Článek
Karolina Juszczykowska neuměla napsat vlastní jméno. Když s ní v létě 1944 německá policie sepisovala výpověď, na místě, kam měl přijít podpis, udělala tři křížky. V protokolu toho o sobě řekla docela dost. Kde se narodila, čím se živila, kde pracovala i proč se v jejím domě našli dva židovští muži. Právě kvůli nim seděla ve vězení a čekala, co s ní bude dál. Ještě před několika týdny přitom chodila normálně do práce. Bylo jí šestačtyřicet, žila v Tomaszówě Mazowieckém a peněz měla sotva dost pro sebe a svou dceru. Muži, kteří se u ní schovávali, jí za jídlo a ubytování platili. Karolina to při výslechu nijak nezapírala. Tvrdila dokonce, že právě peníze byly důvodem, proč je vzala k sobě. Jmenovali se Janek a Paweł.
Karolina Juszczykowska
Narodila se 1. července 1898 v Budkówě nedaleko Tomaszówa. Rodina byla chudá a Karolina se do školy vůbec nedostala. Ve třinácti letech už pracovala. Odjela do německého Meklenburska, kde několik let sloužila na statku, potom se vrátila do Polska. Později měla dceru Bronisławu, kterou vychovávala sama. Živila se tím, co zrovna sehnala. Prala prádlo, uklízela, pracovala při stavbě silnic. V roce 1934 se usadila v Tomaszówě Mazowieckém a během německé okupace se dostala k práci v kuchyni Organizace Todt.
V Tomaszówě tehdy žila už jen malá část lidí, kteří tvořili předválečnou židovskou komunitu. Před válkou jich byly tisíce. Po příchodu Němců následovalo ghetto a postupná likvidace jeho obyvatel. Transporty odvážely lidi především do Treblinky a po dalších deportacích v roce 1943 byla místní komunita téměř zničena. Několika lidem se podařilo zmizet dřív, než na ně přišla řada. To ovšem znamenalo začátek dalšího problému. Člověk bez dokladů a bez bezpečného místa nemohl venku dlouho přežívat. Každou noc potřeboval někde přespat, někdo mu musel obstarat jídlo a každý další člověk, který o něm věděl, znamenal další možnost, že se o úkrytu dozvědí Němci.
Někdy na začátku léta 1944 se dva takoví muži dostali ke Karolině. Řekli jí, že jí budou platit 300 zlotých týdně, pokud je nechá bydlet u sebe a bude jim obstarávat jídlo. Nebyla to závratná suma. Karolina ale žila velmi skromně a peníze potřebovala. Muže přijala a přibližně šest týdnů se nic nedělo. Spali na podlaze. Přes den se příliš ukazovat nemohli. Když Karolina odcházela do práce, zamykala dům a oni zůstávali uvnitř. Muselo jí být jasné, co může následovat, pokud je někdo najde. V okupovaném Polsku se za pomoc Židům skutečně popravovalo. Přesto je šest týdnů neposlala pryč.
V neděli 23. července se všechno pokazilo. Do domu přišli němečtí četníci. Podle později dochovaných údajů nepřišli proto, že by někdo oznámil ukrývání Židů. Dům prohledávali z jiného důvodu a na oba muže narazili náhodou. Janek a Paweł byli zastřeleni. Karolinu zatkli a její dceru Bronisławu poslali na nucené práce do Německa. Od této chvíle už lze její cestu sledovat poměrně přesně, protože začala vznikat úřední dokumentace. Němci se vyptávali na oba mrtvé muže, na peníze, které Karolině dávali, i na to, zda věděla, že jsou Židé. Věděla. Při výslechu uvedla, že je vzala kvůli penězům. Byla chudá a tři sta zlotých týdně pro ni nebyla zanedbatelná částka.
Na druhou stranu přijala riziko, které s běžným pronájmem nemělo nic společného. V případě odhalení nešlo o pokutu nebo ztrátu práce. Hrozila jí smrt. Dne 10. srpna 1944 byla převezena do Piotrkówa Trybunalského. O třináct dní později stanula před německým zvláštním soudem. Soudní jednání netrvalo dlouho. Dva Židé byli nalezeni v jejím domě, Karolina jejich přítomnost nepopírala a přiznala také to, že věděla, koho ukrývá. Rozsudek zněl jasně, trest smrti.
Pak se stalo něco, co nikdo nečekal. Soudci sami navrhli, aby Karolina dostala milost. Zohlednili její majetkové poměry a také skutečnost, že za ukrývání mužů nepožadovala nijak vysokou částku. Soudci dospěli k názoru, že poprava už nebude mít potřebný odstrašující účinek, protože v okolí zůstalo tak málo Židů, že podobné případy se pravděpodobně nebudou opakovat. Byl srpen 1944. To, co Němci začali o několik let dříve uzavřením Židů do ghett, bylo v Tomaszówě téměř dokončeno. Lidé byli mrtví, deportovaní nebo se někde skrývali. Soud tedy v podstatě konstatoval, že exemplární poprava za ukrývání Židů přestává být potřebná, protože většinu těch, které bylo možné ukrýt, už nacisté odstranili. Návrh na milost ale nakonec neprošel.
Karolinu převezli do Německa a po čase skončila ve věznici Preungesheim ve Frankfurtu nad Mohanem. Čekání se protahovalo. Léto vystřídal podzim a potom zima. Zprávy z fronty byly pro Německo stále horší. Na východě postupovala Rudá armáda, západní Spojenci se po vylodění v Normandii dostali až k německým hranicím. Pro Karolinu to ale nebyl závod, ve kterém stačilo vydržet do určitého data. Nikdo tehdy nevěděl, že válka v Evropě skončí v květnu. Ona mohla pouze čekat.
Rozsudek byl vykonán 9. ledna 1945. Karolinu Juszczykowskou popravili ve Frankfurtu gilotinou. Den nato německý státní zástupce poslal do Piotrkówa oznámení, že odsouzená byla popravena. Tím byla věc z pohledu úřadů vyřízena. Její dcera Bronisława měla větší štěstí. Nucené práce přežila. Po válce se svým manželem a dětmi nějakou dobu žila v táborech a roku 1951 odešla do Kanady. O své matce dlouho nic nevěděla. Když se její případ po letech začal znovu zkoumat, nebylo už koho se ptát. Janek a Paweł zemřeli v červenci 1944 a žádné další informace o nich neexistují. Karolina o necelého půl roku později. Zůstaly pouze německé dokumenty.
V roce 2011 ale Yad Vashem po prostudování jejího případu rozhodl, že Karolinu Juszczykowskou uzná za Spravedlivou mezi národy, což je titul, který je udělen někomu, kdo s nasazením vlastního života zachraňoval Židy před nacistickým vyhlazením. Peníze, které od obou mužů dostávala, nebyly vyhodnoceny jako nepřiměřený finanční prospěch. Při posuzování případu hrálo roli také to, jak obrovské nebezpečí na sebe jejich ukrýváním vzala.
Zdroje:
https://wwv.yadvashem.org/yv/en/exhibitions/righteous-women/juszczykowska.asp
https://wwv.yadvashem.org/yv/en/exhibitions/righteous-women/index.asp
https://notablepeopleproject.org/karolina_juszczykowska
https://instytutpileckiego.pl/en/zawolani-po-imieniu/relacje-z-upamietnien/karolina-juszczykowska-upamietniona-tomaszow
https://instytutpileckiego.pl/en/zawolani-po-imieniu/upamietnieni/karolina-juszczykowska
https://en.wikipedia.org/wiki/Karolina_Juszczykowska
