Článek
Všichni, kdo mají doma psa, dobře vědí, že jejich chování bývá občas nečekané, zvláštní, a někdy i trochu trapné. Trapné je zejména, pokud se odehrává před návštěvou nebo na veřejnosti. Jedním z takových projevů je moment, kdy pes začne naskakovat na člověka nebo jiného psa způsobem, který připomíná páření. Může jít o krátký okamžik, nebo o opakující se chování, které majitele uvede do rozpaků a vede k otázce: „Proč to dělá?“ Většina majitelů má potřebu takovému chování zamezit.
Toto chování, i když na první pohled působí jednoznačně jako projev sexuálního pudu, má často hlubší a komplexnější podstatu. U mladých psů, kteří si teprve utvářejí své sociální a vnitřní hranice, může být naskakování reakcí na přetlak emocí, nedostatek zkušeností, nevybitou energii, ale i nejistotu. A ano, někdy je to opravdu sexuální chování, ale ani tehdy to neznamená, že by šlo o něco nenormálního. Je to naprosto přirozené chování a pejsek by se za něj rozhodně neměl trestat.
S podobnou situací jsme se setkali zrovna před pár dny s naším vlastním štěnětem. Máme doma půlroční fenečku, ještě hravou a velmi vnímavou. Při návštěvě u rodiny, která má osmiměsíčního pejska, se oba psi spolu potkali poprvé. Prvotní seznámení probíhalo zcela běžně. Proběhlo vřelé očichávání, radostné pobíhání a nakonec i běžné hraní. Ovšem záhy začal pejsek rodičů na naši fenku naskakovat. A to nikoli jednorázově. Opakoval toto chování při každé příležitosti, ať už byla naše fenka aktivní nebo chtěla jen chvíli odpočívat. Bylo zřejmé, že se jedná o kombinaci silného vzrušení, potřeby interakce a patrně i projev pubertálního sexuálního instinktu. Co si budeme povídat, jezevčíci jsou často sexuálně velmi aktivní.
Naše fenka to však po chvíli přestala brát s humorem. Začala ustupovat, kňučet, a nakonec i cvakat zuby. Prostě dávala najevo a hledala prostor, kde by měla klid. Jako majitelé jsme tak stáli před klasickými otázkami. Nechat psy, ať si to „vyříkají“ mezi sebou, nebo zasáhnout? Rozhodli jsme se vstoupit do situace klidně, ale důsledně. Pejska jsme několikrát odvedli, nabídli mu jinou aktivitu, a přerušili moment, kdy zjevně překračoval komfortní zónu naší fenky. Zajímavé bylo, že on se k tomu chování opakovaně vracel. Ne však agresivně, spíš trochu zmateně. Ukazoval tím, že si není jistý, co od něj interakce s druhým psem vyžaduje, a že si zvolil chování, které mu připadá instinktivně správné, nebo mu přináší úlevu. Nechápal nás, proč vlastně toto pro něj normální chování neakceptujeme.
V takových chvílích je důležité se na psa nezlobit a nenazývat jeho chování lidskými pojmy. Pes není „úchyl“ ani „neposlušný“. Jednoduše jedná v rámci svých přirozených vzorců a podle situace. Naskakování totiž může být kromě sexuálního projevu i výrazem dominance, touhy po kontaktu, ventilací stresu nebo snahou o získání pozornosti. U některých psů jde o čistě hravou reakci, kterou si nevědomky zafixovali. Netřeba se tedy rozčilovat nebo zlobit. Zvíře není člověk a to je třeba si uvědomit.
Z pohledu výchovy je zásadní vědět, kdy a jak zasáhnout. Jestliže pes naskakuje na lidi, zejména tedy hosty, děti nebo neznámé osoby, je vhodné toto chování jemně, ale důsledně korigovat. Nejlepším způsobem bývá klidné přerušení situace, odvedení psa jinam a poskytnutí alternativní činnosti (například hračka nebo jednoduchý úkol). Křik nebo dokonce tresty nemají na psa žádoucí efekt. Naopak mohou posilovat nervozitu, která je s tímto chováním spojená.
Jiná situace však nastává, pokud jde o psa, který je určen pro chov. V tomto případě by se měli majitelé velmi pečlivě zamyslet nad tím, jak a jestli do takového chování vůbec zasahovat. Většina zkušených poradců chovu to dokonce zcela nedoporučuje. U mladých jedinců, kteří v budoucnu projdou chovným výběrem a bude po nich požadováno reprodukční chování, může být přílišné potlačování těchto instinktivních projevů kontraproduktivní. Pokud se pes naučí, že každé naskakování je nežádoucí, může v dospělosti při reálném páření selhat. A to nejen z technického hlediska, ale i z hlediska psychologického. Je proto důležité rozlišit, kdy jde o chování nepatřičné (např. skákání na lidi), a kdy o přirozený projev.
V případech takového chování a pokud si nevíte rady, je dobré se obrátit na zkušeného chovatele, kynologa nebo případně veterinárního lékaře. Ti všichni by vám měli být schopni alespoň částečně poradit. Nicméně vy jste ti, co svého psa znají nebo by tomu tak alespoň trochu mělo být. Měli byste poznat, zda je váš pejsek ve stresu či má pouze radost nebo zda se jedná o pejska, který by rád kryl. Je nutné ale dodat, že takové chování neprojevuje pouze pes, ale často je možné takové chování vidět i u fen. Ani tady se nejedná o něco nenormálního.
Významnou roli hraje také pravidelný pohyb, mentální stimulace a socializace. Pes, který je unavený fyzicky i duševně, má menší tendenci k přebytečnému naskakování a nežádoucím projevům. Zejména u mladých psů, kteří právě objevují svět a své místo v něm, je důležité, aby měli jistotu a vedení. Zároveň musí mít i prostor pro to, aby si utvářeli vlastní identitu. Nemůžete předělat vše za každou cenu.
za chováním, kdy pes naskakuje na jiného psa či člověka, může být pochopitelně i zdravotní problém. Někdy se může jednat o problémy s hladinou hormonů. Pokud by tedy bylo toto chování dle majitele opravdu za hranou, je na místě navštívit veterinárního lékaře. Na nás je takové chování pozorovat a správně vyhodnotit. V mnoha případech takové chování samo odezní, pokud pes získá dostatek zkušeností, sebevědomí a jasné hranice. A v případech, kdy je žádoucí jej zachovat, například u psů určených pro chov, je potřeba k němu přistupovat s respektem k přirozeným instinktům.
Zdroje:
https://bestpetfacts.com/why-is-my-dog-getting-turned-on/#google_vignette
https://www.pets4homes.co.uk/pet-advice/dealing-with-excessively-sexual-behaviour-in-male-dogs.html
https://www.hanazertova.cz/splasene-hormony/
https://www.ireceptar.cz/zvirata/psi-plemena-sexualita-30000420.html
Vlastní zkušenosti autorky jako chovatele.
