Článek
Naše planeta nabízí mnoho krás a zvláštností, ať už z říše rostlin či říše zvířat. O většině zvířat toho víme už poměrně dost. Určitě ale o spoustě z nich stále nemáme ani tušení. Pak jsou tu taková, která částečně zůstávají se svým životem v mlze. Pojďme se podívat na podivného tvora, který působí spíše jako složenina několika živočišných druhů.
Ptakopysk podivný (Ornithorhynchus anatinus)
Tento, jak již z názvu plyne, podivný tvor patří do čeledi ptakopyskovití. Je endemickým živočichem jihovýchodní a východní oblasti australského pobřeží. Vyskytuje se především ve sladkovodních tocích a jezerech, kde je dostatek husté vegetace a poměrně mělká voda. Břehy řek, potoků a jezer jsou pro něj příhodným místem ke stavbě nor, ve kterých tráví většinu dne.
Pro tohoto jedinečného, středně velkého savce je naprosto charakteristický jeho kachní zobák. Plochý zobák mu pomáhá vyhledávat potravu tím, že je vybaven speciálními receptory, které dokáží rozeznat i velmi slabé elektrické impulzy, které vydává jeho kořist. Srst ptakopyska je velmi hustá a dobře odpuzuje vodu. Pomáhá udržet ptakopyska v teple i v chladnější vodě.
Zbarvení se pohybuje v odstínech hnědé. Na břiše a částečně na hřbetě je o něco světlejší. Je to z toho důvodu, aby bylo jeho tělo lépe maskováno. Ocas je plochý podobně jako jeho zobák. Pomáhá mu především kormidlovat při plavání, ale také jím uchopuje svoji potravu. Ptakopysk může dorůstat něco okolo 40-50 cm s váhou něco okolo 2 kg. Samice jsou o něco menší než samci.
Jedná se o nočního tvora, který žije solitérní život, krom období rozmnožování. Ptakopysk je velmi teritoriální zvíře a své území si patřičně hlídá. Když přijde jeho oblíbená chvíle, vyleze z nory a začne se potápět. V noci rejdí svým zobákem po dně a hledá něco k snědku. K tomu využívá již zmíněné receptory, ale má také velmi dobře vyvinutý čich a zrak. Mezi jeho oblíbenou potravu patří především různé druhy menších ryb, korýši a mnoho druhů hmyzu.
Je celkem zajímavé a mnohé může zmást, že samice ptakopyska po úspěšném páření klade vejce. Vždyť je to přece savec a ten rodí živá mláďata, ne? Savec to sice je, ale patří do řádu primitivních savců, kterým se říká ptakořitní. Vajec neklade mnoho. Jejich počet se většinou pohybuje mezi jedním až třemi vejci. Ta se líhnou už za deset dní. Zajímavé je, že po vyklubání se chovají opět jako mláďata běžného savce a sají mateřské mléko. Nicméně i zde je malá zvláštnost. Samice nemá klasickou bradavku. Z mléčné žlázy pouze vypouští mléko a mládě ho saje přímo z povrchu kůže.
A nyní k jeho obávané jedovatosti. Jedem totiž disponují pouze samci. Na zadních nohou má samec ptakopyska jedové ostny. V nich jsou jedové žlázy. Ty produkují jed zvaný neurotoxin. I když se říká, že ptakopysk dokáže usmrtit i člověka, většinou je ohrožen pouze nemocný či jinak oslabený jedinec. Většina lidí by pocítila „jen“ velmi intenzivní bolest, otoky, celkovou únavu, horečku, slabost nebo poškození tkání. Při napadení je nutné vyhledat okamžitou lékařskou pomoc.
Nicméně svůj jed využívá primárně k obraně.
Zdroje:
https://www.britannica.com/animal/platypus
https://animaldiversity.org/accounts/Ornithorhynchus_anatinus/
https://www.nationalgeographic.com/animals/mammals/facts/platypus
https://www.denik.cz/zvireci-denik/ptakopysk.html
https://www.stoplusjednicka.cz/ptakopysk-podivny-superman-mezi-plazem-savcem
https://en.wikipedia.org/wiki/Platypus
