Článek
Hory pro něj nebyly pódiem ani výzvou k soupeření. Byly prostorem ticha, koncentrace a respektu. Právě proto je jeho lavinový příběh tak silný. Nejde o nezodpovědného dobrodruha ani o hazardéra. Jde o jednoho z nejzkušenějších freeriderů planety, kterému hory ukázaly, že ani znalosti, ani pokora nejsou neprůstřelné.
Jeremy Jones
Jeremy Jones se narodil v roce 1975 v Kalifornii. Dětství prožil obklopený přírodou, horami a oceánem. Nebyl hlučný ani výbušný typ. Spíš pozorovatel. Kluk, který dokázal celé hodiny mlčet a dívat se kolem sebe. Už tehdy v něm byl silný vztah a respekt k přírodním silám. Miloval zimu, sníh a samotu. Snowboard se mu stal přirozeným pokračováním těla, takovým prostředkem pohybu.
Na rozdíl od mnoha pozdějších profesionálů nezačínal s ambicemi pro slávu. Snowboarding byl únikem. Prostorem, kde nebylo třeba mluvit. V devadesátých letech se snowboarding rychle komercializoval. Závody, sponzoři a show. Jeremy Jones šel opačným směrem. Zatímco jiní sbírali medaile, on mířil mimo sjezdovky, mimo resorty, do volného terénu.
Backcountry snowboarding je jízda v neupravených horách a právě ten se stal jeho doménou. Nešlo jen o styl jízdy, ale o způsob myšlení. Každý svah je jiný. Každý den se hory chovají jinak. A chyba se neodpouští. Jones si rychle vybudoval pověst člověka, který nepodceňuje riziko. Studoval lavinovou problematiku, meteorologii i strukturu sněhu. Nebyl to jezdec, který to tam pošle a je mu všechno jedno. Byl to jezdec, který čeká a vyhodnocuje.
Jeremy Jones nikdy netvrdil, že laviny jsou součástí zábavy. Naopak. Opakovaně mluvil o tom, že lavina je největší hrozbou freeridera. Ne pády, ne skály, ale sníh samotný. Zúčastnil se desítek kurzů, přednášel o bezpečnosti, investoval do nejmodernější výbavy. Lavinový vyhledávač, sonda, lopata, to nebyly jen doplňky, ale samozřejmost. A přesto přišel den, kdy to nestačilo.
K lavině, která se stala jednou z nejzásadnějších událostí jeho života, došlo během natáčení v odlehlém horském terénu. Podmínky nebyly ideální, ale nebyly ani extrémně nebezpečné. Typický den, kdy zkušený jezdec ví, že riziko existuje, ale je zvládnutelné. Svah, který si Jones vybral, znal. Přesto na něm byla slabá vrstva sněhu, která jak se ukázalo byla ale zrádná. Stačil jeden jediný oblouk a pak se sníh utrhl. Lavina nezačala nijak dramaticky. Nebyl to sněhový výbuch. Spíš hluboké dunění. Jeremy si uvědomil, co se děje, ještě než se pohnul. A pak ho sníh strhnul a pohltil. Ten okamžik popisuje později velmi klidně a bez emocí.
Tělo přestal naprosto ovládat. Pak přišla rotace, náraz a ztráta orientace. Tma a tlak byl ze všech stran. Sníh se mu dostal do úst i do nosu. Každý pokus o pohyb situaci zhoršoval. Nakonec se lavina zastavila. A s ní i on. Byl zcela zasypaný.
Ve chvíli, kdy lavina přestane téct, začne doslova boj o čas. Sníh rychle tuhne a mění se v beton. Pohyb hrudníku je omezený a dech mělký. Vzduch v prostoru kolem obličeje se během několika málo minut vydýchá. Začne se hromadit oxid uhličitý a nastupuje panika. Srdce zrychluje a spotřeba kyslíku roste. Lidé, kteří se snaží zběsile kopat, často umírají rychleji než ti, kteří se zklidní, pokud to vůbec dokážou.
Jeremy Jones zůstal pod sněhem plně při vědomí. Nemohl se pohnout. Nemohl křičet. Věděl, že každý nádech je drahý. Později popsal, že nejhorší nebyl strach ze smrti, ale pocit definitivního konce. Že už nic nemůže udělat. Že všechno skončilo. Záchrana závisela jen na jednom, na lidech nad ním. Jones měl zapnutý lavinový vyhledávač. Jeho tým reagoval okamžitě. Přesně tak, jak to nacvičovali několikrát. Následovalo použití sondy, hledání signálu a kopání. Každá minuta byla nekonečná. Sníh byl tvrdý a těžký. Když se konečně dostali k jeho obličeji, byl na hraně bezvědomí. Vyhrabali ho v posledních okamžicích, kdy tělo ještě dokázalo bojovat.
Jeremy Jones vyvázl bez amputací, bez trvalých fyzických následků. Přesto se něco změnilo. Lavina mu nevzala tělo, ale odnesla část iluzí. Sám později přiznal, že právě tenhle zážitek ho přiměl zpomalit. Přehodnotit, kam ještě chce jít a kam už ne. Ne proto, že by se bál, ale proto, že pochopil definitivnost laviny. Jones se následně stal velmi hlasitým zastáncem bezpečnosti v horách. Mluvil o tom, že zkušenosti nezaručují přežití. Že respekt není slabost. A že hory nepotřebují obdiv, jen pokoru.
Jeremy Jones přežil proto, že byl připravený a měl také obrovské štěstí. V horách neexistuje spravedlnost. Jen rovnováha mezi věděním, rozhodnutím a náhodou. Ten den mu sníh dovolil nadechnout se ještě jednou. A on to nikdy nepřestal brát vážně.
Zdroje:
https://www.jonessnowboards.com/pages/jones-snowboards-team-rider-jeremy-jones
https://www.mensjournal.com/travel/jeremy-jones-avalanche-experience
https://www.nationalgeographic.com/culture/article/jeremy-jones-nat-geo-33-2025
https://www.snowboarder.com/news/caught-in-an-avalanche-jeremy-jones-reflects-on-his-experience
https://www.bubsnaturals.com/blogs/blog/the-real-life-lesson-snowboard-legend-jeremy-jones-learned-in-that-avalanche
https://gognarly.com/blogs/blog/a-conversation-with-jeremy-jones-a-story-of-resilience-and-accountability
