Článek
Teriéři tvoří jednu z nejzajímavějších a nejrozmanitějších skupin psů. Původně byli vyšlechtěni k lovu škodné, především hlodavců, jezevců a lišek, kdy často pracovali samostatně a v těžkých podmínkách. Spojuje je odvaha, rychlé reakce a neuvěřitelná energie. Přestože se dnes většina teriérů stala rodinnými společníky, jejich typická povaha se neztratila. Jsou živí, chytří, tvrdohlaví, ale také oddaní a neúnavní. Každý teriér má svůj osobitý šarm a osobnost, která dokáže člověka zcela okouzlit. Mezi nimi vyniká i foxteriér – malý pes s velkým srdcem a nezdolnou odvahou.
Foxteriér
Původ foxteriéra sahá do Anglie, do 18. století, kdy se tam hon na lišky stal oblíbenou společenskou zábavou. Lovci potřebovali psa, který se dokáže dostat do nory, je rychlý, chytrý a zároveň dostatečně odvážný, aby lišku z úkrytu vyhnal. A tak vznikl foxteriér, malý pes s neuvěřitelným elánem a odhodláním. Zpočátku se k jeho chovu využívali různí lovečtí psi, pravděpodobně teriéři z Walesu, bullteriéři i bíglové. Postupem času se z nich vyvinuly dvě varianty, hladkosrstý a drsnosrstý foxteriér. Zpočátku se brali jako jedno plemeno, teprve později se rozdělili podle typu srsti. Oba si ale uchovali stejnou povahu, energii a odvahu.
Na anglickém venkově byli foxteriéři doslova nepostradatelní. Při honech běželi spolu s jezdci na koních, doprovázeli smečky honičů a v pravý okamžik vklouzli do nory. Tam se pustili do tvrdé a drsné práce. Štěkáním, prudkými pohyby a tlakem lišku vyhnali. Byli rychlí, chytří a neuvěřitelně houževnatí. Dalo by se říct, že bez foxteriéra by tehdejší hon na lišku nebyl úplný.
Na pohled působí foxteriér drobně, ale jeho tělo je pevné, svalnaté a pružné. Výška v kohoutku se pohybuje kolem 37 centimetrů, hmotnost obvykle mezi 7 až 9 kilogramy. Stavbou těla je ideálně vyvážený a kompaktní. Hlava je poměrně dlouhá a suchá, oči tmavé a plné života. Uši má malé, tvarované do písmene„V“ a sklopené dopředu, což mu dodává neustálý výraz pozornosti. Krk je pevný a elegantně nesený, hrudník úzký, aby se vešel do nory, a hřbet rovný s krátkými, silnými bedry. Nohy má rovné a silné.
Rozdíl mezi oběma variantami je především ve srsti. Hladkosrstý foxteriér má srst krátkou, hladkou a lesklou, přiléhající k tělu. Drsnosrstý naopak nosí kabátek hustý, tvrdý a hrubý, který ho chrání před nepřízní počasí i zraněními v terénu. Typické jsou jeho vousy a výrazné obočí, díky nimž působí o něco více rošťácky. Zbarvení bývá převážně bílé, často s hnědými nebo černými znaky. Bílá barva měla u loveckých psů ten význam, že byl v terénu dobře vidět.
Foxteriér je srdcem dobrodruh. Živý, bystrý, neúnavný a neuvěřitelně vnímavý. Všude musí být, všechno ho zajímá a do všeho se vrhá s nadšením. Má vrozenou odvahu a také určitou dávku tvrdohlavosti. Když si něco umane, těžko ho přesvědčíte o opaku. Ale právě to z něj dělá tak osobitého psa. Nebojí se ničeho a nikoho. I přes svou malou velikost má v sobě odvahu, kterou by mu mohl závidět leckterý větší pes. Vždy byl zvyklý pracovat samostatně, proto dokáže být i dost svéhlavý a ostrý. Na druhou stranu, když si člověka oblíbí, dokáže být nesmírně věrný. Miluje svého pána a chce být součástí všeho dění.
Potřebuje dostatek pohybu a mentální stimulaci. Pokud se nudí, stejně jako mnoho takových psů si najde vlastní zábavu, a ta nebývá vždy k radosti majitele. Foxteriér miluje hry, trénink i různé psí sporty. V agility je jako doma, rychlý, přesný a soustředěný. Výborně reaguje na pozitivní motivaci, na pochvalu, hru a pamlsek. Naopak tvrdý přístup ho jen uzavře. K dětem bývá většinou přátelský, i když někdy trochu divočejší. Se svými lidmi tvoří silnou smečku a dokáže být oddaným společníkem. K cizím lidem bývá zdrženlivý a se psy stejného pohlaví nemusí vždy vycházet, což je dané jeho teriéřím temperamentem.
Foxteriér je pes stvořen k pořádné akci. Miluje procházky, běhání, aportování i vodu. Rád se zapojí do všeho, co děláte, ať už jde o výlet, práci na zahradě nebo výcvik. Není to pes pro lenivé majitele, ale kdo mu dá možnost vybití, dostane v něm skvělého a zábavného parťáka. Na procházkách bývá zvídavý a sleduje každou stopu. Instinkt lovce z něj nikdy nezmizel. Proto se doporučuje mít ho venku pod kontrolou, ideálně na vodítku nebo s elektronickým obojkem. Jeho energie je nakažlivá, kdo s ním žije, ten se prostě nudit nebude.
Foxteriér je vesměs zdravé, odolné plemeno. Žije dlouho, často se dožívá 14 až 15 let. Má pevnou konstituci, dobré kosti i silné srdce. Občas se může objevit sklon k alergiím nebo zubnímu kameni, jinak ale netrpí vážnými chorobami. Péče o srst je jednoduchá. Hladkosrstá varianta se jen občas otře vlhkým hadříkem, drsnosrstá se musí pravidelně trimovat, tedy vytrhávat starou srst, aby mohla dorůstat nová. Je to práce, ale stojí za to, srst pak zůstává hustá a zdravá. Důležité je dopřát foxteriérovi pohyb a pozornost. Pokud žije aktivně, bývá spokojený a vyrovnaný. Dlouhé dny o samotě ale nesnáší. Potřebuje kontakt, podněty a pocit, že má pořád co dělat.
Dnes už se s foxteriérem na honech příliš nesetkáte, ale jeho lovecký duch zůstává. Stal se především společenským psem, který se hodí k lidem s aktivním životním stylem. Je zvídavý, veselý, má smysl pro humor a dokáže zlepšit náladu, i když se vám zrovna nechce smát. Není to pes pro každého, jeho energie a tvrdohlavost vyžadují majitele, který má trpělivost a nadhled. V nezkušených rukách se z něj může stát velmi nepříjemný společník. Pokud vás toto plemeno uchvátilo, je dobré si o něm zjistit veškeré informace, a zhodnotit, zda mu můžete nabídnout vše, co potřebuje a vyžaduje.
Foxteriér je malý pes s velkým srdcem a ještě větší odvahou. Kdo si jednou teriéra zamiluje, většinou jiné plemeno nechce.
Zdroje:
https://www.thesprucepets.com/fox-terrier-dog-breed-profile-4774105
https://www.dogster.com/dog-breeds/smooth-fox-terrier
https://moderndogmagazine.com/articles/breeds/the-fox-terrier/
https://www.dogzone.com/breeds/fox-terrier/
https://www.betterpet.com/learn/fox-terrier
https://primanapady.cz/clanek-28761-foxterier-drsnosrsty-foxterier-hladkosrsty-dve-samostatna-plemena-s-podobnou-povahou
