Článek
Když se mluví o psích plemenech, často se zapomíná na jednu podstatnou věc, drtivá většina z nich nevznikla proto, aby dobře vypadala na fotografii nebo aby se hodila do městského bytu. Psi byli po staletí pracovní silou. Pomáhali lidem přežít, chránili obydlí, hlídali zvířata a často nahrazovali to, co si lidé nemohli dovolit - koně či zaměstnance. V horských oblastech to platilo dvojnásob. Tvrdé podmínky, dlouhé zimy, omezené možnosti obživy. Právě tam se formovala plemena, která musela vydržet víc než jen nepohodlí. Musela vydržet samotu, chlad, déšť, fyzickou práci a přitom zůstat vyrovnaná. Bernský salašnický pes do této skupiny zapadá naprosto přirozeně.
Bernský salašnický pes
O přesném původu bernského salašnického psa se vedou debaty dodnes. Jisté ale je, že jeho vývoj úzce souvisí s alpskými oblastmi Švýcarska. Už před stovkami let se v této krajině pohybovali velcí, silní psi, kteří hlídali usedlosti a dobytek. Část kynologů se domnívá, že jejich dávnými předky byli molossoidní psi přivezení římskými legiemi, jiní mluví spíš o dlouhodobém vývoji místních pracovních psů. Ať už je pravda kdekoliv, bernský salašnický pes se formoval bez větší pozornosti světa. Nikdo ho nevystavoval, nikdo ho systematicky nešlechtil. Teprve na konci 19. století si několik nadšenců všimlo, že tito psi začínají mizet. Průmysl a modernizace udělaly své. Najednou nebylo třeba tahat vozíky, hlídat malé statky, všechno se měnilo. Právě tehdy začala snaha plemeno zachovat, jako kus živé historie.
Bernský salašnický pes je velký. Přesto nepůsobí jako hromotluk. Jeho tělo má zvláštní rovnováhu a síla je zjevná. Spíš klidná, rozložená, jakoby samozřejmá. Psi běžně dorůstají výšky 64 až 70 centimetrů v kohoutku, feny zůstávají o něco menší, přibližně mezi 58 a 66 centimetry. Váha se pohybuje většinou mezi 35 a 55 kilogramy. Čísla ale moc neřeknou. Důležitější je dojem. Správně stavěný bernský salašnický pes působí pevně, ale ne neohrabaně. Srst je dlouhá, hustá a bohatá. V zimě chrání před mrazem, v létě před prudkým sluncem. Typické trikolorní zbarvení je nepřehlédnutelné. Černý základ, rezavé znaky a bílá kresba na hlavě a hrudi. Každý jedinec má kresbu trochu jinou, a přesto je na první pohled jasné, o jaké plemeno jde. Hlava je silná s klidným výrazem. Oči jsou tmavé, často působí až zamyšleně. Uši visí přirozeně dolů, ocas je dlouhý a bohatě osrstěný.
Kdo čeká u bernského salašnického psa výbušnost nebo neustálou aktivitu, bude zklamaný. Tohle je pes, který nikam nespěchá. Sleduje, vyhodnocuje a teprve potom reaguje. Právě proto bývá označován za vyrovnaného a spolehlivého. Ke své rodině má silnou vazbu. Není vtíravý, ale chce být nablízku. Často leží někde opodál a má přehled o všem, co se děje. Samotu snáší špatně, zvlášť dlouhodobou. Ne proto, že by byl úzkostný, ale protože je zvyklý být součástí smečky. Zajímavostí je jeho pomalé dospívání. Psychicky dozrává později než mnoho jiných plemen. Někdy se zdá, že v těle velkého psa je pořád ještě trochu štěně. Výcvik proto vyžaduje trpělivost a klid. Tvrdost se u tohoto plemene nevyplácí.
Historicky byl bernský salašnický pes všestranným pomocníkem. Hlídal dvory, dobytek i rodinu. Tahal vozíky s mlékem, sýry nebo dřevem. Nebyl specialista, ale ani univerzální pes. Přesně takový pes byl na horské usedlosti potřeba. Dnes už se s ním setkáme hlavně jako s rodinným společníkem. Přesto si zachoval pracovní instinkty. Často se uplatňuje v canisterapii, někdy jako záchranářský pes. Není to atlet, ale jeho klid a spolehlivost jsou cennější než rychlost.
Zdravotní stránka bernského salašnického psa je kapitola sama pro sebe. Bohužel ne příliš veselá. Velká plemena obecně trpí na problémy s klouby a bernský salašnický pes není výjimkou. Dysplazie kyčlí a loktů patří k nejčastějším potížím. Velkým tématem jsou také nádorová onemocnění, která se u plemene objevují častěji, než by si kdokoliv přál. Průměrná délka života se pohybuje kolem 7 až 9 let. To je realita, se kterou musí budoucí majitel počítat. Kvalitní chov, správná výživa, nepřetěžování mladých psů a pravidelná veterinární péče mohou kvalitu života výrazně ovlivnit, zázraky ale čekat nelze.
Bernský salašnický pes není pes pro každého. Není levný na péči, není dlouhověký a není ani bezproblémový. Přesto si ho lidé znovu a znovu vybírají. Ne kvůli vzhledu, ale kvůli povaze. Kvůli klidu, který přináší do domu a také pocitu, že vedle vás neleží jen pes, ale tichý společník, působící jako sladký medvídek.
Zdroje:
https://www.britannica.com/animal/Bernese-mountain-dog
https://www.trupanion.com/pet-blog/article/bernese-mountain-dog
https://www.dailypaws.com/dogs-puppies/dog-breeds/bernese-mountain-dog
https://www.betterpet.com/learn/bernese-mountain-dog
https://dogtime.com/dog-breeds/bernese-mountain-dog
https://www.ireceptar.cz/zvirata/bernsky-salasnicky-pes-30001112.html
https://www.idnes.cz/hobby/mazlicci/bernsky-salasnicky-pes-samolepkove-album-mazlicci-mlada-fronta-dnes.A130927_220511_hobby-mazlicci_mce
https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/23623/psi-plemena-bernssky-salasnicky-pes-nejlepsi-pritel-vsech.html
