Článek
V každé době se najdou muži, kteří se dokážou vyhoupnout nahoru ve chvíli, kdy se společnost třese nejistotou. Nepřicházejí s přesným programem ani s pevnou ideologií. Přicházejí se slibem, že „udělají pořádek“. Často mají společných několik rysů. Opírají se o ozbrojenou sílu, vytvářejí obraz nepřítele, který je prý všude, a hlavně nesnášejí kontrolu. Nechtějí, aby se jim někdo díval pod ruce. A když se jim začne dařit, přestanou rozlišovat mezi kritikou a útokem, mezi odporem a zradou. V tu chvíli se stát pomalu mění v soukromé bojiště, kde platí jediné. Co chce vládce, to se stane.
Idi Amin
Idi Amin byl právě takový typ. Nebyl to jediný brutální diktátor moderní éry, ale pro způsob, jakým se u něj moc míchala s impulzivitou, paranoiou a okázalým teatrálním vystupováním, byl nezapomenutelným. Uměl se smát do kamer, rozdávat sliby a tituly, a ve stejné době nechat mizet lidi beze stop. Jeho vláda nebyla jen o násilí, byla o tom, že se násilí stalo prostředím, v němž se žilo. A to je někdy ještě děsivější než jednotlivé zločiny.
U Amina je příznačné, že i základní biografický údaj, rok narození, není v pramenech jednotný. Část zdrojů pracuje s rokem 1924/25, jiné uvádějí 1928. Co je ale konzistentní, je místo, oblast Koboko v severozápadní Ugandě, region vzdálený od center moci i vzdělání. Vyrůstal v prostředí, kde byl koloniální stát přítomný hlavně přes armádu, policii a daně. Školní vzdělání měl omezené, v mnoha životopisech se opakuje, že jeho formální vzdělání bylo minimální. Jeho výhodou byla fyzická síla. Byl vysoký, mohutný a působil autoritativně už tím, jak vstoupil do místnosti. A v systému, který oceňoval poslušnost a tvrdost, to byla tvrdá měna. Je důležité tomu rozumět. Nejde o to, že by z chudého dětství musel vyrůst tyran. Jde spíš o to, že prostředí, které mu nabídlo kariéru, byla armáda, instituce založená na síle, hierarchii a schopnosti potlačit odpor.
Amin vstoupil do britských koloniálních jednotek King’s African Rifles. Pro řadu mladých mužů to byl způsob, jak získat plat, pravidelné jídlo a status. A pro ambiciózní jedince i možnost vystoupat. Amin stoupal. Koloniální armáda východní Afriky nebyla škola demokracie. Učila disciplíně, loajalitě a tvrdosti. Když se pak Uganda osamostatnila a začala budovat vlastní státní struktury, armáda zůstala jedním z mála skutečně funkčních pilířů. A kdo měl v armádě vliv, měl v rukou něco, co civilní politici často neměli. Sílu vykonat rozhodnutí okamžitě.
Amin se postupně dostal natolik vysoko, že jeho jméno bylo spojované s nejvyššími vrstvami ugandské moci ještě před rokem 1971. V nové zemi, kde se politika mísila s rivalitou regionů a etnik a kde instituce teprve hledaly pevnou půdu, to bylo výbušné. Na konci 60. let byl v čele Ugandy Milton Obote. Vztah mezi Obotem a Aminem byl významný. Amin byl součástí mocenské struktury, ale zároveň se kolem něj hromadila nedůvěra. V lednu 1971 Amin provedl vojenský převrat a převzal moc. Převraty mají často první dny podobné. Slova o stabilitě, o konci korupce, o nové éře. A část veřejnosti může být zpočátku ochotná dát silné ruce šanci, zvlášť když má pocit, že předchozí vláda selhávala. Problém je, že v takovém modelu se kontrola brzy začne brát jako překážka. U Amina ten posun nastal rychle. Moc neopřel o budování institucí. Opřel ji o armádu, bezpečnostní složky a loajalitu vynucovanou strachem.
Aminův režim se stal symbolem brutality mimo jiné proto, že násilí nebylo pouze trestem za konkrétní čin. Bylo to prostředí, něco, co mohlo přijít kdykoliv. Lidé mizeli, byli zabíjeni, mučeni, vyhazováni z práce a vytrháváni z rodin. Často bez soudů, bez řádného obvinění, bez možnosti se bránit. V řadě diktatur existuje cynická logika. Když se držíš určitých pravidel, přežiješ. U Amina byla logika často rozbitá. Strach nebyl jen v tom, co se dělo, ale v tom, že nikdo nevěděl, co bude zítra považováno za hrozbu.
Počet obětí je dodnes předmětem odhadů, protože režim fungoval v chaosu a řada zločinů nezanechala dokumentaci. Přesto existují často citované rámce, které uváděly nejméně 80 000 až spíše kolem 300 000 obětí, jiné odhady, spojované s exilovými organizacemi a Amnesty International, pracují až s číslem 500 000. Čísla se možná liší, ale rozsah násilí a jeho systémová povaha jsou nesporné. V praxi to znamenalo, že lidé měnili cestu domů, vyhýbali se cizím pohledům, přestávali mluvit i s přáteli, protože nevěděli, kdo je může slyšet. A takhle se zlomí společnost, ne jen popravami, ale tím, že si lidé odvyknou důvěřovat.
V roce 1972 Amin nařídil vyhoštění velké části obyvatel ugandského původu z jihoasijských komunit. Mnoho z nich mělo britské doklady a bylo jim dáno krátké časové okno k odjezdu. Běžně se uvádělo 90 dní. A tohle nebylo jen administrativní opatření. Byla to masová akce spojená s konfiskacemi a násilím, která lidem brala domovy, podniky, vzpomínky a celý život. A zároveň to byla ekonomická rána pro Ugandu, protože jihoasijské komunity tvořily zásadní část obchodní a podnikatelské infrastruktury. Převzetí podniků loajálními lidmi režimu často neznamenalo spravedlivou nápravu, ale rozpad fungujících struktur.
Z vnějšího pohledu je to jedna z nejlépe uchopitelných epizod Aminovy vlády. Dá se datovat, dá se popsat, existují svědectví i dokumentace. Ale pro obyčejné lidi to zároveň znamenalo, že stát otevřeně ukázal, že dokáže z definice vymazat celou skupinu ze společnosti. A když to dokáže jednou, lidé logicky začnou přemýšlet, kdo bude další. Idi Amin byl často popisovaný jako groteskní postava, muž s přehnanými tituly, teatrálním vystupováním a tendencí k grandiózním prohlášením. Jenže právě tahle barvitost někdy zastíní to zásadní, že za fasádou byl člověk, který dokázal proměnit stát v mašinu na zastrašování.
Zlo u něj nemělo čistou podobu uniformního, chladného plánu. Bylo často osobní, prudké a impulzivní. A proto také tak nebezpečné. Když je tyran jen cynický stratég, dá se jeho režim někdy číst. U Amina bylo čtení obtížné, a to je pro oběti vždy horší.V roce 1976 se svět upřel na ugandské letiště Entebbe, kde byli drženi rukojmí v rámci mezinárodní krize kolem únosu letadla. Událost je dodnes známá mimo jiné kvůli následné záchranné akci a roli, kterou v krizi hrála ugandská strana. Amin se v průběhu událostí stylizoval do role vyjednavače a snažil se z krize vytěžit politický kapitál. Pro Aminův obraz je to typické. I ve chvíli, kdy šlo o lidské životy, přemýšlel v kategoriích prestiže, moci a toho, jak bude působit navenek.
Konec Aminovy vlády přišel s válkou. V říjnu 1978 Amin nařídil útok na Tanzanii. Výsledek se ale obrátil proti němu. Tanzanské síly spolu s ugandskými odpůrci režimu postupovaly, a v dubnu 1979 se blížily ke Kampale. Amin 11. dubna 1979 uprchl, jak tanzanské jednotky vedené invazí mířily na hlavní město. Je to trochu ironie, muž, který roky působil jako nezlomná autorita, nakonec opustil zemi v okamžiku, kdy se jeho moc ukázala jako křehká. Zůstala po něm ekonomika v rozkladu, společnost traumatizovaná strachem a dlouhý seznam mrtvých a nezvěstných. Po pádu uprchl nejprve do Libye a nakonec se usadil v Saúdské Arábii. Zemřel v roce 2003 v Džiddě.
Pro mnoho obětí a jejich rodiny to znamenalo dvojí ztrátu. Ztrátu blízkých a ztrátu spravedlnosti. Některé režimy po pádu zanechají alespoň moment vyrovnání, soudy a pojmenování viníků. Aminův příběh ukazuje, že realita bývá krutější. Tyran někdy dožije v bezpečí, zatímco lidé doma nesou následky celé generace. Když se někdo zeptá, jaký Idi Amin vlastně byl, svádí to pouze k jedné větě. Byl monstrum. Jeho nejděsivější rys nebyla jen brutalita, ale způsob, jakým se brutalita stala normou. V takovém státě se lidé neptají co je správné, ale co je ještě bezpečné. A když se bezpečí rovná mlčení, společnost začne odumírat zevnitř.
Aminův příběh ukazuje, jak rychle se může politická moc změnit v osobní násilí, pokud zmizí kontrola, právo a odpovědnost. A taky ukazuje, že tyranie nemusí mít elegantní ideologii. Stačí, když má v ruce zbraně a kolem sebe lidi ochotné dělat špinavou práci.
Zdroje:
https://www.britannica.com/biography/Idi-Amin
https://adst.org/2016/08/rise-power-butcher-uganda/
https://www.noiser.com/real-dictators/idi-amin-the-butcher-of-uganda
https://www.theguardian.com/news/2003/aug/18/guardianobituaries
https://www.imdb.com/name/nm0024907/bio/
https://www.ebsco.com/research-starters/history/idi-amin-flees-uganda
https://cnn.iprima.cz/africky-hitler-reznik-z-kampaly-a-posledni-skotsky-kral-pred-20-lety-zemrel-idi-amin-409539
https://www.reflex.cz/clanek/zajimavosti/105313/syn-carodejnice-v-cele-statu-pred-50-lety-zacal-teror-idiho-amina-reznika-z-kampaly.html
