Článek
Jezero Nyos na severozápadě Kamerunu vůbec nevypadalo jako místo, před kterým by měl člověk utíkat. Leželo mezi zelenými kopci, obklopené vesnicemi, pastvinami a políčky. Lidé v jeho okolí žili po generace, pásli dobytek a večer se vraceli domů stejně jako kdekoliv jinde. Nebyla tu žhavá láva, kouř stoupající ze země ani jiná nápadná známka toho, že by se pod klidnou hladinou připravovalo něco nebezpečného. Přesto se během noci z 21. na 22. srpna 1986 okolí jezera změnilo v místo jedné z nejpodivnějších přírodních katastrof moderní historie.
Jezero Nyos
Nebylo potřeba zemětřesení, obrovská vlna ani sopečná erupce. V tomto případě totiž zabíjel vzduch. První náznaky, že se s jezerem něco děje, přišly večer. Někteří obyvatelé později vzpomínali na dunivý zvuk přicházející od Nyosu. Farmář Ephriam Che, který bydlel na vyvýšeném místě nad jezerem, slyšel kolem deváté večer hluk připomínající sesuv. Zpozoroval také podivnou bílou mlhu stoupající od vody. Netušil, že právě výše položený dům mu pravděpodobně zachraňuje život. Dole v údolích se totiž dělo něco, co lidé nemohli vidět ani cítit.
Z jezera se uvolnilo obrovské množství oxidu uhličitého. Plyn se rozlil přes okolní krajinu a protože je oxid uhličitý za daných podmínek hustší než okolní vzduch, držel se především při zemi a postupoval níže položenými místy. Neměl barvu, která by obyvatele varovala. Neměl charakteristický zápach. Lidé v cestě plynového oblaku často vůbec netušili, že se k nim blíží nebezpečí.
V domech usínaly celé rodiny. Ve chlévech stál dobytek, venku pobíhala zvířata. Když se koncentrace oxidu uhličitého prudce zvýšila, začal plyn vytlačovat vzduch potřebný k dýchání a zároveň ve vysokých koncentracích sám působil toxicky. Člověk vystavený takovému prostředí mohl velmi rychle pocítit závratě, ztratit vědomí a bez pomoci zemřít. Mnozí lidé tak jednoduše usnuli a už se neprobudili.
Ráno muselo být pro ty, kteří přežili, téměř nepochopitelné. V některých domech zůstali mrtví členové rodin, venku ležela uhynulá zvířata a celé části vesnic náhle ztichly. Katastrofa zasáhla Nyos a okolní sídla včetně Subumu, Cha a Fang. Někteří lidé byli nalezeni v bezvědomí a probudili se až po mnoha hodinách, aniž by věděli, co se během noci stalo. Nakonec se počet mrtvých vyšplhal přibližně k 1 700 až 1 750 lidem. Zahynuly také tisíce kusů hospodářských zvířat. Přesto nebyly domy stržené, krajinu nespálila láva a vesnicemi se neprohnala povodňová vlna. Právě to bylo na celé katastrofě tak děsivé. Na první pohled chyběl viník, co takové hromadné úmrtí způsobil.
Vědci přijíždějící k Nyosu proto stáli před mimořádně zvláštní otázkou. Co dokáže během jediné noci usmrtit tolik lidí a zvířat, aniž by za sebou zanechalo klasické stopy přírodní katastrofy? Odpověď museli hledat hluboko pod hladinou. Nyos totiž není obyčejné jezero. Leží ve vulkanické oblasti a vyplňuje kráter vzniklý při dávné explozivní sopečné činnosti. Dosahuje hloubky kolem dvou set metrů. Právě jeho hloubka, poloha a způsob, jakým jsou jednotlivé vrstvy vody uspořádané, sehrály v tragédii zásadní roli.
Z hlubin Země se v oblasti uvolňuje oxid uhličitý magmatického původu. Plyn se prostřednictvím podzemních vod dostává do nejhlubších částí jezera a rozpouští se ve vodě. Za normálních okolností by člověk mohl očekávat, že plyn postupně vystoupá na povrch a unikne do atmosféry. U Nyosu však dlouhou dobu fungoval jiný mechanismus. Hluboká voda se s povrchovou téměř nepromíchávala. Nad spodními vrstvami navíc ležely desítky až stovky metrů vody. S rostoucí hloubkou stoupá tlak a za vysokého tlaku se může ve vodě rozpustit mnohem větší množství oxidu uhličitého. Nyos tak po dlouhou dobu fungoval trochu jako obrovská láhev syceného nápoje, jen bez uzávěru, který by byl na první pohled vidět. Oxid uhličitý se dole postupně hromadil, rok za rokem. Na hladině přitom nemuselo být vidět nic zvláštního.
Co přesně se večer 21. srpna 1986 stalo, zůstává tajemstvím, které vědci nedokážou s naprostou jistotou rozluštit. Jednou z hlavních možností je sesuv horniny do jezera. Uvažovalo se také o změnách počasí či jiném narušení vodního sloupce. Novější odborné práce považují velký sesuv za pravděpodobný spouštěč, jistotu ale nikdo nemá. Samotný proces, který následoval, už ale vědci vysvětlit dokážou mnohem lépe. Část hluboké vody nasycené oxidem uhličitým se dostala vzhůru. Jak stoupala, tlak okolní vody klesal. Rozpuštěný plyn proto začal vytvářet bubliny. Tím se voda stávala lehčí a stoupala ještě rychleji, což umožnilo uvolnění dalšího plynu. Rozběhla se tak řetězová reakce.
Dobré přirovnání nabízí láhev perlivého nápoje. Dokud je uzavřená a pod tlakem, oxid uhličitý zůstává z velké části rozpuštěný. Po otevření tlak klesne a začnou se tvořit bublinky. Když lahví předtím zatřeseme, celý proces může být dost prudký. A u jezera Nyos se něco podobného odehrálo v měřítku celého hlubokého jezera. Na povrch se začala valit voda bohatá na plyn a uvolňování oxidu uhličitého se prudce zrychlovalo. Podle následných pozorování musela být událost mimořádně silná. Vegetace na jednom výběžku nad hladinou byla poškozena vysoko nad tehdejší úrovní vody, což svědčilo o mohutném pohybu vody.
Do atmosféry se během krátké doby dostalo ohromné množství oxidu uhličitého. Kdyby se stejné množství plynu rychle rozptýlilo vysoko do atmosféry, následky by mohly být jiné. Okolí Nyosu je však členité. Oxid uhličitý se držel v níže položených částech terénu a proudil údolími pryč od jezera. Právě údolí, která zdejším obyvatelům běžně poskytovala místo pro domy, cesty a pastviny, se té noci změnila v past.
Vyšší poloha naopak některým lidem pomohla přežít. Po katastrofě se objevily také zprávy o podivných kožních poraněních u části přeživších. Zpočátku vzniklo podezření, že z jezera unikly kyselé nebo žíravé sopečné plyny. Pozdější lékařské vyšetřování ale ukázalo, že nálezy odpovídaly spíše následkům dlouhého bezvědomí a tlaku na tkáně než chemickým popáleninám. Studie stovek přeživších zároveň podporovala závěr, že hlavní příčinou katastrofy bylo masivní zasažení oxidem uhličitým. Samotné jezero po události změnilo vzhled. Hluboká voda vynesla na povrch látky bohaté na železo, které po kontaktu s kyslíkem oxidovaly. Hladina tak získala načervenalý odstín.
Pouhé dva roky před katastrofou, v srpnu 1984, došlo v Kamerunu k podobné události u jezera Monoun. Zahynulo tehdy 37 lidí. V době katastrofy u Monounu však šlo o tak neobvyklý fenomén, že vysvětlení založené na náhlém úniku oxidu uhličitého působilo některým vědcům příliš nezvykle. Teprve Nyos ukázal v mnohem děsivějším měřítku, že některá jezera mohou být skutečně nebezpečná a smrtící. Po Nyosu bylo jasné, že nestačí jezero pouze sledovat. Pokud se bude oxid uhličitý v hlubinách dál hromadit, může se jednou opět vytvořit nebezpečná zásoba. Začalo se proto hledat řešení, které by plyn dostalo ven kontrolovaně.
Výsledkem byly odplyňovací trubky. Princip je překvapivě elegantní. Trubka sahá z hladiny až do hluboké vody bohaté na oxid uhličitý. Zpočátku je potřeba dostat vodu vzhůru, ale jakmile začne stoupat, tlak klesá a rozpuštěný oxid uhličitý vytváří bubliny. Směs vody a plynu je lehčí a proudění se následně udržuje samo. Nad hladinou pak vzniká vysoký bílý gejzír. Ten ale není poháněný klasickým čerpadlem. Energii mu poskytuje samotný oxid uhličitý unikající z vody, podobně jako obsah protřepané lahve šampaňského vystřelí po otevření ven.
První stálá odplyňovací trubka byla v Nyosu uvedena do provozu v roce 2001. Později přibyly další systémy, jejichž úkolem bylo množství rozpuštěného plynu postupně snižovat. Místo nekontrolovaného úniku obrovského množství CO₂ najednou mohl plyn odcházet průběžně a v množství, které se v okolním vzduchu dokázal bezpečně rozptýlit.
Z každé takové tragédie většinou vzejde nápad, jak se takové katastrofě v dalším letech vyhnout. Některým to život bohužel nevrátí, ale může zachránit mnoho dalších.
Zdroje:
https://www.dw.com/en/40-years-after-the-lake-nyos-disaster-in-cameroon/a-78459694
https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC1836556/
https://www.britannica.com/event/Lake-Nyos-disaster
https://www.ebsco.com/research-starters/environmental-sciences/african-lake-emits-toxic-gas
https://www.usgs.gov/publications/origin-and-age-lake-nyos-maar-cameroon
https://blogs.egu.eu/geolog/2026/08/21/from-under-lake-nyos-the-geology-physics-and-engineering-of-limnic-eruptions/
https://www.sciencedirect.com/science/article/abs/pii/0377027389900528
