Hlavní obsah
Příroda a ekologie

Karakal: Jediným výskokem uloví ptáka v letu. Jeho mrštnost a obratnost je dechberoucí

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: Armandwentzel, www.pixabay.com

Je známo, že kočkovité šelmy patří mezi skvělé lovce. Vždyť i obyčejná malá kočka domácí dokáže skvěle lovit, pokud k tomu má příležitost. Ne všechny ale dokáží takové kousky jako právě karakal.

Článek

Většina z nás si při představě kočkovité šelmy vybaví ty nejznámější, ke kterým patří tygr, lev, puma, levhart nebo také obyčejná kočka domácí. Karakal je však méně známou šelmou, ale rozhodně ne o to méně zajímavou. Ba naopak. Jeho vzhled i způsob lovu z něj činí zvláštním druh. Společně se teď můžeme vydat tuto jedinečnou šelmu více poznat.

Karakal (Caracal caracal)

Pro tuto střední kočku, která ale patří do podčeledi malých koček, je domovem Asie a Afrika, kde se zdržuje v savanách, stepích, lesostepích nebo v  polopouštích. Karakal je často zaměňován za rysa. Příbuzensky je však spolu nic nespojuje. To už se svojí postavou více blíží k pumám. Karakalové mají poměrně dlouhé nohy a malou hlavu. Kvůli tomu mohou působit velmi zvláštním dojmem. Na malé hlavě mají velké uši, na jejichž konci mají výrazné štětiny, které mohou být dlouhé až 5 cm.

Jejich tělo je dlouhé něco okolo 140 cm včetně ocasu a kohoutková výška se pohybuje mezi 40-50 cm. Váhově jsou na tom o něco málo více samci, kteří váží průměrně okolo 12,7 kg. Váha samic se pohybuje okolo 10 kg. Barva jejich srsti má docela velký záběr od pískové, béžové, šedé přes hnědou až zlatavou a někdy s nádechem do červena. Světlejší barvy v odstínech krémové, bílé nebo světle žluté najdeme na jejich spodnější straně těla. V okolí tlamy a hlavy je patrná černá kresba.

Aktivita karakala je největší, když se teploty pohybují pod 20°C. I když jsou tyto šelmy spíše solitérními lovci a preferují samotářský život, je možné je zahlédnout i ve dvojici. I když se většinou jedná o krátkou dobu, není to nutně doba, kdy se karakalové párují kvůli rozmnožování. Samci jsou schopni denně cestovat i 15 km a celková rozloha jejich teritoria může být dokonce více než 200 km čtverečních, přičemž samice mají teritorium mnohem menší než samec a denně ujdou o něco méně kilometrů. Karakal je velmi rychlá šelma a na krátké vzdálenosti se umisťuje hned za gepardem.

Jako jiné kočkovité šelmy, i karakal má mnoho způsobů komunikace. Mezi sebou mohou komunikovat díky pachovým značkám, kterým velmi dobře rozumí. K tomu využívají pachové žlázy na bradě, lících, prstech, ale také anální žlázy a moč. Značkováním dávají vědět všem ostatním, že jsou tu a je třeba s nimi počítat a také k případnému nalezení protějšku a následnému páření. Co se týče hlasové komunikace, tak i zde je repertoár poměrně značný. Můžeme u nich slyšet zvuky od vrčení, syčení, mňoukání, mručení až po ty připomínající štěkání.

Karakal je zdatný lovec a jeho jídelníček je nesmírně pestrý. Je schopen i při své menší velikosti ulovit kořist, která je mnohem větší a těžší, než je on sám. Z menší kořisti jsou to různé myši, krysy nebo třeba veverky a zajíci. Z těch větších snadno uloví mladé antilopy, gazely a impaly. Když dostane příležitost, neváhá ulovit i domácí mazlíčky, kozy, drůbež nebo ovce. Jako téměř každá šelma, nepohrdne ani mršinou. Je mistrem v lovu ptáků, které jedním skokem do výšky chytne v letu. Na tyto výskoky je opravdu krásný pohled. Svoji kořist si podobně jako levhart rád odtahuje do koruny stromu.

Tuto zajímavou šelmu bylo možné vidět i na malbách ve starém Egyptě. Pro Egypťany měl karakal velký význam. Jeho pohled měl údajně kouzelnou moc a často jejich těla mumifikovali. Byl také nástrojem zábavy. Když bylo pochytáno dost karakalů, na každého se uzavírala sázka, kolik uloví vypuštěných ptáků. Dnes by to mohlo být považováno za týrání, ale v dobách dřívějších to bylo jisté zpestření. Pro člověka není karakal nebezpečným zvířetem, pokud není zahnán do kouta či nemá zranění, které by ho nutilo zaútočit. Jako další druhy ohrožuje populaci snižování jeho přirozeného prostředí a lov člověkem. Na jeho udržení se také podílejí některé zoologické zahrady, kterým se poměrně dobře jejich chov daří. Jako málo dotčený druh je od roku 2002 zařazen Mezinárodním svazem ochrany přírody. Pokud si někdo pořizuje karakala od koťátka, je poměrně snadné jej ochočit.

Zdroje:

https://www.nationalgeographic.com/animals/mammals/facts/caracal-wildcats-africa

https://www.sokujiciplaneta.cz/priroda/sub-ucinny-lovec-ptaku-karakal

https://www.stoplusjednicka.cz/puvabny-karakal-nejmrstnejsi-atlet-ze-vsech-kockovitych-selem

https://www.abicko.cz/clanek/precti-si-priroda/27067/vzdusny-tanecnik-karakal-ulovi-i-ptaka-v-letu.html

https://cs.wikipedia.org/wiki/Karakal

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz