savce, ještěrky, menší hlodavce či bezobratlé. Vědci často zkoumali trus fosy, ve kterém byly nalezeny i části různých bobulí. Většina z nich ale pravděpodobně pocházela z žaludků lemurů.
V období říje, která probíhá většinou od září do října, se samice nepáří pouze s jedním samcem, ale pro své budoucí potomky si vybírá více samců. Vybírá si velmi pečlivě a samci se snaží upoutat co největší pozornost samice. Samci mezi sebou soupeří a jejich zvukový repertoár je v tomto období opravdu značný. V zajetí však může k páření docházet ve zcela jiných měsících. Většina zvířat ve volné přírodě se páří na stromech. Jedno páření může trvat i tři hodiny.
Pokud bylo páření úspěšné a samice zabřezla, začne si časem vyhledávat bezpečné místo, kam přivede na svět svá mláďata. Takovým místem většinou bývá nějaká větší dutina ve stromě, staré termitiště, opuštěné doupě nebo štěrbina ve skále. Přibližná doba březosti je něco okolo 90 dní. Samice může porodit od jednoho do čtyř mláďat, která se rodí zcela slepá a bez zubů. Zbarvení je jiné než u dospělých jedinců. Může být od bílé po šedohnědou. Mláďata poprvé otevírají oči okolo 14. dne. Jsou zcela závislá na matčině mléce. Okolo třetího měsíce začínají ochutnávat i pevnou stravu, kterou jim jejich matka přinese. Po celou dobu jsou ukryta v bezpečí doupěte. To začnou pomalu opouštět a prozkoumávat jeho okolí ve věku 4,5 měsíce. Samostatná začínají být okolo jednoho roku. S matkou mohou zůstat trvale, či ji opustí a najdou si vlastní teritorium.
Tato úžasná šelma byla v roce 2008 zapsána IUCN jako zranitelná. Její populace bohužel neustále klesá a hrozí, že jednou zcela vyhyne. Fosu je možné vidět i v některých zoologických zahradách. A nově v tomto roce také v pražské zoologické zahradě.
Zdroje:
https://www.nationalgeographic.com/animals/mammals/facts/fossa
https://www.britannica.com/animal/fossa-mammal-species
https://animaldiversity.org/accounts/Cryptoprocta_ferox/
https://www.stoplusjednicka.cz/fosa-predator-z-madagaskaru-tajemny-postrach-lemuru
https://www.abicko.cz/clanek/abc-zoo/31580/co-je-to-fosa-nejvetsi-nepritel-lemuru-ve-ktere-zoo-ji-muzete-videt.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Fossa_(animal)
