Článek
Na první pohled nic zvláštního. Na led působí teplo a začne tát. Voda odteče a ledu ubude. U kostky vytažené z mrazáku tím celý příběh končí, jenže u ledovce, který váží miliardy tun, už tak jednoduchý není. A pokud se místo horského ledovce podíváme na Antarktidu, dostaneme se do rozměrů, které se jen těžko převádějí do něčeho, co člověk zná z běžného života. Pod ledem tam na některých místech leží téměř pět kilometrů dalšího ledu. Kdyby jednou zmizel všechen, světové oceány by v průměru stouply asi o 58 metrů.
Tání ledovců
Tohle číslo zní možná absurdně. Přesto nejde o vymyšlený odhad. National Snow and Ice Data Center uvádí, že antarktický ledový příkrov obsahuje zhruba 30 milionů krychlových kilometrů ledu. Právě jeho úplná ztráta by znamenala přibližně oněch 58 metrů navíc v globální průměrné hladině moře.
Naštěstí tu existuje jedno velké „ale“. Antarktida během našeho života neroztaje. Ani se neočekává, že by zmizela do konce tohoto století. Kdyby někdy došlo ke ztrátě celého příkrovu, bavili bychom se o nesmírně dlouhé proměně, která by se odehrávala v řádu mnoha staletí až tisíciletí. Představa obrovské vlny, která se po roztání Antarktidy rozběhne přes oceán a zaplaví kontinenty, je tedy nesmyslná. Nic takového by se nestalo. Moře by přibývalo postupně. Právě v tom je ale celý problém s tajícím ledem trochu zrádný. Většina změn není dost rychlá na to, abychom je mohli pozorovat pouhým okem, a přesto jsou při pohledu přes několik desetiletí dobře měřitelné.
Ledovec totiž netaje jako sněhulák na zahradě. Neustále se pohybuje. V horních částech může přibývat nový sníh, který se pod vahou dalších vrstev postupně mění v led, zatímco jinde led mizí. Led se pomalu tlačí krajinou, praská a tam, kde ledovec dosáhne moře, se z jeho čela mohou odlamovat obrovské kusy. Samotné odtržení ledové kry ještě neznamená, že ledovec umírá. Takto se ledovce chovaly dávno předtím, než člověk začal jejich pohyb sledovat ze satelitů. Podstatné je, kolik ledu za určitou dobu získají a kolik ho ztratí. Jestliže ztráta opakovaně převyšuje přírůstek, zásoba se zmenšuje. A přesně takovou ztrátu dnes u velkých ledových příkrovů dokáží odborníci měřit.
Podle IPCC přišlo Grónsko mezi lety 1992 a 2020 přibližně o 4 890 miliard tun ledu. Antarktida za stejné období ztratila zhruba 2 670 miliard tun. Grónský úbytek přidal ke globální průměrné hladině moře asi 13,5 milimetru, antarktický dalších přibližně 7,4 milimetru. Milimetry vedle kilometrů silného ledu nevypadají nijak dramaticky. Jenže jde o průměr počítaný přes světové oceány.
Tady také vzniká jeden častý omyl. Ne každý led, který na Zemi roztaje, zvedne moře stejným způsobem. Led plovoucí v oceánu už vodu vytlačuje. Jeho roztání proto funguje jinak než u ledu, který leží na pevnině. Pokud ale zmizí led z Grónska, Antarktidy nebo horských ledovců a výsledná voda se dostane do oceánu, přibyla do něj voda, která tam předtím nebyla. A právě Antarktida jí na pevnině drží nepředstavitelné množství. Kdybychom ji zbavili ledu, nezůstala by po něm ani souvislá rovná pevnina podobná ostatním kontinentům. Část podloží, především na západě Antarktidy, se nachází pod úrovní moře. To je důležité i pro současné chování ledovců. Na okrajích kontinentu vybíhá led z pevniny nad oceán a vytváří plovoucí ledové šelfy. Ty už samy plavou, a jejich případné roztání proto není totéž jako přidání stejného množství pevninského ledu do vody. Mají však jinou úlohu. Dokážou brzdit led proudící z vnitrozemí.
Je to trochu jako zarážka před něčím mnohem větším. Když se ledový šelf ztenčuje nebo se rozpadne, led za ním může postupovat k oceánu rychleji. Proto vědci nesledují jen louže tající vody na povrchu Antarktidy. Zajímají je pohyby ledu, jeho tloušťka, rychlost proudění i teplota vody, která se dostává pod plovoucí okraje příkrovu. Pokud bychom přesto dotáhli krajní scénář až do konce a představili si Antarktidu bez ledu, oněch 58 metrů by změnilo mapu světa způsobem, který už není možné popsat jako obyčejné zatopení pobřeží.
Nízko položená území by se stala součástí moře, voda by pronikla do některých dnešních nížin a říčních údolí a s ní by se posunula i hranice mezi sladkou a slanou vodou. Zmizela by zemědělská půda, měnila by se ústí řek a infrastruktura vybudovaná těsně u dnešního moře by se ocitla na místě, kde by už jednoduše nemohla zůstat. Hladina oceánů se ovšem nechová jako voda nalitá do dokonale rovné nádoby. Do hry vstupují mořské proudy, pohyby pevniny a dokonce gravitační účinek samotných ledových příkrovů. Když obrovská masa ledu mizí, mění se i její působení na okolní oceán. Skutečné regionální změny by proto nebyly všude totožné.
Antarktida je extrém. Mnohem menší Grónsko však dobře ukazuje, že ani menší ledový příkrov není ve skutečnosti malý. Podle NSIDC je v něm přibližně 2,9 milionu krychlových kilometrů ledu. Jeho úplné roztání by odpovídalo asi 7,4 metru globálního zvýšení hladiny moře. Také tady platí, že jde o množství vody uložené v ledu, nikoliv o předpověď toho, co se stane během několika příštích desetiletí. Jenže ledovce nejsou důležité pouze proto, že po jejich roztání přibývá voda v moři. To je pohled člověka stojícího na pobřeží. Pro někoho žijícího stovky kilometrů od oceánu může být podstatnější něco úplně jiného.
Horské ledovce jsou zásobárnou vody, která se uvolňuje během teplejší části roku. Když ledovec začne rychleji tát, může z něj zpočátku odtékat vody více. Jenže zároveň spotřebovává zásobu, která se vytvářela po velmi dlouhou dobu. Pokud se ledovec dál zmenšuje, jednou přijde okamžik, kdy už zkrátka nebude mít z čeho tolik vody uvolňovat. V oblastech závislých na ledovcové vodě se tak může postupně měnit průtok řek i dostupnost vody v obdobích, kdy je jí nejvíce potřeba.
Ustupující led po sobě navíc někdy zanechává prohlubně naplněné vodou. Vznikají ledovcová jezera, která mohou být zadržována sutí nebo samotným ledem. Většina z nich samozřejmě žádnou katastrofu nezpůsobí. Pokud ale nestabilní hráz povolí, voda se může během krátké doby vydat údolím dolů. Tání ledu tak může mít zároveň dvě úplně odlišné tváře. Jednu pomalou, měřitelnou v desetiletích, a druhou, která se v konkrétním horském údolí může odehrát během několika hodin.
Při pohledu na Antarktidu máme před sebou led, který je místy kilometry silný a působí prakticky nezničitelně. Jeden lidský život je proti době, po kterou takový příkrov vznikal a měnil se, zanedbatelně krátký. Jenže i velmi pomalá změna se nakonec stane velkou, pokud pokračuje dostatečně dlouho. Proto nemá příliš smysl strašit představou, že jednoho dne roztaje poslední kus Antarktidy a ráno najdeme oceán o 58 metrů výš. Tak tání ledových příkrovů neprobíhá. Mnohem zajímavější a také skutečnější je to, co se odehrává předtím. Nejdříve milimetry, potom centimetry. Změny, kterých si člověk při návštěvě pobřeží vůbec nevšimne, ale které se postupně sčítají.
Úplně roztátá Antarktida patří k velmi vzdáleným a krajním scénářům. Úbytek jejího ledu však vzdáleným scénářem není. Ten už byl změřen. A právě rozdíl mezi těmito dvěma skutečnostmi je při hovoru o tajících ledovcích možná nejdůležitější. Asi nejvíc lidé tento problém vnímají v situaci, kdy se zdokumentují lední medvědi, kteří led k životu potřebují, ale mizí jim před očima a tím mizí i jejich přirozené prostředí.
Zdroje:
https://www.novinky.cz/clanek/pocasi-zmensil-se-o-31-metru-horky-srpen-prispel-k-rychlemu-tani-alpskych-ledovcu-40597121
https://nsidc.org/learn/parts-cryosphere/glaciers?utm
https://www.ipcc.ch/report/ar6/wg1/chapter/chapter-9/?itid=lk_inline_enhanced-template&utm
https://www.novinky.cz/clanek/pocasi-zmensil-se-o-31-metru-horky-srpen-prispel-k-rychlemu-tani-alpskych-ledovcu-40597121
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/ledovce-taji-v-poslednich-deseti-letech-stale-rychleji-popsala-studie-358286
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/tani-ledovcu-v-antarktide-bude-jine-nez-si-vedci-zatim-mysleli-ukazal-novy-model-58428
