Článek
Podmořský život je rozhodně jedna z věcí, která mnoho lidí fascinuje. Není proto divu, že se učíme šnorchlovat či dokonce potápět s kompletní výbavou. Protože právě tam dole je opravdu nač se dívat. Korálové útesy jsou na pozorování podmořského světa jako stvořené. Než však vstoupíme do světa, který pro nás není zcela přirozený, je nutné dodržovat mnoho pravidel, aby nedošlo ke zbytečnému zranění jak sebe sama, tak živočichů okolo nás. Vždy by mělo být ctěno pravidlo „koukej, ale nesahej“.
Perutýn ohnivý (Pterois volitans)
Jedna z nejkrásnějších mořských ryb, která žije v teplých tropických mořských vodách Tichého a Indického oceánu u korálových útesů. Oblíbené jsou vody u pobřeží Austrálie, Nového Zélandu, Malajsie, japonské pobřežní vody až po Jižní Koreu, kde se většinou pohybuje v hloubce do 50 metrů. Je možné ho pozorovat také v tzv. mořských světech, kde je součástí mořských nádrží. Právě tam se můžete většinou kochat jeho krásou, aniž by hrozilo nebezpečí, že přijdete do styku s jeho jedem.
Pro perutýna ohnivého je typické načervenalé zbarvení, ve kterém se objevuje bílé pruhování. Jeho zbarvení může budit zdání, že nemůže působit jako maskování, opak je však pravdou. Zároveň svému okolí vysílá jasný signál „pozor, jsem jedovatý“. Běžně dorůstá něco okolo 30 cm, jsou však jedinci, kteří tuto hranici překonají. Někteří zaznamenaní jedinci měli i 45 cm. Pokud má štěstí a nestane se kořistí murén, žraloků či člověka, může se dožít i krásných deseti let. Své paprskovité ploutve používá hlavně při obraně, kdy je roztáhne do stran a působí tak mnohem větším dojmem. V místech, kdy se paprsky dotýkají kůže, jsou umístěny jedové žlázy. Těmi je vylučován jedovatý sekret a nachází se jak na hřbetní, řitní, tak i na břišní ploutvi.
Jedových žláz má perutýn celkem 17-18. Jedová tekutina obsahuje proteiny, ale také acetylcholin, který má neurotoxický účinek. Byl u něj však zaznamenán ještě jeden druh jedu, který nemá bílkovinové složení, a to ichthyotoxin. Pro bližší zkoumání tohoto jedu je však nutné ho odebírat pouze živé rybě. Po úhynu perutýna se totiž tento toxin rozpadá. Do kontaktu s jedem tohoto krasavce se může dostat nezkušený potápěč nebo plavec, popř. zkušený potápěč či plavec, který si této ryby ve své blízkosti nevšimne. Lidé pracující v mořském světě, kteří čistí nádrže, kde se perutýn vyskytuje, se však se silou jeho jedu setkávají asi nejčastěji.
Nádherné paprskovité ploutve perutýna.
Pokud dojde ke kontaktu člověka s perutýnem a ten použije své paprsky s jedem, člověk začne velmi rychle pociťovat obrovskou bolest. Říká se, že intenzita bolesti je nejhorší zhruba po hodině, hodině a půl od zásahu jedem. Bolest trvá 6-12 hodin, v některých případech však klidně i více dní či dokonce měsíc. Takový člověk se silně potí, prožívá silné bolesti a přidat se mohou také obtíže s dýcháním. U alergických lidí může být průběh o něco horší. Jako první pomoc se doporučuje zasaženou oblast ponořit do horké vody, která má alespoň 45°C. Pomáhá to ke snížení bolesti a inaktivaci jedu. U některých osob však horká voda nepomůže a pak se doporučuje vakcína proti tetanu. Pomoct mohou i analgetika či některý druh antibiotik.
Perutýn je dravá ryba, která je aktivní spíše za šera. Přes den většinou ukrývá a odpočívá v různých skulinách v útesu, v dutinách či jiných úkrytech a za potravou vyráží později. V jeho jídelníčku najdeme převážně drobné rybky, krevety, garnáty, korýše a také kraby. Svoji kořist loví tak, že se rychle přikrade, otevře tlamku a nasaje svoji kořist do jícnu. Vodu nasátou s kořistí vyloučí, a tak si může pochutnat čistě na úlovku. Útok je tak rychlý, že okolní život ani nepostřehne, že se něco stalo. Nevzbudí tím žádnou paniku a může v klidu lovit dál.
Samci perutýnů jsou silně teritoriální a poměrně agresivní. V mořských nádržích si musí ošetřovatelé dávat velký pozor právě na samce.
Většinou jsou to samotářské ryby, které je však možné v období páření vidět ve skupince, kterou tvoří samec a několik samiček. V období rozmnožování obě pohlaví zcela změní svůj vzhled. Samice blednou a samci přichází o část pruhování. Když se dvoření samce samičce líbí, začne se dvořit také. Pak společně plavou k hladině, kde samička vypustí vajíčka a samec mlíčí. Tím vajíčka oplodní a ta jsou dále unášena mořským proudem. Již během dvanácti hodin se ve vajíčku začne vytvářet embryo. Po dalších 38 hodinách je již hotová larva, která se během pár dní rozplave a sama začne přijímat potravu.
Zajímavostí je, že perutýn je kanibal. Bez zaváhání si pochutnává na mláďatech stejného druhu.
V dnešní době se mnoho druhů dostává i tam, kde se běžně nevyskytují. To se děje i s některými druhy perutýnů. Narazit na ně můžeme i ve středomoří. Když však budeme opatrní, většinou není čeho se obávat. Na vaší dovolené se také můžete setkat s restaurací, kde vám tuto rybu budou servírovat jako mimořádnou pochoutku. Je však nutno podotknout, že přípravu by měl provádět opravdu zkušený kuchař.
Zdroje:
https://www.nationalgeographic.com/animals/fish/facts/red-lionfish
https://www.stoplusjednicka.cz/podmorsky-motyl-invazivni-perutyn-ohnivy-je-postrachem-i-mnohem-vetsich-tvoru
https://tn.nova.cz/zpravodajstvi/clanek/552855-stredomori-zaplavuji-prudce-jedovate-ryby-experti-maji-prekvapivy-navrh
https://en.wikipedia.org/wiki/Red_lionfish
https://cs.wikipedia.org/wiki/Perut%C3%BDn_ohniv%C3%BD
