Článek
Jdu si takhle po zahradě a najednou můj pohled upoutá cosi velkého. Když takového pavouka uvidíte poprvé, nejspíš vás nezaujmou nohy ani kresba na těle. Pohled automaticky sklouzne k zadečku. Je obrovský, téměř dokonale kulatý a proti zbytku těla působí až nepřiměřeně. U hodně mohutných samic to vypadá, jako by za sebou pavouk vláčel kuličku několikanásobně větší než vlastní hlavohruď. A když je navíc zbarvená nezvykle světle, může chvíli trvat, než člověku dojde, že se nedívá na žádného zatoulaného návštěvníka z jižní Evropy. Tohle je křižák čtyřskvrnný (Araneus quadratus) a potkat ho můžeme i u nás.
Křižák čtyřskvrnný (Araneus quadratus)
Tento druh není nijak vzácný. Česká arachnologická společnost jej řadí mezi velmi hojné druhy a jeho výskyt je známý z velké části republiky. Jenže hojný u pavouka ještě neznamená, že ho budeme pravidelně nacházet doma na zdi. Křižák čtyřskvrnný je spojený hlavně s loukami, vyššími travinami a bylinnými porosty, kde má dostatek prostoru pro svou síť. Člověk ho proto může roky míjet, přestože žije třeba nedaleko jeho domu. Největší pozornost na sebe strhávají dospělé samice. Dorůstají podstatně větších rozměrů než samci a na konci léta mohou být skutečně mohutné. Samotné tělo samice může měřit přibližně dva centimetry, což možná nezní nijak závratně. Jenže u pavouka s dlouhými nohami a především s tak objemným zadečkem je výsledný dojem úplně jiný. British Arachnological Society dokonce uvádí křižáka čtyřskvrnného jako nejtěžšího pavouka žijícího v Británii.
Právě velikost zadečku bývá někdy až zarážející. U dospělé samice před obdobím kladení vajíček může nabýt takových rozměrů, že při pohledu shora skoro zakryje hlavohruď. Nejde o deformaci ani o nemocného pavouka. Samice během léta intenzivně loví a postupně se připravuje na rozmnožování. Její tělo musí vytvořit velké množství vajíček a na konci sezony se to na jejím vzhledu může výrazně projevit. A já na takovou samici narazila. Podle samotného velkého břicha bychom ale druh určovat neměli. Mnohem lepší nápovědu nosí přímo na zádech. Jsou tam čtyři světlé skvrny. Právě podle nich dostal své české jméno. Obvykle jsou uspořádané do čtveřice na horní straně zadečku a bývají viditelné i u jedinců, kteří se jinak barevně značně liší. A těch barevných variant je překvapivě mnoho. Jednou narazíte na samici zelenavou, jindy žlutou, oranžovou, načervenalou nebo hnědou. Některé jsou velmi světlé, skoro krémové. Kdyby člověk postavil několik výrazně odlišně zbarvených samic vedle sebe a čtyři typické skvrny nebyly vidět, snadno by mohl nabýt dojmu, že před sebou má několik různých druhů.
To je také jeden z důvodů, proč si jej lidé mohou splést s jinými křižáky. Nejznámějším příbuzným je samozřejmě křižák obecný (Araneus diadematus), kterého většina z nás alespoň jednou viděla. Ten však na zadečku obvykle nese známou kresbu složenou ze světlých skvrn připomínajících kříž. U křižáka čtyřskvrnného jsou pro orientační poznání důležitější čtyři výrazné světlé body a poněkud jiný celkový vzhled zadečku. Ještě zajímavější než jeho barva je ale místo, kde tráví většinu života. Pokud chcete tohoto pavouka hledat, nemá příliš smysl obracet kameny nebo prohlížet půdu. Stačí se během pozdního léta dívat mezi vyšší rostliny. Tam bývá natažená velká kruhová síť. Je to klasická pavučina, jakou bychom nakreslili dítěti na obrázek s pavoukem. Paprsky vybíhají ze středu a mezi nimi se stáčí lepkavá spirála. U velké samice může mít celá konstrukce kolem čtyřiceti centimetrů v průměru. Postavit něco takového mezi stébly, která se ve větru neustále pohybují, a potom síť udržovat funkční, přitom není jednoduché.
Samice navíc nemusí sedět uprostřed a čekat, až jí kořist přistane přímo pod nohama. Poblíž sítě si vytváří úkryt spojený se sítí signálním vláknem. Navenek se tak může zdát, že je pavučina prázdná. Stačí ale, aby do ní vletěla moucha, můra nebo jiný hmyz a pavouk ihned pozná, že se něco děje, podle vibrací. Pak už se věci odehrají rychle. Kořist zápasící s lepivými vlákny má jen omezený čas. Křižák k ní přiběhne, znehybní ji a později z ní získá potravu. Jed, kterým disponuje, tedy není žádnou zvláštní zbraní určenou proti velkým živočichům. Je součástí způsobu lovu, bez kterého by pavouk jen obtížně zvládal kořist, která může být velmi pohyblivá a v některých případech schopná se i bránit. Jed však u pavouků spolehlivě vyvolává otázku, zda jsou nebezpeční také pro člověka. U křižáka čtyřskvrnného není důvod k panice. Člověk není jeho kořistí a pavouk nemá žádný důvod ho pronásledovat nebo napadat. Při hrubém zacházení a přimáčknutí se samozřejmě může pokusit bránit, stejně jako mnoho jiných živočichů. Velká samice však může vypadat podstatně nebezpečněji, než ve skutečnosti je. Pokud se objeví na zahradě, není nutné ji likvidovat. Naopak, pokud nikomu nepřekáží, nejlepší je nechat ji tam, kde je.
Její síť totiž každou noc a každý den dělá něco, za co by jí majitelé zahrad mohli být spíše vděční. Zachytává létající hmyz. Křižák přitom není žádný bezmyšlenkovitý stroj, který jednou natáhne pavučinu a tím jeho práce skončí. Síť se poškozuje větrem, deštěm, pohybem rostlin i samotnou kořistí. Pavouk ji musí opravovat a obnovovat. Výroba sítě stojí energii, a proto je pro něj důležité, aby se investice do velké sítě vyplatila. Léto však jednou skončí a pro dospělou samici přichází nejdůležitější část jejího života. Po spáření připraví kokon, do kterého naklade vajíčka. Je to vlastně poslední velká investice do další generace. Dospělí jedinci s příchodem chladného období hynou, ale životní cyklus druhu tím nekončí. Vajíčka přečkají nepříznivou část roku chráněná v kokonu a na jaře se objeví mladí pavouci. Z drobných mláďat se během následujících měsíců postupně stanou lovci schopní budovat vlastní sítě. A pokud mají dostatek potravy, některé samice se do konce léta promění v ony nápadné těžkotonážní pavouky s téměř kulovitým zadečkem.
Velká světlá samice s černě pruhovanými nohami může na dřevěném plotě vypadat jako něco, co se do české přírody dostalo omylem. Člověka napadne jižní Evropa, exotický pavouk dovezený s ovocem nebo druh, který se k nám začal šířit teprve nedávno. Ve skutečnosti před sebou může mít jednoho z běžných obyvatel naší krajiny. Sama jsem byla chvíli překvapená, na jaký druh se to vlastně koukám. Sice pavouci nepatří mezi mé oblíbence, ale tento druh je celkem vizuálně zajímavý.
Křižák čtyřskvrnný žije od nížin až do vyšších poloh a Česká arachnologická společnost jej považuje za druh bezprostředně neohrožený. Vyhovují mu louky, okraje cest, vyšší bylinná vegetace a další místa, kde člověk nechal rostlinám alespoň trochu prostoru. Právě dokonale posečený trávník pro něj příliš zajímavý není. Potřebuje stébla a rostliny, mezi nimiž dokáže svou síť ukotvit. My necháváme na své zahradě úseky, které jsou pro hmyz vhodným domovem. Očividně i tento druh u nás našel vhodný domov.
Zdroje:
https://britishspiders.org.uk/araneus-quadratus
https://plantiary.com/insect/araneus-quadratus_2427.html
https://fr.wikipedia.org/wiki/Araneus_quadratus
https://www.naturespot.org/species/four-spotted-orb-weaver
https://uknature.co.uk/spiders/A.quadratus-info.html
