Článek
Jsou elegantní, ladné, nebezpečné a zároveň fascinující. Kočkovité šelmy jsou na vrcholu potravního řetězce. Pomáhají v přírodě udržovat rovnováhu a bez nich by nic nefungovalo správně. Existuje mnoho druhů a některé jsem již ve svých článcích popisovala. Většinou se však jednalo o střední a velké kočkovité šelmy. Právě ty většinou vzbuzují v lidech jistý strach a zároveň fascinaci. Pojďme se nyní společně podívat na velmi zajímavou a zároveň jednu z nejmenších kočkovitých šelem.
Kočka černonohá (Felis nigripes)
Patří do podčeledi malých koček a její domovinou je jižní Afrika, kde je endemitem. I když se nejvíc vyskytuje v Kalahari, vybírá si tam spíše oblasti s kratší až vyšší travinou. A také vyprahlejší oblasti savany a křoviska polopouštní oblasti Karoo. Tyto kočkovité šelmy jsou jedny z nejmenších na světě a bezkonkurenčně nejmenší v jižní Africe. Jejich výška nepřekračuje 25 cm, což je pro představu horní hranice výšky oblíbeného plemena psa jorkšírského teriéra. Váha je podobná nebo trochu nižší než u běžných evropských domácích koček. U samic se pohybuje od 1,1 do 1,65 kg a samců 1,6 do 2,45 kg.
Tělo této kočky je podsadité s kratším ocasem. Zbarvení této malé kočkovité šelmy je podobné jako u levharta. Srst je zbarvena do žlutohnědé a po těle jsou rozmístěny černé skvrny. Některé skvrny se na zádech rozpínají do pruhů. I když má nad očima světlejší odstín, je přesto hlava nejtmavší část těla. Jak už název napovídá, spodní část tlapek je černá. Někdy může být i tmavě hnědá. I když se srst zdá krátká, má celkem hustou podsadu. V zimě srst nabírá na hustotě a kočku tak chrání před nepřízní počasí. Zbarvení koček se liší dle jejich výskytu.
Jedná se o kočku, která žije samotářským životem vyjma doby rozmnožování. Její aktivita je soustředěna spíše do nočních hodin. K odpočinku využívá starých doupat po jiných zvířatech či termitiště. Pokud se cítí ohrožena, doupata využije jako skrýš. Ovšem není to žádný strašpytel. Tato kočka je poměrně agresivní a neváhá bránit sebe nebo svá mláďata. Legenda vypráví, že tato kočka dokáže propíchnout páteř žirafy a usmrtit ji. Legenda poukazuje na statečnost a zuřivost této opravdu malé kočkovité šelmy.
Jako všechny kočkovité šelmy mají i kočky černonohé svá teritoria. Ty si při obchůzkách značkují. K značkování používají stejně jako jiné kočky svoji moč a výkaly. Mohou zanechávat pachové stopy na stromech či větvích, které značkují škrábáním. Známý způsob značkování, které známe od našich domácích koček, je otírání o různé předměty. Ke komunikaci využívají velmi hlasité volání, vrnění, bublání, vrčení a syčení. Hlasitost je však mnohem vyšší než u běžné malé kočky.
Kočka černonohá je sice nejmenší kočkou, ale její lovecká úspěšnost činí 60 %. Když vyráží na lov, je jí zcela jedno, zda je mínus 10 °C či jsou teploty extrémně vysoké. Má několik strategií lovu. První z nich spočívá v rychlém napadení ze zálohy. Čeká, až bude kořist v ideální pozici a poté se na ni vrhne. K usmrcení používá své drápy a rychlé kousnutí. Další technikou lovu je pomalejší pronásledování. Kořist sleduje a vyčkává na příhodný okamžik, kdy zaútočit. A poslední taktika, která je více nezvyklá, je, že kočka nehybně sedí a pouze čeká, až se kořist sama přiblíží. Všechny tyto strategie mají velký úspěch.
Do jejich jídelníčku patří převážně hlodavci. Za hodinu jsou schopny ulovit i 14 malých obratlovců. Svoji kořist sežerou celou. U našich koček můžeme často zaznamenat, že si z kořisti vybírají a leckdy ji celou nesežerou. Další na seznamu jejich kořisti jsou menší druhy ptáků. Dokáží je ulovit skokem až do výšky 1,4 metrů, což je při jejich velikosti úctyhodný skok. Bylo zaznamenáno, že ptáka ani neoškubou z peří, ale sežerou ho celého. Když se jim podaří ulovit většího ptáka, tak toho již peří zbavují. Někdy si také svoji kořist zahrabávají a nechávají na pozdější dobu.
V období říje to mají složitější samci. Samice je k říji svolná pouze několik hodin. Pro samce to tedy znamená rychle samici najít. Většinou ji však nehledá pouze jeden samec. Když samici najde více samců, svádí o ni boje. Nejúspěšnější samec má privilegium se se samicí pářit. Pokud je páření úspěšné, samice po zhruba 63denní březosti přivede na svět jedno až dvě koťata. Pouze ve výjimečných případech může mít samice i čtyři koťata.
Koťata se rodí slepá a jsou zcela závislá na mateřském mléce. Po několika hodinách jsou schopná se pomalu plazit. Matka od mláďat odchází pouze za potravou. Koťatům se oči otevírají mezi třetím až desátým dnem jejich života. Kolem druhého a až třetího týdne roste koťatům mléčný chrup a začínají ochutnávat pevnou stravu. Když jsou koťata stará čtyř týdnů, matka je nechává v doupěti i deset hodin samotné. Často svá koťata přemisťuje, aby zamezila případnému útoku jiného predátora. Matka je zcela odstaví ve věku přibližně dvou měsíců. Ne všechna mláďata se dožijí dospělosti. Často padnou za oběť dravcům či jiným predátorům.
Tato kočkovitá šelma je zapsána v CITES je a chráněna, neboť jejich počty jsou velmi malé.
Zdroje:
https://animalia.bio/black-footed-cat
https://africageographic.com/stories/9-fascinating-facts-black-footed-cats/
https://cnn.iprima.cz/male-ale-nebezpecne-seznamte-se-s-nejmensimi-kockami-sveta-190798
https://en.wikipedia.org/wiki/Black-footed_cat
