Článek
V srpnu roku 1951 měli lékaři v malém francouzském městě Pont-Saint-Esprit nečekaně hodně práce. Přicházeli k nim lidé s bolestmi břicha, nevolností, někteří zvraceli, jiní si stěžovali, že několik nocí pořádně nespali. Samo o sobě by na tom nebylo nic zvláštního, zvlášť během horkého léta. Jenomže pacientů přibývalo a jejich stav se u části z nich začal měnit způsobem, který už s obyčejnou žaludeční nevolností neměl mnoho společného. Byli nervózní, zmatení, nedokázali se soustředit a potom někteří začali vyprávět o věcech, které kolem nich nikdo jiný neviděl.
Hrůza v Pont-Saint-Esprit
Pro Pont-Saint-Esprit to musela být dost zvláštní situace. Město ležící na břehu Rhôny nedaleko Avignonu mělo tehdy jen několik tisíc obyvatel, takže když během krátké doby onemocněly desítky lidí, nešlo to přehlédnout. Navíc se postupně ukázalo, že některé případy jsou opravdu vážné. Nemocní trpěli křečemi a halucinacemi, byli dezorientovaní a někteří propadali takovému strachu, že je bylo obtížné uklidnit. Jeden pacient měl například pocit, že jej napadají hadi. Další viděli zvířata nebo jiné děsivé výjevy. Člověk, který ještě před několika dny normálně pracoval a staral se o rodinu, najednou bojoval s něčím, co pro ostatní neexistovalo, pro něj samotného to však v tu chvíli bylo naprosto skutečné a často strašidelné.
Situaci přímo na místě sledoval také lékař Pierre Gabbaï, který později případ se svými kolegy popsal v odborném časopise. Těžké poruchy vnímání a delirium byly skutečně součástí onemocnění. Některé pacienty bylo nutné hospitalizovat a hlídat, aby neublížili sobě nebo někomu kolem sebe. Jeden muž v rozrušeném stavu dokonce vyskočil z okna nemocnice. Pád přežil a ani zranění ho podle dobových popisů okamžitě nezastavilo.
V tu chvíli už bylo zřejmé, že tu hrůzu nezpůsobila náhoda. Nemocných byly stovky, i když jen část z nich měla ty nejhorší příznaky. Několik lidí zemřelo. Údaje o přesném počtu postižených a mrtvých se v různých zdrojích liší, což se u tohoto případu později stalo zdrojem dalšího zmatku. Podstatnější bylo ale něco jiného. Nemocní pocházeli z různých domácností a nebyl mezi nimi na první pohled žádný důvod, proč by měli ve stejnou dobu trpět podobnými potížemi. Lékaři a vyšetřovatelé proto hledali něco, s čím mohli přijít do styku všichni. Nakonec se začali ptát na jídlo. A právě tady se poprvé objevil chléb z místní pekárny Roch Briand.
Ve Francii počátku padesátých let měl chléb v domácnosti ještě samozřejmější místo než dnes. Kupoval se prakticky každý den a nikdo příliš nepřemýšlel nad tím, jestli by mohl představovat zdravotní riziko. Když se ale porovnalo, co nemocní jedli, právě chléb začal být podezřelým číslo jedna. Pokud byla závadná mouka, stačilo z ní upéct jednu větší várku a během krátké doby se mohla dostat do mnoha domácností. Otázkou bylo, co se s ní mohlo stát.
Jedna možnost se nabízela poměrně rychle a nebyla vůbec nepravděpodobná. Obilí mohl napadnout námel. Dnes je tahle otrava pro většinu lidí známá spíš z historie, jenže dříve představovala skutečný problém. Námel vzniká na obilovinách napadených paličkovicí nachovou. V klasu se místo zdravého zrna vytvoří tmavý protáhlý útvar a ten obsahuje alkaloidy schopné velmi výrazně zasáhnout lidský organismus. Pokud se napadené obilí dostalo mezi zdravé a společně se semlelo, problém byl na světě.
Otrava námelem se nazývá ergotismus a Evropané ji znali celá staletí, i když dlouho samozřejmě netušili, co ji způsobuje. Nemocní cítili silné pálení v končetinách, protože některé námelové alkaloidy stahují cévy a zhoršují prokrvení. V těžkých případech mohly části těla dokonce odumírat. Právě odtud pochází staré označení „oheň svatého Antonína“. Existovala ale i křečovitá forma ergotismu, při které se objevovaly poruchy nervového systému, křeče, zmatenost a změny vnímání. Když se to porovnalo se stavem některých lidí v Pont-Saint-Esprit, souvislost se nabízela sama. Z námelových alkaloidů vycházel také výzkum švýcarského chemika Alberta Hofmanna. Právě při práci s jejich deriváty vzniklo LSD. Námel tedy opravdu obsahuje látky, jejichž chemie může souviset s velmi výraznými účinky na lidský organismus. To ovšem neznamená, že lidé ve francouzském městě snědli LSD, jak se někdy v poněkud zjednodušených verzích tohoto případu naznačuje.
Už během vyšetřování se totiž objevily pochybnosti, zda námel opravdu dokáže vysvětlit všechno, co lékaři u pacientů pozorovali. Zvažovaly se také jiné druhy otravy. Mluvilo se například o sloučeninách rtuti používaných tehdy k ošetřování osiva. Takto ošetřené obilí samozřejmě nebylo určeno k jídlu, ale pokud by se omylem dostalo tam, kam nemělo, mohlo způsobit velmi vážné problémy. Ani pro tuto variantu se však nepodařilo získat tak přesvědčivé důkazy, aby bylo možné případ definitivně uzavřít.
U řady historických záhad se neví skoro nic a zbytek doplňují dohady. Tady je to jiné. Víme, že lidé skutečně onemocněli. Víme, že nešlo jen o několik jednotlivců. Lékařské popisy zachycují halucinace, nespavost, zažívací obtíže, křeče i těžké psychické stavy. Velmi silné podezření padlo na chléb. Přesto se nepodařilo s naprostou jistotou určit látku, která celou událost způsobila.
Po mnoha letech se do příběhu přimíchala ještě CIA. Americký novinář Hank Albarelli přišel s teorií, podle které mohlo být Pont-Saint-Esprit součástí tajného experimentu s LSD. Možná to zní zajímavě, zvlášť když se ví, že CIA později v rámci svých programů s psychoaktivními látkami skutečně experimentovala a některým lidem byly drogy podávány bez jejich vědomí. K tomu stačí přidat město plné pacientů s halucinacemi a vznikne prostor pro konspirační teorii. Jenže důkaz, který by spojoval CIA přímo s otravou v Pont-Saint-Esprit, chybí. Teorie o tajném experimentu se proto nedá stavět na stejnou úroveň jako samotné dobové lékařské záznamy. To, že dvě události vypadají, jako by do sebe zapadaly, ještě neznamená, že spolu skutečně souvisejí.
Možná i kvůli všem pozdějším teoriím se někdy zapomíná na lidi, kteří byli přímo u toho. Ti v srpnu 1951 nevěděli nic o budoucích experimentech CIA ani neřešili chemické složení námelových alkaloidů. Viděli jen, že v jejich městě přibývá nemocných. Někdo měl několik dní žaludeční problémy, jiný skončil v nemocnici a další člověk se choval tak, že ho vlastní rodina téměř nepoznávala. Pak se mezi lidmi rozšířilo podezření, že za tím může být chléb, který ještě před pár dny bez obav jedli všichni doma.
A to muselo být nepříjemné už samo o sobě. U potravin totiž funguje důvěra, nad kterou běžně vůbec nepřemýšlíme. Člověk přijde do pekárny, koupí bochník a nenapadne ho zkoumat každé sousto. Přesně tak to dělali i lidé v Pont-Saint-Esprit. Pokud za jejich nemocemi skutečně stála kontaminovaná mouka, přinesli si příčinu problémů sami domů v papírovém obalu a nakrájeli ji rodině k jídlu.
Po několika týdnech nejhorší období pominulo a život ve městě se postupně vrátil do normálu. Případ ale nezmizel. Nejdříve se o něj zajímali lékaři a toxikologové, mnohem později historici, novináři a příznivci nejrůznějších teorií. Čím více času uplynulo, tím podivnější verze se kolem něj objevovaly. To ale tak bývá u většiny příběhů, které jsou tak trochu záhadou.
Zdroje:
https://time.com/archive/6617670/medicine-st-anthonys-fire/?
https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/veda/ohen-svateho-antonina-byl-pohromou-stredoveku-jeho-podstatu-ted-odhaluji-cesti-vedci-80862
https://www.lemonde.fr/archives/article/1951/08/28/le-pain-empoisonne-a-fait-deux-nouveaux-morts_2068743_1819218.html?
https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/cia-podstrcila-francouzum-chleb-s-lsd-aby-poznala-ucinek-drogy.A100311_153523_zahranicni_btw
https://www.lemonde.fr/archives/article/1951/08/30/un-quatrieme-deces-dans-l-affaire-du-pain-empoisonne-de-pont-saint-esprit_2069038_1819218.html?
https://www.centrum.cz/clanek/rok-1951-prinesl-lidem-v-jizni-francii-vize-ktere-nedokazali-ovladnout-to-co-nasledovalo-pusobi-temer-jako-nocni-mura-119939
